Článek
Proč ji režim neumlčel úplně?
V archivech i vzpomínkách pamětníků dodnes ožívá příběh ženy, která dokázala nemožné: zůstat hvězdou i v době, kdy ji mocní chtěli vymazat. Přestože ji národ miloval, moc jí její postoj neodpustila. A možná právě proto její role dodnes bolí i hřejí zároveň.
Dětství a první láska k divadlu
Dana Medřická se narodila 11. července 1920 v Praze. To už ji doma netrpělivě očekával o osm let starší bratr. Otec pracoval jako účetní v obchodním domě Brouk a Babka. Vzpomínky Medřické na dětství jsou vyznáním lásky, především mamince.
Největší zásluhu na jejím hereckém zrání měla maminka, která ji podporovala, nezakazovala a nenařizovala.
Ve své knize vzpomínek Medřická uvádí: „Psal se rok 1926 a přinesla jsem si jednoho dne domů dvě vstupenky – lóžová sedadla do Národního divadla na nějaký balet. Snad to bylo „Z pohádky do pohádky.“
Nicméně dávali pohádku Radúz a Mahulena. Maminka ji uklidnila, že pohádka je lepší, protože herci tam nejen tančí, ale i mluví a hrají.
Dana – okouzlená a ztracená
A právě na tomto představení se Dana zamilovala do divadla.
„Vypila jsem tu číši divadelního jedu až do dna. Nikdy už ze mne nevyprchal,“ vzpomínala později.
Od dětství toužila po jevišti
Maminka ji podporovala, otec zakazoval: „Odmaturuj, a pak se rozhodni sama.“ Právě tehdy se poprvé ukázalo, co Danu provázelo celý život – schopnost vydržet tlak a tiše jít za svým.
Konzervatoř a první kroky na „prkna“
Medřická na konzervatoři vydržela jen rok. Studentům bylo zakázáno hrát při studiu, a tak vystupovala pod pseudonymem Dáňa Čechová.
Z Brna do Prahy: počátky filmové a divadelní kariéry
Konzervatoř nedokončila a odešla na prkna, co znamenají svět. Nastoupila do Národního divadle v Brně. A když divadlo nacisti zavřeli, vydala se do Plzně a poté do Prahy.
V Divadle na Vinohradech se mladá a krásná herečka setkává s hereckým idolem. Výrazně starším Václavem Vydrou, kterého okouzlila svým vzhledem i hereckým projevem.
Hrála i v den, kdy pohřbívala syna
Vdávala se mladičká v roce 1945 po půlroční známosti s Vydrou, který byl o 18 let starší. Bezvýhradně ho milovala.
Václav Vydra ml. vzpomíná na svého otce: „Táta byl okouzlující a úžasnej společník. Byl milej, vtipnej, galantní, pozornej.“
Po svatbě se rodičům narodil syn Václav, ale zemřel na záškrt ještě před prvními narozeninami. Rodiče byli zoufalí. Až po deseti letech se narodil druhý syn a dostal stejné jméno Václav. Taková byla rodinná tradice.
Poválečná divadelní a filmová éra Dany Medřické
Působila v Divadle na Vinohradech i v Městských divadlech pražských. Do své předčasné smrti působila v Činohře Národního divadla v Praze. Tady okouzlovala diváky plných 23 let.
Geniální herečka bez patosu
Dana Medřická byla výjimečná česká herečka – bez zbytečného patosu a melodramatického projevu, jak bylo tehdy u starší generace zvykem. Ve svých rolích vystupovala naprosto přirozeně, věřili jste jí každé slovo. Jako by ani nehrála.
Rok 1968: Tvrdé rány komunistického režimu
Srpen 1968 změnil vše. Dana Medřická se odmítla tvářit, že se nic nestalo, a komunisté jí to dali pocítit. Nezakázali jí hrát – to by u miláčka národa vyvolalo přílišný odpor. Zvolili jinou metodu: přestali jí nabízet role odpovídající jejímu talentu.
Byla laureátkou státní ceny, zasloužilou umělkyní, ale titulu národní umělkyně se nikdy nedočkala. Ne proto, že by na něj neměla. Ale proto, že zvolila cestu čistého svědomí.
V té době ji navíc zasáhla další rána. V roce 1973 pohřbila milovaného manžela Václava Vydru. Zůstala sama, s dospívajícím synem, v profesním tichu.
Kočičí hra: Triumf navzdory osudu
Právě v této nejtěžší životní etapě přišel paradoxně největší profesní úspěch. V roce 1974 uvedlo Národní divadlo Kočičí hru. Vedení ji považovalo za „podřadnou“ a roli Erži Orbánové přidělilo Medřické skoro za trest.
Výsledek? Pravý opak. Uchvátila diváky životním výkonem. S Vlastou Fabiánovou vytěžily z představení maximum. Na Kočičí hru se sjížděli diváci z celé republiky.
Publikum odcházelo konsternované – a divadlo zažilo jeden z největších triumfů své poválečné historie.
Lidé z toho představení odcházeli naprosto konsternovaní, sledovali je bez dechu. Prožívali s Danou příběh Erži, protože polovina, hlavně osamělých ženských, má podobné příhody. Při klanění jsme se drželi za ruce, opona šla nahoru třeba i třicetkrát
O genialitě herečky svědčí i to, že Kočičí hra dosáhla 403 repríz, což byl tehdy světový unikát!
Podívejte se na krátku ukázku z úchvatné Kočičí hry, která dodnes bere dech
Nehrála pro sebe. Hrála pro lidi
Nikdy nezapomenu na její roli tchyně Sekalové v Bakalářích, v epizodě Útěk. Pamatujete si na ni?
Vdova Sekalová (Jana Hlaváčová) se dvěma malými dětmi se seznámí s partnerem a vezmou se (Petr Kostka). Mají se všichni rádi. Ale tchyně Sekalová se s tím nedokáže smířit a nabádá děti:
„Kdo by si vzal cizí děti? Nebude dávat peníze na dvě cizí děti, a proto od vás uteče! To přece není váš tatínek, vy jste CIZÍ!“
A děti utečou do temné noci…
V té době jsem ji, s prominutím, nenáviděla. Až časem jsem pochopila, jak skvělá vlastně dokázala v té roli být. A mnohokrát jsem se jí v duchu omluvila. Byla naprosto přesvědčivá!
Filmové role, které zůstávají v paměti
Ve filmu i na divadle Medřická excelovala – ať šlo o temperamentní slečinky nebo svůdné dámy. Stačí vzpomenout úchvatný Měsíc nad řekou či ikonickou roli Kněžny v Lucerně.
Zářila jak na divadle, tak v rozhlase, ve filmu i v televizi. Miluji seriál Taková normální rodinka a její starostlivá maminka Cilka byla úžasná. Skvělé herecké obsazení!
Cítila, že televize je příležitost, jak proniknout k většímu množství diváků. A dělala to ráda. Ne, že by chtěla být slavná, ona chtěla sloužit. A to, co uměla, chtěla prodat a předvést. A to taky předvedla vrchovatou mírou
Oddanost divadlu až do posledního dne
Pracovala do úmoru – ne pro slávu, ale protože věřila, že herectví je služba. Rozdávala energii, i když sama prožívala těžké chvíle.
Po smrti svého muže se provdala za španělského obchodníka Artemia Preciosa Ugarte, který patřil k jejím obdivovatelům. Manželské štěstí ale netrvalo dlouho.
Těsně před smrtí ještě zvládla natáčet v Budapešti, dojíždět, hrát doma, rozdávat energii, kterou už sama neměla. Zemřela náhle 21. ledna 1983 – v pouhých dvaašedesáti letech.
Národ ji miloval. Režim ji nezlomil, trestal tiše. Přesto zanechala role, na které se nezapomíná a vědomí, že kariéru neurčil nedostatek talentu ale doba, ve které žila.
Která role Dany Medřické se vám zapsala do srdce?
Zdroj: kniha Vaše Dana Medřická: Bohumila Spisarová a Václav Vydra
