Článek
Startujeme v Hejnicích
Naším cílem je skalnatý štít Ořešníku. Ještě než se zakousneme do kopce, míjíme národní kulturní památku – Kostel Navštívení Panny Marie. Je to úchvatná podívaná, která neomrzí.
Barokní perla Hejnic, bazilika Navštívení Panny Marie, v náruči Jizerských hor
Dnes nás ale láká výstup na Ořešník. Jeho skalnatý štít ční přímo mezi věžemi kostela. Po schůdkách vedle kostela jsme sestoupali dolů a přešli říčku přes mostek.
A vydali se klikaticemi na rozlehlé louky. Doprovázejí nás stromy v nahatém hávu. Osiky se zkroucenými uschlými listy. Louky protkané remízky.
Jdeme v objetí kopečků pod modrým nebem a vede nás červená turistická. Luční pěšina se mění v širší cestu.
Mechový ráj pod Ořešníkem. Obří žulové balvany pokryté sametovým mechem jsou tichými strážci cesty
Pod botami měkce křupou kamínky.
Procházíme pod stromovou bránou. A podobných slavobrán statných dubů bude ještě víc.
Přírodní slavobrána: Duby lemující cestu tvoří fascinující vstup do jizerské divočiny
Přicházíme na rozcestí a před námi se v dáli tyčí náš cíl. Cestu stále lemují stromy s předzvěstí zeleného jara. Větve jsou zatím holé jakoby posmutnělé. Brzo rozkvetou do krásy.
Cesta zapluje do lesa.
Příroda je neskutečná čarodějka
Najednou nám pod nohy pohodí propletenec kořenů, přes které kráčíme vzhůru a dál. Po chvíli si pro změnu šustíme v listí. Cestu na Ořešník si užíváme.
Z Hejnic od Baziliky Minor ukazatel udává pouhých 2,5 kilometru. Nechá se to jít! Ale nám to ukázalo stejně o kousek víc.
Za králem jizerskohorských vyhlídek
Začínáme prudce stoupat lesem za doprovodu čimčarání a cvrlikání. I když převýšení je hodně znát, krásně se tu dýchá. Ne nadarmo jsou kousek odtud lázně.
Ořešník prosvítá mezi stromy. Cestu nahoru zpříjemňují opět obrovské mechové balvany. Svědci dávných časů.
Červená nás dovede k odbočce mezi kameny na vrchol Ořešníku. Z pohledu od severu patří k nejnápadnějším jizerskohorským vrcholům.
Gastro-turistika v Jizerkách. Co vidíte vy? Bochánky sýra, nebo mlýnská kola?
Jizerskohorské bučiny na seznamu UNESCO
Strmé lesnaté svahy Ořešníku jsou dnes součástí rozsáhlé Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny.
Na samý vrchol Ořešník nacházející se ve Smědavské pahorkatině v Jizerských horách vede poměrně strmá cesta po 28 schodech vytesaných do skály. Avšak pohled dolů není pro lidi se závratěmi.
I když vás jistí bezpečné zábradlí.
Kříž na vrcholu připomíná událost z roku 1819, kdy se odtud zřítili dva františkáni z hejnického kláštera.
Tichý strážce na Ořešníku
Z Ořešníku se nám nabídly fantastické výhledy na Hejnice, Frýdlantsko i okolní hory.
Právě romantická krajina kolem Štolpichu inspirovala na konci 19. století i vznik nečekané památky věnované císařovně Sisi.
Pamětní deska císařovny Alžběty
Alžběta se stala legendou již za svého života. Ačkoliv Sisi tento kraj nikdy nenavštívila, i v Jizerských horách se zrodila idea nedlouho po jejím skonu císařovnu připomenout.
Pamětní deska byla odhalena na jednom z romantických míst při Štolpišské silnici 10. září 1899. Jenže vzpomínka na císařovnu tu nebyla navěky.
Zvláštní příběh pamětní desky
Několik let po vzniku Československa, v roce 1923, bylo rozhodnuto pamětní desku odstranit. Císařovna ve Štolpichu i další symboly zaniklé monarchie zmizely z očí nejen zde, ale i jinde v zemi.
Pamětní deska byla přenesena do zahrady vily Maxe Richtera, kde zůstala až do vyhnání rodiny v červenci 1945.
Obnovená památka byla odhalena pod záštitou rakouského velvyslance v ČR 10. září 2011. Deska nese původní německý text a jeho český překlad:
Na památku zesnulého jejího veličenstva císařovny Alžběty v plné úctě věnuje odbor Oberwittigtal Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory.
Pokračujeme dál, abychom objevili další zajímavé místo Jizerských hor. Rudná jáma. Jedno ze zachovalých zbytků hornické činnosti v hejnických horách v 16. a 17. století.
Ložisko představovalo jeden ze zdrojů železné rudy pro raspenavský hamr založený v roce 1521.
Kořeny nebo tlapy dinosaura…?
Skály v bukovém moři
Bukové lesy se zdají být nekonečné snad až jako moře. Zdejší bučiny byly vůbec jako první v republice zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.
Z Ořešníku pokračujeme dál po červené k vodopádu Velký Štolpich. Štolpišské vodopády patří mezi nejkrásnější místa Jizerských hor. Potok Velký Štolpich vytváří v horní části soutěsky několika stupňový vodopád, který je téměř 30 metrů vysoký.
Silnice přetínala Černý Štolpich čtyřmi mostky. Za třetím přemostěním projektant vyřešil převýšení unikátní serpentinou
Odtud sestupujeme údolím po tzv. Štolpišské silnici, která byla v 19. století pýchou cestářů. Každý úsek měl svá specifika. Úsek byl tak obtížný, že silnice získala přívlastek „alpská“.
Dokončena byla v roce 1891.
Gustav Maiwald z Ferdinandova zemřel při svážení dřeva pod saněmi 2. února 1930 u mostu pod vodopádem Velkého Štolpichu
Ocitáme se u turistického ukazatele Pod vodopády 568 m. n. m.
Do Ferdinandova jsou to odtud po zelené už jen necelé dva kilometry. Ferdinandov je malebná vesnička, která pamatuje své začátky již v roce 1781. Byla nazvána po Ferdinandovi, hraběti Clam-Gallase.
Přicházíme do Hejnic, kde nás upoutá pamětní cedule:
V tomto domě se narodil sklářský král Jizerských hor Josef Riedel.
A právě v Hejnicích si dáváme sladkou tečku za výletem, který měl všechno. Skalní schody nad propastí, ticho bukových lesů i příběhy, které v Jizerských horách nezmizely ani po více než sto letech.
Ořešník je místo, kde člověk nechce spěchat dolů.
Zdroje: turistika.cz, rozhlas.cz/slavni-severocesi
