Článek
Nenápadný kopec u Raspenavy skrývá jeskyni
Přírodní rezervace Vápenný vrch při jižním okraji Raspenavy patří mezi nejmladší v CHKO Jizerské hory. I když je dobře dostupná, zůstává tak trochu stranou zájmu.
Dokonce o ní nenaleznete zmínku ani na webu města. Jediná informace, kterou lze dohledat, zní téměř lakonicky: Na Vápenném vrchu byla také vápenka.
Místo bez turistů (a bez cedulí)
Na druhou stranu sem neproudí davy turistů. Kdo má rád lesní tišinu a zvláštní neuchopitelnou energii, vykročil tou správnou cestou. Toto místo není ledajaké. Na první pohled zarostlý vrch vás téměř okamžitě obklopí zvláštní atmosférou.
Někdo v ní cítí neklid, jiný naopak klid. V každém případě je těžké ji přehlédnout.
Jak jsme hledali jeskyni
Dosáhli jsme Vápenného vrchu a obcházíme žluté zábradlí. Vítá nás informační cedule Přírodní rezervace Vápenný vrch. Ubíráme se pěšinou vystlanou spadaným listím.
Po stranách prosvítají bílé hlavičky sasanek. Hledáme Mramorovou jeskyni. Žádný ukazatel k ní nevede. Vracíme se k ceduli.
Tajemno si s námi zahrává
Snad ani ptáček nezacvrlikal. Jsme tu úplně sami. Navigace tvrdí, že jsme v cíli, ale jeskyně, kde nic –tu nic. Pozorně se rozhlížíme kolem a najednou spatříme nalevo od cedule Přírodní rezervace nenápadnou cestičku vedoucí přímo do kopečka.
Drápeme se po ní, přidržuji se větví a na vršku naproti nám se odhaluje náš dnešní cíl – Mramorová jeskyně. Ještě pár kroků a už obdivujeme tu neskutečnou krásu. Jeskyně byla pojmenována podle mramorové kresby na kamenech.
Mramorová jeskyně je prozkoumaná zhruba v délce třiceti metrů, ale může být součástí mnohem většího systému. Druhou je Hliněná jeskyně, jenže průzkum obou limituje nestabilita skal.
I když je jeskyně nepřístupná, již jen pohled na skálu, která ji obklopuje jako náruč starostlivé matky, je úchvatný. Okolní vysoké stromy se klenou nad jeskyní jako by ji ochraňovaly.
V objetí stromů
Co se tu vlastně těžilo
I když je les prořídlý, uchoval si své kouzlo. Kdo ví, co se v těchto končinách kdysi přihodilo, že si své energetické zóny stále ponechává. Abychom si osvětlili jeho historii, musíme sáhnout hluboko do historie.
Raspenavský vápenec se zřejmě těžil již v 16. století. Vápno se tu pálilo přímo pod kopcem a z lomů se odváželo na stavby zděných domů v okolí. Dolomitické vápence ale sloužily i jako ušlechtilý kámen.
Tzv. bílý mramor byl použitý při stavbě redernského mauzolea v letech 1605–1610 ve frýdlantském děkanském kostele.
Původně těžbu vápence provozovala vrchnost a měla na ni jedinečné právo. Nikdo jiný, byť na vlastním pozemku, nesměl lámat vápenec ani pálit vápno.
Až ke konci 18. století vrchnost povolila těžbu poddaným, ovšem nebylo to zadarmo – každý rok museli platit úrok.
V roce 1834 se vápno pálilo už na sedmi místech. Vzniklo zde více lomů. Například bývalý Resselův lom dnes připomíná rybníček Vápenka, obklopený bujnou vegetací.
Pálení vápna skončilo s koncem 2. světové války, i když dolomitový vápenec se tu těžil až do roku 1965. Právě těžba odkryla i dvě malé krasové jeskyně – Mramorovou a Hliněnou.
Proč je Vápenný vrch chráněný
Vápenný vrch ukrývá až na padesát druhů minerálů. Mezi ně patří granát, galenit, chalkopyrit, pyrit, arsenopyrit, pyrhotin, sfalerit nebo antigorit. Těžba vápence tu probíhala až do 60. let dvacátého století.
Důvodem ochrany jsou zbytky přirozených lesních porostů, zejména dubohabrové a dubolipové háje s přirozeně se vyskytujícími teplomilnými rostlinami jako jsou například bradáček vejčitý, žindava evropská či zeměžluč hořká.
Živočišnou říši zastupuje krom jiných atraktivní tesařík pižmový a v jeskyních –přebývají netopýři – černý a velký.
Na Vápenném vrchu nenajdete velké vyhlídky ani upravené stezky. Možná právě proto si zachoval to, co jinde pomalu mizí. Klid, ticho a zvláštní atmosféru, kterou si každý přebere po svém.
Jeskyni jsme nakonec našli. Ne díky cedulím, ale spíš náhodou a vlastní zvědavosti. A možná právě to dělá tohle místo tak zajímavým. Není vám naservírované. Musíte si ho trochu objevit sami.
Zdroje:
vlastní zážitek
