Článek
Tak co, jak jdou novoroční předsevzetí? Jestli teda nějaké máte a nezkoušíte nějakou alternativu z těch, které jsem dávala k dobru minule.
V novoročních předsevzetích (a při jiných příležitostech) si lidé dávají cíle typu „začít víc dělat tohle“ (cvičit, číst knížky, chodit do přírody), nebo „přestat tolik dělat tamto“ (koukat na televizi, jíst čokoládu). A hodně dalších předsevzetí podobný cíl potřebuje k uskutečnění: „být zdravější“, „naučit se cizí jazyk“.
Jak vám řekne spousta chytrých lidí na internetu a v knížkách, nejlepší způsob, jak takového cíle dosáhnout, je vybudovat si rutinu. „Rutina“ podle wikislovníku znamená „opakovaná činnost bez obměn a nutnosti nadměrně přemýšlet“. Zvlášť ta druhá část je fajn. Přemýšlení bolí a je namáhavé.
Jestli se vám slovo rutina nelíbí, tak můžete vytvářet zvyk nebo třeba rituál, vyjde to na stejno. Já mám ráda „zvyk“, protože zvyk je železná košile.
Jak si zvyknout
Protože jsem zkoušela vytvářet nové rutiny už několikrát (a občas to i zabralo), tak mám pár tipů:
Nejdřív je potřeba vědět, co to vlastně bude. Základní otázky zní: co, kde, a kdy? Tedy co budu dělat, kde to budu dělat, a kdy to budu dělat? Čím přesnější, tím lepší. Ne „každý den půjdu běhat“, ale „každý den před snídaní půjdu minimálně na půl hodiny běhat kolem bloku“.
Na začátku je důležitější „kde“ a „kdy“, tak si co nejvíc zjednodušte „co“. Na vytváření rutiny je nejtěžší ta rutina, tedy to, že to budete bezmyšlenkovitě opakovat. Je proto chytré začít dělat něco tak jednoduchého, že s tím nebudete muset moc bojovat.
Když jsem začínala běhat, tak jsem nejdřív asi týden jen pěšky obcházela blok. Zvykla jsem si, že ráno před snídaní natáhnu tepláky a tenisky, vezmu sluchátka, a vylezu na půl hodiny z domu. Když jsem pak začala běhat, tak vypadnout ráno ze dveří šlo skoro samo.
Odpíchněte se od něčeho, co už teď děláte pravidelně. Zvyky se strašně dobře řetězí. Pokaždé, kdy děláte tohle, tak uděláte i tamto. Proč má spousta lidí ranní zvyky? Protože na „vylezu z postele a pak…“ se dá navěsit kde co.
Hlídejte si řadu. Zvyky nejlíp fungují, když je děláte každý den, nebo hodně často. Jednou týdně je podle mě tak maximum. Pomoct si můžete tím, že si na nějaké viditelné místo budete dělat značky - na nástený kalendář, do sešitu, na nástěnku, do aplikace… co já vím, třeba na zrcadlo. Když mezi nimi nebudou díry, tak vám to bude dělat radost a bude se vám víc chtít pokračovat.
Někomu o tom řekněte. Bude vám pak blbé přestat. ;)
Vždycky jde začít znovu. Život je život. Někdy vypadnete na týden, někdy na měsíc… a někdy zjistíte, že už vám vaše rutina do života prostě nepasuje. To nic. Prostě začnete od znova. Nejspíš to i na druhý pokus půjde snadněji.
A jedna hluboká myšlenka na závěr:
Najděte, co vás na tom těší. Někdy se rozhodnete nějakou věc dělat kvůli výsledku, který přijde až za dlouhou dobu. Chcete uběhnout maraton, nebo napsat knihu. Začnete z toho dělat rutinu - „každý den ráno budu půl hodiny běhat“, „každý den po práci napíšu tři stránky“ - a zjistíte, že to není vůbec jednoduché. Je to makačka. Nebaví vás to. Bolí to.
A co teď?
Ten kousek já, který do vás vtloukli ve škole, vám řekne, že to musíte překonat. Že musíte dřít, abyste něčeho dosáhli. No… jo… ale vlastně ne.
Protože: maraton uběhnete jednou, ale trénovat na něj budete měsíce. Co je pak důležitější, ten pocit z úspěchu, nebo měsíce mizérie?
Je to chyták. Abyste vydrželi něco dělat měsíce, musíte z toho něco mít každý den. Jo, to není nic než ten pocit, že jste se překonali, ale doporučuju se fakt dobře poohlédnout po něčem jiném. Protože cíle jsou fajn, ale cesta je to, co budete ve skutečnosti žít…
