Článek
Proč se některé retro hry dají v dnešní době pořídit za částku několikanásobně převyšující jejich hodnotu a sběratelé jsou ochotni tyto částky s nadšením platit? Samozřejmě existují různé sběratelské edice, které byly striktně limitovány na počet kusů. To se děje i u dnešních titulů a například číslovaná krabicová verze české hry Last Train Home se krátce po uveřejnění na trh a vyprodání zásob dala sehnat od překupníků i za částky vyšší než 3 500 Kč.
Zpátky ale k retro hrám. Pokud bychom pominuli skutečnost, že po grafické stránce se nemohou srovnávat s dnešními tituly, tak proč se vlastně opět vrací do kurzu? Jednou z možných příčin je i fakt, že většina starých her nevyžaduje ke spuštění připojení k internetu ani instalaci herních klientů. Jednoduše nainstalujete a hrajete, jediné možné omezení je nutnost mít disk v zařízení, ale i to se dá lehce vyřešit.
Pak tu jsou ale skutečnosti, které mají své opodstatnění v hratelnosti. Především jde o možnosti, které mnoho dnešních her zkrátka nenabízí, a je jedno, zda jde o žánr strategií a původní tituly Command & Conquer, nebo RPG s otevřeným světem jako Deus Ex, Gothic, nebo násilné scény ustřelených končetin jako v Soldier of Fortune, či perfektní hratelnost, jakou nám dal Max Payne a jeho bullet time. Všechny zmíněné (i nezmíněné) hry mají samozřejmě i své chyby, ale ruku na srdce, dokázaly vás moderní tituly tak skvěle zabavit jako některé z těch zmíněných?
Command & Conquer: Generals
Některé retro hry navíc skrývají i mnohá tajemství a odkazy, které se podařilo vyřešit až v nedávné době, a to třeba odkazy na filmy, předlohy, nebo plánované herní projekty, které v době hraní nebyly ještě ani oznámeny.
V porovnání s moderními hrami je z retro her cítit i jeden zásadní rozdíl. Dnes se mnoho vývojářů snaží vsadit hlavně na propracované efekty a grafický high-tech zážitek. V dřívějších dobách hrála grafika samozřejmě také důležitou roli, ale vývojáři se zaměřovali hlavně na příběh a již zmíněnou hratelnost, protože to bylo to jediné, čím mohli přilákat potenciální hráče. Důvod byl ten, že i když vývojářská studia mohla na tu dobu udělat skvělou grafiku, trh s komponenty, na kterém byste si je mohli vychutnat v jejich plné kráse, byl značně omezenější než dnes.
Komunita hráčů nebyla tak rozšířená a herní průmysl byl vlastně v plenkách, a to po celém světě. V Praze například ještě mezi lety 1995–2005 existovaly pouhé tři obchody, kde byste mohli sehnat kvalitní komponenty, jako grafické karty či dříve potřebné zvukové karty. O joysticku pro letecké simulátory ani nemluvím. Sehnat slušný, ale hlavně funkční a kompatibilní joystick byl opravdu oříšek. A tím se opět vracím k vývoji her a hratelnosti. Většina vývojářských studií si tohoto faktu byla vědoma, a právě proto se zaměřila na hratelnost nebo to, co jejich titul má navíc oproti konkurenci.
Retro tituly tak nabízejí kombinaci zábavy, hratelnosti a dokáží vás oprostit od všedního myšlení i problémů více než některé moderní hry. Už třeba jen tím, že můžete likvidovat množství nepřátel brutálním způsobem nebo zajmout nepřátelské manufaktury a následné zkombinovat vaše vybavení s protivníkovým, aby vám vznikla nová, jinak nedostupná jednotka. Ano, znalí hráči vědí, že odkazuji na herní mechaniku z původních titulů Command & Conquer, kterou snad všichni fanoušci C&C milovali.
TIP na závěr: řadu článků a recenzí starých her dnešníma očima můžete nalézt v odkaze retro hry. A co vy, máte taky nějaký oblíbený retro kousek, který pravidelně hrajete, vždy vám vykouzlí úsměv na tváři a vrátí vzpomínky?
