Článek
Je mi pětapadesát a žiju sama v bytě, který mi zůstal po rozvodu. Pracuju jako účetní na poloviční úvazek a každý měsíc počítám, jestli mi zůstane aspoň něco po zaplacení nájmu a energií. Často nezůstane skoro nic. Po přechodu se ke mně přidal ještě něco dalšího – pocit, že jsem pro svět neviditelná. V práci mě berou jako „tu spolehlivou paní z účtárny“, doma mě nikdo nečeká. Syn má svoji přítelkyni, většinu času je u ní a já sedím večer u počítače, sjíždím zprávy a seriály a říkám si, jestli už tohle není finální verze mého života.
Když hloupý nápad večer na internetu nezmizí
Jednou v práci kolegyně mezi řečí zmínila, že její známá si přivydělává přes erotickou platformu, něco jako OnlyFans. Řekla, že ta žena není žádná dvacítka a že jí to celkem nese. V tu chvíli jsem to shodila jako hloupost a dál nad tím nechtěla přemýšlet. Jenže večer doma jsem stejně sedla k počítači a začala hledat, co to vlastně je. Četla jsem zkušenosti různých žen, některé byly přibližně v mém věku. Zaujalo mě, s jakou samozřejmostí psaly o svém těle a o tom, že se za něj nestydí. Vytáhla jsem ze skříně staré krajkové prádlo, které jsem si kdysi koupila a skoro nikdy nenosila, a z legrace si udělala pár fotek do mobilu. K mému překvapení jsem na nich nevypadala tak zle, jak jsem o sobě roky přemýšlela. A v hlavě mi poprvé problesklo, že by to možná nemusela být úplně nereálná cesta.
Trvalo mi ještě pár týdnů, než jsem se odhodlala zajít dál než jen k představám. Nakonec jsem si pod přezdívkou založila profil, nahrála pár hodně opatrných fotek, kde skoro nic nebylo vidět, a pak jsem seděla u monitoru se staženým žaludkem. Měla jsem pocit, že dělám něco zakázaného, skoro jako puberťačka. Bála jsem se, že mě někdo pozná, že to někdo vytáhne v práci nebo v rodině. Zároveň mě ten strach zvláštním způsobem vzrušoval. Když se druhý den objevili první předplatitelé a na účet mi naskočila první, sice drobná, ale reálná částka, nemohla jsem tomu uvěřit. Uvědomila jsem si, že si možná dokážu sama vydělat na věci, které jsem si roky odpírala, a že mě tam lidé vidí jako ženskou, ne jako unavenou, rozvedenou účetní.
Tajný přivýdělek, který doma nesmí existovat
Začaly mi chodit zprávy od lidí, kteří mě sledovali. Většinou šlo o slušné, někdy až moc uctivé komentáře na moje křivky, vzhled a odvahu. Lichotky jsem dřív moc nezažívala, takže mě to upřímně hřálo. Po prvním měsíci jsem si přivydělala několik tisícovek a mohla z nich zaplatit většinu nedoplatku za plyn, který mi už nějakou dobu visel nad hlavou. Zároveň jsem si koupila nové prádlo, šla po letech ke kadeřnici a najednou jsem měla chuť o sebe víc pečovat. Celou tuhle kapitolu jsem ale pečlivě držela v tajnosti, hlavně před synem. Představovala jsem si, jak by na to reagoval, a bylo mi jasné, že by to nebral jako praktický přivýdělek, ale jako něco, za co by se styděl.
Jedno odpoledne jsem nechala otevřený notebook na stole v obýváku, když jsem šla do kuchyně uvařit kávu. Syn přišel na návštěvu dřív, než jsme byli domluvení, a já jsem ho slyšela, jak prochází předsíní. Když jsem se vrátila, všimla jsem si, jak se dívá do obrazovky a mlčí. Byla tam otevřená stránka s mým profilem a fotkou. Pak to šlo rychle. Následovala hádka, kdy mi vyčetl, že se ztrapňuju, že ho tím strhávám s sebou a že tohle máma nedělá. Já se snažila vysvětlit, že ty peníze potřebuju a že mám právo rozhodovat o svém těle sama, ale v tu chvíli byl tak rozčilený, že ke mně vůbec nedokázal dojít. Odešel z bytu a práskl za sebou dveřmi a já tam zůstala stát s pocitem, že jsem něco nenávratně zkazila.
Když vám vlastní dítě nastaví zrcadlo
Další dny byly těžké. Brečela jsem, skoro jsem nespala, v hlavě mi běželo jen to, že jsem přišla o syna kvůli pár nahým fotkám. Fotit jsem skoro přestala, přidala jsem jen minimum, abych úplně neztratila předplatitele, ale jinak jsem seděla v tichu a koukala do zdi. Měla jsem nutkání všechno smazat a předstírat, že se nic nestalo. V tom období mi ale přišla zpráva od jedné ženy, která psala, že je zhruba v mém věku a že jí moje fotky dodaly odvahu cítit se znovu dobře ve vlastním těle. Že jí pomohlo vidět, že i starší žena může být sebejistá a nestydět se. Ta zpráva mě zasáhla víc, než jsem čekala. Uvědomila jsem si, že mi tahle činnost nedává jen peníze, ale i pocit, že mám kontrolu nad svým životem, nad tím, jak se vidím. A že jestli s tím skončím, tak to bude hlavně ze strachu z cizího odsouzení, ne proto, že bych sama chtěla.
Po pár týdnech se mi syn ozval, že se chce sejít na kafe. V telefonu zněl klidněji. V kavárně jsme seděli naproti sobě a já jsem mu poprvé otevřeně popsala, jak mi po rozvodu spadlo sebevědomí, jak jsem se cítila stará, k ničemu a jak mě ničila představa, že sotva utáhnu účty. Vysvětlila jsem mu, že mi focení pomohlo začít se na sebe dívat jinak, ne jen jako na někoho, kdo má odpracováno a čeká na důchod. On mi řekl, že se mu to pořád nelíbí a že je pro něj těžké to přijmout, ale zároveň uznal, že je to moje rozhodnutí a moje hranice. Dohodli jsme se, že o tom před ostatními mluvit nebude a že si v tomhle prostě nebudeme úplně rozumět.
Dneska mám v ložnici malý improvizovaný koutek, kde fotím. Nic velkého, jen místo, kde mám odložený mobil na stativu, pár světel a prádlo. Fotím většinou večer, když mám klid a nemusím se bát, že mě někdo vyruší. Občas mě ještě bodne stud, když si představím, co by na to řekli rodiče nebo sousedky v domě, ale už mě to neochromuje. Začala jsem nosit sukně, malovat si rty, víc se usmívat na sebe do zrcadla. V pětapadesáti jsem se stala modelkou na OnlyFans, i když ten výraz mi pořád zní trochu zvláštně. Syn se s tím nejspíš nikdy úplně nesrovná, ale já mám poprvé pocit, že se za sebe nestydím a že mám právo rozhodovat, jak se svým životem naložím.
