30 let od smrti Olgy Havlové: první dáma, která nepózovala a získala respekt národa

Před 30 lety odešla Olga Havlová, první dáma, která si získala srdce národa. Ne tím, že se stala první dámou, ale svým bezprostředním jednáním.

Dovedla přesně vycítit, kdo se vytahuje nebo kdo je příliš skromný. Žádné filtry, žádné kličky. Olga Havlová byla proslulá tím, že co si myslela, to řekla – ať už šlo o disidenta nebo o hlavu státu. Právě tato neuhýbavost jí vybudovala respekt, který si za peníze nekoupíte.

Olga Havlová, rozená Šplíchalová, se narodila 11. července 1933 v Praze na Žižkově. Rodiče se záhy rozvedli, a tak už od dětství pomáhala sestře s pěti dětmi.

Pracovala v Baťově továrně, kde při opravě zaseknutého lisu přišla o čtyři prsty na levé ruce. Poraněnou ruku po zbytek života maskovala. Své pohyby dokázala naprosto kontrolovat i před kamerami.

S Václavem Havlem se znali od roku 1953. Scházeli se spolu s přáteli v kavárně Slavia. Havel byl ostýchavý, napsal jí dopis a Olga přímočaře nabídku přijala. Provdala se za něj v roce 1964.

Manželství zůstalo bezdětné. V 70. letech, kdy byl Havel zakázaný, byli v dejvickém bytě nešťastní. A proto v roce 1967 koupili dům na samotě Hrádeček u Trutnova.

Tam žili až do roku 1989 a Hrádeček se stal ostrovem svobody, kulturní křižovatkou a místem setkávání spisovatelů, volnomyšlenkářů i hudebníků jako například i The Plastic People of the Universe.

Tento „ostrov svobody“ byl ale z povzdálí střežen příslušníky StB, kteří si později ve stráni naproti zřídili dokonce i pozorovatelnu.

Hrádeček se stal neformálním kulturním a společenským centrem, kde vládla ale pevnou rukou paní Olga. Uměla se bavit, ale také uměla říct: „A jde se spát!“ Nikdo se jí neodvážil odporovat.

Člověk měl zpravidla pocit, že je starší než vypadá. Nikdy nebyla žádný diblík ani naivka. Byla velmi silná osobnost. Ale také měla ráda zábavu. Byla v ní hravost.

Třeba při oslavě svých narozenin navrhla kroje a oslava se nesla ve znamení dožínek. Jindy navrhla tematické živé obrazy v kostýmech.

Nebyla člověkem, kterého bylo možné ponížit. Budila respekt. Pokud se bála, pak o lidi okolo sebe, kteří byli křehčí. Měla v sobě přirozenou schopnost pečovat o lidi. Milovala své psy a dlouhé procházky do lesa.

Vztah s Václavem Havlem byl pevný, dlouholetý ale ne sentimentální. Všichni věděli, že k sobě patří. Olga byla praktičtější než Havel a podporovala jeho disidentské aktivity. Sama se do nich zapojila a i s poraněnou rukou přepisovala samizdatové texty.

To se spojilo a později dostalo podobu Charty. Byli mezi nimi převážně političtí exkomunisti ale i lidi, kteří se nehodlali o politiku zajímat, přesto byli vtaženi. Část lidí také tvořili vyznavači undergroundu.

Po Havlově uvěznění v roce 1979 Olga převzala některé manželovy povinnosti. Pokračovala ve vydávání Edice Expedic, poskytovala rozhovory zahraničním novinářům. Byla do všeho zasvěcená a stala se už tehdy první dámou – pro tentokrát disentu.

V roce 1989, kdy se Havel stal prezidentem, Olga přirozeně zaujala roli první dámy, aniž by se na ni nějak připravovala. Zůstala tou starou Olgou – kritická, kamarádská, empatická.

Dokázala politikům říct i nepříjemnou věc do očí, jako např. když se chystal Zákon o nadacích a politici chystali pro nadace určité komplikace.

Byla zvyklá starat se o spoustu dalších přátel. A když měla možnost starostlivost rozestřít, bylo to pro ni přirozené. Sama měla úraz a věděla, že jako manželka prezidenta musí něco dělat.

V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové, jejímž cílem bylo pomáhat lidem se zdravotním postižením a těm, kteří se bez pomoci druhých o sebe nedokázali postarat.

V roce 1995 jí byla diagnostikována rakovina. Měla na výběr. Buď odjede na léčení do Švýcarska, nebo zůstane doma a lékaři k ní budou dojíždět. Anebo půjde do nemocnice jako jiní lidé. Vybrala si třetí možnost.

Zemřela poté doma 27. ledna 1996.

Olga Havlová nenapsala žádnou knihu vzpomínek, přesto zůstává nezapomenutelná.

Zdroje:

Olga Havlová

idnes.cz

https://www.denik.cz/z_domova/olga-havlova.html