Článek
Zámeček Staré Ždánice na Pardubicku je bývalou klasicistní rezidencí ždánických mlynářů, kterou nechal postavit mlynář Josef Prokeš. V nedávných letech jej koupil baron Nathaniel Filip de Aras a přeměnil na malý romantizující zámek. V současnosti zámeček stále prochází rozsáhlou rekonstrukcí, jejímž cílem je vytvořit z něj reprezentativní rodinné sídlo a kulturně-společenské centrum. Zámeček vyniká romantickou architekturou a interiérem 19. století, obklopený malebnou okrasnou zahradou.
Bývalé mlynářské sídlo bylo postaveno v roce 1877 mlynářem Josefem Prokešem jako místo odpočinku pro jeho milované rodiče. Rod Prokešů, konkrétně Josefův otec Václav, přišel do Starých Ždánic v roce 1860. Na spáleništi starého mlýna zde vybudoval nový, největší mlýn na Opatovickém kanálu. Současný zámeček sloužil jako rezidence pro mlynáře na odpočinku až do roku 1953, kdy byl veškerý majetek Prokešům zkonfiskován.
Po pádu komunismu se zchátralé sídlo spolu s pozemky vrátilo rodině Prokešů. Mlýn byl kvůli špatné péči zbourán již v roce 1979. Potomci rodu si po revoluci na zahradě postavili domek, tuto část zahrady oddělili a vilu prodali.
Od této doby se v budově vystřídalo několik majitelů i realitních spekulantů. Bohužel, v nedávných letech zažívala pouze degradaci – střechou silně zatékalo, krovy shnily a stropy v prvním patře se propadaly. Obrat nastal, když se budovy ujal současný majitel Mgr. Nathaniel baron Filip de Aras. Rozhodl se, že tuto budovu, kterou vybral jako své budoucí rodové sídlo, zachrání a přemění na malebný romantický zámeček. Oporou v tomto úsilí mu je jeho přítel Tomáš Křížka a celá rodina.
První fáze rekonstrukce a přestavba, zahrnující novou střechu, výstavbu štítů, střešní atiku a pískovcové sochy, byla úspěšně dokončena v roce 2021. Návrh této renovace vypracoval významný rakousko-německý architekt, profesor Hermann Schnell, který působí jako pedagog na Technické univerzitě ve Vídni. Profesor Schnell, odborník na klasicistní architekturu, který se podílel například na nedávné generální rekonstrukci vídeňského parlamentu, také navrhl další etapy vnější přestavby zámečku, které jsou plánovány do budoucna.
Po dokončení nejzásadnější rekonstrukce střechy, propadlých stropů a instalaci dubových oken následovala renovace vnitřních prostor. Bylo nutné znovu vystavět komíny, které byly dřívějšími přestavbami zničeny, a obnovit původní dveřní otvory a vnitřní vstup do sklepa. Proběhla také kompletní instalace nového potrubí a elektřiny. Poslední dva roky se intenzivně pracovalo na finální renovaci interiérů a jejich dekoraci ve stylu 19. století. Přibyly sádrové římsy, zlacené štuky, ornamentální dlažba, dobová výmalba, dřevěné obložení a kazetové dveře s obložkami. Všechny místnosti jsou vybaveny starožitným nábytkem převážně z let 1800 až 1920.
Zámeček má tradiční dispozici místností, která odpovídá typu malého venkovského šlechtického sídla: přijímací salón, jídelna, velký hudební salón, hostinské pokoje a soukromé pokoje. V budoucích letech by měl být ještě rozšířen o zámeckou kapli. Zajímavostí je soubor bronzových a mosazných lustrů z konce 19. století, některé původně určené na svíčky, jiné na svítiplyn. Lustr v kuchyni pochází z foyeru Národního muzea, kde byl od jeho založení až do jeho nedávné generální rekonstrukce. Pozoruhodná je také nově instalovaná kazetová podlaha v hudebním sále, vytvořená z 250 let starých barokních prken různých druhů dřeva, převážně dubu, tvořících vzor vídeňského kříže. Ve větších místnostech je soubor čtyř starožitných a funkčních litinových kamen dovezených z Norského království.
Nyní jsou interiéry zámečku téměř dokončeny a majitelé zde skoro rok trvale žijí. Rekonstrukce si již vyžádala přes deset milionů korun a je tedy nejen finančně nákladná, ale také časově náročná. Veškeré práce jsou specifické a prováděné na míru. Majitelé si vše financují z vlastních zdrojů.
Jedním ze zajímavých příběhů rekonstrukce je renovace klavíru, který je dominantou hudebního salónu. Tento vídeňský klavír, vyrobený kolem roku 1860, strávil desítky let ve škole ve Ždánicích, kam byl darován rodinou ze sousední obce. Klavír byl ve velmi špatném stavu a obec zvažovala, co s ním. Naštěstí, jako mnohá stará křídla, nebyl vyhozen, ale darován na zámeček. Následně prošel kompletní rekonstrukcí za desítky tisíc korun a nyní je opět nejen krásný, ale i plně funkční.
Zámeček je připraven otevřít své dveře veřejnosti. Tento krok byl jedním z hlavních cílů a smyslem celého projektu - proměnit budovu v živé společenské a kulturní centrum, navazující na tradici šlechtických sídel minulosti, která u těch soukromých přetrvává dodnes. V posledních měsících proběhla úspěšná dobročinná sbírka na zakoupení skládacích židliček do hudebního salónu. Tato sbírka ukázala, že lidé mají zájem o danou iniciativu a jsou ochotni pomoci, za což jim patří velké díky. Kulturní život zámečku nemůže začít jinak než klavírním koncertem na již (pro místní obyvatele) dobře známém „ždánickém klavíru“. Veřejnost tak bude mít nejen možnost slyšet klavírní koncert s nevšední patinou starožitného klavíru, ale prožít celý zážitek v unikátním a domácím prostředí ždánického zámečku, což nelze napodobit v žádném běžném kulturním sále. Hudební salón pojme mezi 30 až 40 hosty, takže divák má účinkujícího skutečně na dosah ruky.
Klavírní koncerty proběhnou dva – v sobotu 27. července a v neděli 28. července vždy od 19. hodiny. Na klavír zahraje vynikající vídeňsko-bratislavský klavírista dr. Alexander Döme. Na programu budou náročné skladby od Bacha, romantické skladby Schuberta a Schumanna i melodie populární hudby. Vstupné, jako poděkování za dlouhodobou podporu projektu, je dobrovolné. Všichni jsou srdečně zváni. Z důvodu omezené kapacity a zachování exklusivity zážitku, je nutná předešlá rezervace.
Přejme ždánickému zámečku úspěšný start do života.
