Článek
Do toho wellness jsme šly s kamarádkou hlavně kvůli klidu. Byly jsme obě po dlouhém dni, já ještě trochu rozhozená z práce. Nejsem ten typ, co se cítí dobře nahý před cizími lidmi, takže jsem si vzala největší ručník, co mám, s tím, že se v páře prostě zabalím a bude mi líp. Kamarádka se tomu jen zasmála, protočila oči, že to zase moc řeším, a šla si po svém. Já si ale říkala, že když si to platím, tak se nechci celou dobu přemáhat, ale naopak se cítit bezpečně a v klidu.
Ve sprše jsem se poctivě opláchla, jak se má, a šla do páry. Uvnitř už sedělo pár lidí, v rohu jeden starší chlap, od pohledu tak kolem padesáti. Sedla jsem si co nejdál od ostatních, ručník jsem si omotala kolem těla a pod sebe, aby mi to neklouzalo a nemusela jsem řešit, kdo kam kouká. Bylo tam pološero a ticho, začala jsem pomalu vypínat hlavu a říkala si, že to možná nakonec zvládnu. A pak se z toho rohu ozvalo: „Tady se nesmíte zakrývat.“ Řekl to dost nahlas a takovým povýšeným tónem, jako kdyby tam dělal šéfa.
Když trapnost přeroste v tichou křivdu
V první chvíli jsem úplně ztuhla. Měla jsem pocit, že se na mě najednou všichni dívají, i když možná nedívali. Vypadlo ze mě jen takové nejisté „prosím?“, ale on pokračoval, že v páře musíme být všichni nazí, jinak to prý nemá smysl, a že ručník kolem těla je proti pravidlům. Mluvil takovým tím tónem, jako když vás někdo nachytá, že jste udělali něco špatně. Během pár vteřin jsem se cítila jak malá holka ve škole, co něco provedla. Nikdo nic neřekl, kolem bylo jen ticho, které mi připadalo nekonečné. Nakonec mě stud a trapnost převálcovaly tak, že jsem prostě vstala, vzala si ručník a radši odešla. Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem nic neřekla, a zároveň jsem cítila takovou zvláštní křivdu, jako by mě někdo seřval bezdůvodně.
U ochlazovacího bazénku jsem to celé vyklopila kamarádce. Její reakce byla přesný opak té mojí – nechápala, co si ten chlap vůbec dovoluje. Řekla, ať se podíváme na provozní řád, jestli tam něco takového fakt je, protože jí to znělo jako úplná hloupost. Šly jsme k nástěnce a začaly číst. Bylo tam jasně napsané, že se nesmí do páry v plavkách, že je potřeba mít pod sebou ručník a dbát na hygienu. Ale o zákazu zakrývání ani slovo. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo, naštvalo mě to ještě víc. Došlo mi, že to, čím se oháněl, vůbec neodpovídá tomu, co je napsané. Začala jsem to vnímat mnohem víc jako jeho potřebu mě poučit a ukázat si, než jako nějakou starost o pravidla.
Když „saunový policajt“ narazí na pravidla
Řekla jsem si, že si to radši ověřím ještě u obsluhy, abych měla jistotu a nebylo to jen „já vs. nápis na zdi“. Šla jsem na recepci a zeptala se slečny, jestli je problém, když mám v páře ručník kolem sebe. Odpověděla úplně samozřejmě, že ne, že jde hlavně o to mít ručník nebo prostěradlo pod sebou a být bez plavek. Když jsem jí popsala, co se v páře stalo, protočila oči a řekla, že takové „saunové policajty“ tam občas mají. Nabídla, že tam za chvíli zajde a všem krátce připomene pravidla, aby se vyjasnilo, co je a není v pořádku. V tu chvíli jsem cítila úlevu, ale i takové tiché zadostiučinění, že jsem si to nepředstavovala.
S kamarádkou jsme se domluvily, že tam po chvíli půjdeme znovu. Upřímně, trochu mě lákalo zjistit, jestli tam ten chlap bude a jestli se mu podaří udržet pusu zavřenou. Když jsme do páry vešly, byl tam. Seděl skoro na stejném místě jako předtím. Já si zase zabalila ručník kolem těla, schválně jsem si sedla naproti němu a snažila se tvářit klidněji, než jsem se cítila. Uvnitř se ve mně mísila nervozita s určitou škodolibou radostí, jestli z toho něco bude. On se na mě zamračil a vypadalo to, že se nadechuje k dalšímu komentáři, ale v tu chvíli se otevřely dveře a vešla slečna z obsluhy.
Okamžik zadostiučinění přímo v páře
Klidným hlasem všem poděkovala, že dodržují pravidla, a zopakovala, že v páře se nesmí nosit plavky, ale že ručník nebo prostěradlo je v pořádku i přes tělo, hlavně když je podložená kůže. V tu chvíli jsem cítila, jak ten chlap naproti mně úplně ztuhnul. Koutkem oka jsem viděla, že sklopil zrak a trochu zrudnul, ale neřekl ani slovo. Někdo z ostatních lidí v páře se krátce uchechtl a poznamenal něco ve smyslu, že je teď aspoň jasno, tím se to napětí trochu rozbilo. Já tam seděla zabalená v ručníku a cítila směs zadostiučinění a malého bodnutí, jestli jsem to celé nepřehnala. Zároveň jsem ale byla ráda, že jsem si nenechala vnutit jeho verzi pravidel jen proto, že mluvil nahlas a jistě.
