Článek
Silná žena zná svou cenu,
poznala už sebe samu.
V skrytu duše věří, píše,
za svým snem si denně kluše.
Její láska sama k sobě
probouzí jí v každé době.
Ať už dělá cokoli,
přítomnost jí nebolí.
Její snahy zalíbit se,
být pro ostatní vždy ta nej,
po zklamání hubily se,
sítem priorit se dej.
Aby mohla každé ráno podívat se do zrcadla,
upřímně si děkovala, čestnou cestou se vydala.
Budu tvořit, chránit, zuřit,
svou emoci si prožít smím,
třeba díky tomu všemu,
svůj svět barev nakreslím.
Pro můj úsměv nasaď svůj,
oči se nám rozzáří,
pohled jasný, práce čistá,
příběh se hned utváří.
Nikdy nevíš, koho potkáš,
komu týden zpříjemníš,
když v pondělí pravou nohou
vstoupíš do dne, klid střežíš.
Sviť mi slunce na mé kroky,
do dlaní mi teplo hřej,
až pohladím dcerku, synka
energii do hlav přej.
V kruhu přátel usadím se,
chytíme se za ruce,
zazpíváme známé písně,
meditujem bez vůdce.
Všichni jsme tu přece jedno
univerzální síla,
nekonečně moudrá vědmo,
probuzená jsi víla.
