Článek
Božena Kacerovská byla talentovaná česká operní pěvkyně, která se proslavila na evropských scénách. Ačkoliv se její umělecká dráha nesla ve znamení úspěchů, osobní život, a nakonec i její smrt zanechaly stopy trpkosti a nepochopení.
Narodila v severočeském městečku Louny do skromné rodiny holiče Jana a rolnické dcery Anny. Byla nejstarší ze čtyř dětí a jako každé dítě v početné rodině se musela podílet na domácích pracech. Ale to jí nebránilo, aby si dětství užívala s bratry Karlem a Emilem a sestrou Vlastou. Nikdo tehdy netušil, že toto nenápadné město je jen startovní čárou pro dívku, která brzy dobude operní svět.
Život mladičké Boženky se radikálně změnil s nástupem na měšťanskou školu. Všiml si jí zde lounský rodák a hudební skladatel Eduard Tregler. Okamžitě rozpoznal její mimořádné nadání. Byl to právě on, kdo rodičům doporučil, aby Boženku přihlásili do tehdy známé a úspěšné Pivodovy pěvecké školy. Rodiče tak učinili a Boženčin rozlet do světa byl stvrzen.
Boženina talentu se záhy chopil skladatel a dirigent Karel Kovařovic. Cítil v Boženčině hlasu něco výjimečného, a to doslova-zlato v hrdle. Pod jeho přísným ale pečlivým vedením se připravovala na dráhu slavné operní pěvkyně, ačkoliv si to v té době možná plně neuvědomovala. Zároveň, aby neponechala nic náhodě, pilně studovala i dramatickou školu režiséra a herce Josefa Šmahy. Už tehdy podle Šmahy měla Kacerovská velké předpoklady stát se za krátkou dobu sopranistkou velkého formátu.
Božena Kacerovská v roli Aidy
Její bývalý učitel Karel Kovařovic, se stal v roce 1900 šéfem opery Národního divadla a nabídl Kacerovské roli Aidy v opeře G. Verdiho. Diváci i kritika byli nadšeni. Karel Hoffmeister v České revui č. VI/1901 napsal:
Šťastnou ruku měla správa, povolavši k hostování sl. Boženu Kacerovskou… Dobře školený, zvlášť ve výšce krásný, plný hlas je přímo stvořen pro úlohy dramatické…
Na scéně Národního divadla poté ztvárnila mnohé další skvělé role, např. Alžbětu ve Wagnerově Tannhauserovi, Xenii Borisovnu v Dvořákově Dmitriji či Amálii ve Verdiho Maškarním plese. Sličná a neznámá zpěvačka svým sopránem ohromila pražské publikum, ale za pár let si podmanila i Paříž, kde se později usídlila. Z Národního divadla totiž odchází kvůli závisti starších kolegyň. Když se jí v jejích skoro devadesáti letech ptali, proč odešla z Národního divadla, jen stručně odpověděla a nic víc už k tomu neřekla:
Byli tam samí bručouni.
Kacerovská nezahálela
Docházela na hodiny zpěvu a věnovala se pilně studiu cizích jazyků – němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny. Přijímá pozvání i na koncerty mimo Prahu. Vše plyne tak, jak má. Přichází nabídka angažmá v Novém německém divadle. Kacerovská přijímá a chvalozpěvy kritiků neberou konce. Ač slavná diva, nepohrdá koncerty ani v malých městečkách. Přijíždí i do rodných Loun s Griegovou Písní za doprovodu Eduarda Treglera.
Krásce nabízí svou ruku spousta mužů
Ale ona si vybírá Otakara Zachara, sládka z Kročehlav. Byl v té době dosti zámožný a vzdělaný. Mezi jeho díla patří články a knihy o pivovarnictví, dokonce ilustrované Mikolášem Alšem! Velmi se zajímal o alchymii a napsal spoustu knih. Ač se románek vyvíjel růžově, osud rozhodl jinak a naděje se přebarvila na čerň. A to se vším všudy.
Nešťastná láska s Otakarem Zacharem
Do hry se vložil otec Kacerovské a na Zacharovi jménem své dcery za zkažení umělecké kariéry vymáhal 15 000 jednorázově. Ale to mu nestačilo, ještě přidal žádost o 600 měsíční apanáže. Tento spor se stal vděčným soustem senzacechtivého tisku. Rozchod se Zacharem Kacerovskou nezlomil. Přesto zůstává, zdá se, její láskou až do konce jejího života. Za jednání otce se stydí a tuto aféru ukončuje sama. Usedá na vlak a odjíždí do Francie.
Božena Kacerovská, 1905
Datuje se rok 1906
Božena, Paříží nadšeně nazývaná Beatrice, velmi brzy získává své nadšené obdivovatele a nové přátele. Zapomíná na nešťastnou lásku a vrhá se do víru života smetánky. Seznamuje se například s Arnoštem Denisem, profesorem na Sorboně, hrabětem Alexandrem de Nassenbrode, předsedou Ruské společnosti či vévodkyní d Uzés. V říjnu roku 1906 je jí nabídnuto studium na škole vyhlášeného učitele zpěvu Jeana de Rezske. Kacerovská přijímá pozvání a netuší, že jednoho dne bude po jeho boku taktéž vyučovat. Mimochodem za další dobu i namísto něho.
Její jméno zdobí francouzské plakáty
Samostatný koncert ve Velké opeře se koná 9. března 1908. Svému otci píše:
Zpívalo se mi skvostně a moc jsem se líbila. Měla jsem velký úspěch
Její život plyne v lehkosti a slávě. Následuje řada vystoupení ve Španělsku. Je uvedena do vysoké společnosti. Seznamuje se s Louisem Alvarezem Arenasem y Romero a jeho chotí Carolinou, knížetem Juanem de Cétnan a s dalšími. Její operní umění je probíráno i na královském dvoře. Proplouvá životem jako v pohádce – z oslavného koncertu na večírek a zase naopak. Avšak nebyly to jen tak nějaké obyčejné večírky, setkání byla na vysoké společenské úrovni.
Vystupovala na předních scénách západní Evropy. Stala se vyhledávanou interpretkou hlavně opusů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena. Přesto nezapomněla na rodnou vlast. Po celou dobu svého působení na prknech, co znamenají svět, nezištně propagovala českou hudbu a do svých vystoupení pravidelně zařazovala písně a árie například Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Oskara Nedbala. Avšak nezapomínala ani na svého učitele, Eduarda Treglera. Bylo jí přislíbeno i angažmá v newyorské Metropolitní opeře, ale bohužel už k tomu nedošlo.
Zdá se, že je všeho přehlcena
Na podzim 1911 odjíždí zpátky domů do Loun. Ve svém rodném městě se objevuje jako zjevení z jiného světa. V nadčasovém módním oblečení, které Louny neznají, se prochází po městě a místní pánové jsou nadšeni. Avšak Kacerovská žije hudbou. Přistupuje na nabídku amatérské filharmonie, kterou řídil opět její dobrý známý Eduard Tregler. Koncert probíhá 15. října 1911 v sále Sokolovny. Kacerovská svým zpěvem uchvátila publikum a to se jí odvděčilo mimořádnými ovacemi. Nutno podotknout, že za vystoupení nežádala peníze.
V listopadu se vrací do Francie
Užívá si poslední roky slávy, než vypukne světová válka. Po ukončení války vnímá svůj věk a vzhledem k tomu, že je vůči sobě značně kritická, ze své vlastní vůle ukončuje kariéru. Zřejmě naposledy zpívá 17. dubna 1918 v divadle Rossini, a to ve prospěch francouzského Červeného kříže. Nutno vyzdvihnout, že árii Měsíčku na nebi hlubokém zpívala česky.
Dům v Lounech, kde Kacerovská žila
Do Čech se vrací v roce 1924 a nabízí nadaným dětem vlastní pěveckou školu, jíž si otevřela v Praze. Věnuje se především hudební výchově mladých vokalistů. V roce 1928 ji přepadá nemoc, nervová choroba. Její stav je kritický. Kacerovská však veškerou léčbu odmítá. V roce 1947, po smrti maminky, se stěhuje do rodných Loun. Sláva, jež hvězd se dotýkala, je ošemetná. V době, kdy žila na výsluní, byla zvána do vysoké společnosti. Naopak v době, kdy je nemocná a na konci svých sil, prodává šperky, aby měla na otop a posluhu.
Přesto láska k hudbě vítězí
I ve věku úctyhodných 85 let vyučuje zpěv. Na hodiny zpěvu k ní dochází k ní MUDr. Jan Klán, primář lounské nemocnice, Otto Ryll – pozdější ředitel pivovaru v Lounech či Bohumila Pergnerová. Ač umírá téměř v chudobě, přesto jí patřil obdiv uměleckého světa a nikdy neztratila svůj šarm.
Umírá v ústraní v rodných Lounech. Ačkoliv Kacerovská na sklonku svého života pronesla mrazivé přání: „Až zemřu, přeji si, aby bylo mé srdce probodeno!“, její rodina jí ho nesplnila. Většinu svých příbuzných totiž přežila, a ti, kteří zbyli, neměli odvahu její přání vykonat. Důvod, proč si takové kruté přání přála, zůstává neznámý.
Zdroje:
