Článek
Hikikomori je původem japonské slovo označující lidi, kteří se rozhodli nevycházet ze svého příbytku. Hodně mladých takto postižených jedinců dokonce neopouští ani svůj pokoj. Může to způsobit strach z lidí, ale i nadměrný tlak společnosti na úspěch.
Kamarád studoval nějaký čas v Japonsku. Když jsme se po jeho návratu bavili o kulturních rozdílech, tak zmínil právě hikikomori. Zvláštní skupinu lidí, kteří se izolovali od okolního světa z důvodu strachu a nechuti z ostatních lidí. Nejedná se o pár jedinců, ale o statisíce a možná až miliony lidí.
I když takoví lidé nejsou pouze na území Japonska, tak je zde toto chování nejčastější a nejlépe zdokumentováno. Poprvé ho popsal japonský psycholog Tamaki Saitó. Ten jednak vymyslel samotný pojem hikikomori, ale také ho jako první zkoumal.
Neúnosný společenský tlak
U každého jedince jsou samozřejmě důvody pro to, stát se hikikomori, individuální. Převážně se jako hlavní argument udává přílišný společenský tlak na člověka.
Japonsko je pověstné tím, že je na obyvatele obrovský tlak. Musí vydělávat velké množství peněz, protože životní náklady mají velmi vysoké. Jenže ani dobře placená práce nestačí, protože jde i o prestiž konkrétního povolání. Člověk by mohl malým platem, nebo nějakým nepříjemným povoláním doslova zostudit sebe, ale i svoji rodinu.
A začíná to u nich již od dětství, protože důraz je kladen už na studium. U nás se občas setkáme s lidmi, kteří nedodělají střední školu, nebo na ní ani nenastoupí. Takové chování by v Japonsku bylo naprosto nepřijatelné. Člověk, který by se takto rozhodl, by byl okamžitě společností zavrhnut a byl odsouzený ke společenskému odstrkování.
Japonci jsou tedy již od ranného věku vychováváni k workoholismu a snaze být co možná nejlepší. Funguje to dokonce tak, že jsou děti do předškolních zařízeních umísťovány co nejdříve, aby mohli oba rodiče opět vydělávat.
Jak žijí hikikomori
Mnoho lidí tento tlak nevydrží a pokusí se z koloběhu věčné práce nějak dostat. Volí většinou cestu, že se izolují. Nejspíš tento vysoký nárok na jednotlivce bude i důvodem, proč má Japonsko tak vysoký počet sebevražd.
Pokud již člověk, rozhodnutý stát se hikikomori, žije sám, tak se izoluje ve svém příbytku, ze kterého nevychází. Často neopouští domov vůbec, protože rozvoz jídla i nákupů je v Japonsku ještě na vyšší úrovni než u nás. Zůstávat tedy doma není pro Japonce tak obtížné.
Druhá možnost je, že se daný člověk ještě neosamostatnil a zůstává v obydlí svých rodičů. Pak se většinou izolují i před nimi a žijí pouze mezi čtyřmi stěnami svého pokoje.
A co celé dny hikikomori dělají? Jejich hlavní aktivitou je spánek. Mnohdy spí dlouhé hodiny a často se jim převrátí celý denní režim. Postupem času začnou spát přes den a následně jsou vzhůru v noci. Většinu času, kdy jsou vzhůru, tráví tak, že čtou, sledují televizi, nebo hrají na počítači.
Léčba
Na hikikomori je pohlíženo přes optiku nemocného člověka a rodina či přátelé se ho snaží vyléčit. Existuje několik způsobů, jak takovému člověku pomoci. Dokonce jsou firmy, které se tímto zabývají.
Nejčastější formou pomoci jsou terapie. Ty obvykle začínají online nebo po telefonu. Neobvyklá není ani komunikace pomocí dopisů. Musíme si uvědomit, že mnoho hikikomori jsou izolovaní i desítky let, proto je proces léčby časově náročný.
Ovšem existují i firmy, které léčbu berou velmi drasticky. Skupina lidí vnikne k izolovanému člověku a násilně ho odvlečou do auta a odvezou ho na nějaké místo plné lidí například nádraží nebo náměstí. Tento způsob je oblíbený, protože působí, jako rychlý a efektivní způsob. Jenže opak je pravdou a lidi to pouze utvrdí v chuti být izolován.
Stát se to může každému
I když to u nás není tolik obvyklé a mnoho z nás pojem hikikomori nezná, tak se nevyhýbá ani jedincům na našem území. Tlak na každého z nás se také zvyšuje a u mnoho lidí můžeme pozorovat nechuť být součástí společnosti.
Proto, pokud začnete pozorovat, že váš blízký člověk ztrácí chuť komunikovat se svým okolím, tak se mu snažte ukázat hezké věci a benefity, které naše společnost přináší.
Zdroje:
