Článek
V posledních letech jsme svědky neustálé mantry o dezinformacích, hybridních hrozbách, trollích farmách a falešných zprávách. Podle tohoto narativu je jejich jediným cílem destabilizovat Evropu, oslabit důvěru občanů v demokratické instituce a otřást samotnými základy systému. Ale co když tato hysterie kolem dezinformací není jen obranným mechanismem proti vnějšímu nepříteli, ale spíše kouřovou clonou, která má zakrýt naši vlastní neschopnost a sebedestruktivní politiku? Nejde o to, že máme nepřítele za branami; máme ho přímo v našich řadách – v podobě špatných rozhodnutí, která nám systematicky podrývají základy.
Putin jistě slavil, když v roce 2015 Evropa čelila masivní migrační krizi. A ano, nepochybně se pokoušel situaci zhoršit. Ale přiznejme si pravdu: nebyl to Putin, kdo porušil Dublinské dohody, kdo pozval do Evropy stovky tisíc nelegálních migrantů a kdo následně tvrdil, že „to všechno zvládneme“. Ne, to byla Evropa sama. Byli jsme to my, kdo nadšeně mávaly hesly o solidaritě, zatímco se naše infrastruktura hroutila pod tíhou reality. A žádná ruská mocnost nás nenutila rezignovat na ochranu našich hranic, ignorovat vlastní zákony a umožnit neziskovkám, aby se podílely na transportu migrantů. Stejně tak fatální selhání médií během této krize není výsledkem žádné hybridní války – šlo o dobrovolné rezignování na kritickou žurnalistiku ve jménu politické korektnosti.
A co Green Deal? Plán, který v sobě skrývá likvidaci evropského průmyslu a enormní náklady pro obyčejné občany? To také nevzešlo z Kremlu ani z Pekingu. Nebyl to Si Ťin-pching, kdo se fotil s Gretou Thunbergovou a propagoval nereálně rychlou dekarbonizaci, která hrozí ekonomickou katastrofou. Fit for 55, emisní povolenky a další nesmyslné regulace, které nás čekají, nejsou výsledkem ruské nebo čínské propagandy, ale našich vlastních elit, které evidentně ztratily kontakt s realitou. Kdo likviduje evropský automobilový průmysl, jednu z klíčových oblastí naší ekonomiky? Nikdo jiný než sami Evropané. A nebyl to ani Putin, kdo německým firmám radil, aby vyráběly jen tehdy, když fouká vítr nebo svítí slunce. Tento nesmysl pochází přímo z úst německého ministra hospodářství Habecka.
Stejnou ironií je situace s jadernou energií v Německu. Žádná mocnost z východu nepřinutila kancléřku Merkelovou k rozhodnutí odstavit jaderné elektrárny a spoléhat se na nespolehlivé obnovitelné zdroje. Toto iracionální rozhodnutí, které Německo dovede na energetický pokraj, bylo zcela vlastní produkcí.
A co se děje v Česku? Potřebujeme snad ruské nebo čínské trolly, aby narušili důvěru občanů v politický systém? Kdepak, to zvládneme sami. Stačí se podívat na vládu premiéra Fialy, která naslibovala nízké daně, jen aby poté představila jejich drsné zvýšení. Vláda, která sice kritizovala předchůdce za rozpočtové deficity, ale sama předložila rekordní schodek 231 miliard v době ekonomického růstu. Nepotřebujeme zahraniční vlivy, aby podkopávaly důvěru v demokratické instituce – stačí, když policie a ministerstvo vnitra nejsou schopny poskytnout odpovědi ohledně tragické střelby na Filosofické fakultě po několik měsíců.
Nemusíme se obávat vnějších nepřátel – ačkoliv existují a nepochybně proti nám pracují. Naši vlastní političtí vůdci jsou mnohem efektivnější v rozvracení Evropy, než by kdy mohla být jakákoli trollí farma. Se zelenou politikou, migračním chaosem a rozpočtovou nezodpovědností podkopávají naše základy daleko účinněji, než by jakákoli hybridní válka dokázala.
Ruské a čínské trollí farmy jsou skutečné, ale jejich úsilí je směšně malé v porovnání s naší vlastní neschopností. Merkelová, von der Leyenová, Habeck, Fiala – všichni svými kroky přispívají k erozi důvěry v systém daleko víc než jakýkoli anonymní troll. Ne nadarmo se říká, že když máš křivou tvář, nenadávej na zrcadlo. To nejsou Rusové ani Číňané, kdo zničili evropské instituce – to jsme byli my sami. A zatímco ukazujeme prstem na zahraniční hrozby, naše vlastní sebedestrukce pokračuje bez povšimnutí.
