Článek
Naprostá většina lidí krmí cizí zvířata v ohradách hlavně z neznalosti a v podstatě s dobrým úmyslem. Přineseme jim něco dobrého, budou mít radost. Často také slýchám - kdyby jsme jim nic nepřinesli, tak by nepřišli. Sem tam je to i poněkud arogantní - mám přeci právo, když chci… Bohužel si spousta lidí neuvědomí, že svým chováním můžou zvířatům vážně ublížit. Třeba ten roztomilý poník, kterého si každou neděli chodí pohladit a něco mu přinést dnes v ohradě není - ne proto že je třeba na vyjížďce, ale možná proto že bojuje o život na klinice. A ta hnědá kobylka, co vždycky přišla jako první, dneska nepřišla - možná proto, že to není ona. A ta původní kobylka už možná nikdy k ohradě nepřijde. Ve stádu bílých koz nepoznáte, že jich pár chybí… Některé případy jsou medializované, zpravidla se jedná o zoo nebo zookoutky, které mají možnost věnovat tomu čas. Společností proběhne rozhořčení, že chudák zvířátko, někdo ho nakrmil - a o pár dní později nám zase někdo u ohrady vysvětluje, že „to byl jen rohlíček“. Pokud si přece chcete zvířata pohladit, nebo jim i něco dobrého přinést, vždy kontaktujte majitele. Většinou bývají vstřícní, zpravidla vám řeknou, co můžete přinést nebo mají vlastní zásobu dobrot.
A proč nekrmit? Pár hlavních důvodů je zde:
1) Úplně zbytečně se zvířata učí žebrat. Rozhodně nejsou hloupá, velice brzy zjistí, že kolemjdoucí často nosí mňamky (a věřte že i tráva za ohradou je vždycky zelenější) a začnou si pak dobroty vynucovat. Ať už hlasem (kozy a ovce pak doslova „vyřvávají“ na všechny kolemjdoucí, což se zase nemusí líbit sousedům) tak klidně i hrubou silou. V ohradách sice bývá elektrický proud, ale pokud je motivace dost silná… pravděpodobně nechcete mít v patách žebrající krávu. Je to přeci jen zhruba tři čtvrtě tuny lásky. :)
2) Ne vše co na louce roste, je pro ně vhodné. Ohrada je často tam, kde je z mnoha důvodů. Zvlášť u koní. Různé druhy jetelů, vičenec vikolistý (ligrus), tolice vojtěška - všechny tyto rostliny jsou pro koně ve větším množství nebezpečné! Obsahují velké množství bílkovin a cukrů, koním velice chutnají. Můžou však u nich způsobit koliku (silná bolest břicha, může skončit i smrtí koně), zchvácení kopyt (laminitis - velice bolestivé onemocnění kopyt koně, vyžadující dlouhou a odbornou léčbu, často s doživotními následky) nebo i jen obyčejné trávicí potíže. Vždy pamatujte, že kůň nedokáže zvracet - nemá tedy možnost si při bolestech ulevit. Kůň je velké zvíře a jeho léčba je velmi drahá, veterinářů specializujících se na velká zvířata je málo a ne vždy mají čas, bohužel zvlášť v těchto případech jde o minuty. Opravdu bych vám nepřála zažít tu bezmoc, kdy obvoláváte všechny veterináře ze širokého okolí - jeden nedostupný, další na dovolené, ale alespoň poradí, další u jiného případu a jeho dojezd se počítá v řádu hodin. Hodin které zkrátka nemáte. Kliniky specializující se na léčbu koní jsou v republice 3 - Heřmanův Městec, VFU Brno a Petřvald. Už jen převoz koně na jednu z těchto klinik a jeho vstupní vyšetření (bez jakékoli léčby) jde do desítek tisíc. Případná léčba jde do stovek tisíc. Bohužel se stává, že koně jsou utraceni i když by měli šanci přežít „pouze“ z důvodu, že majitel na léčbu zkrátka nemá peníze. Ne každý má běžně rezervu 300 i více tisíc, které může postrádat… Je to smutné, ale stává se to. Kromě toho často i přes včasnou léčbu koně uhynou. To samé platí u krav i koz - i pro ně je překrmení čímkoli životu nebezpečné. Krávy i kozy jsou přežvýkavci - vše co sežerou, jde napřed do bachoru. Ten je osídlen velkým množstvím tzv. bachořců. Ti pomáhají přežvýkavcům trávit obtížně stravitelnou rostlinnou stravu (u koní kteří přežvýkavci nejsou má podobnou funkci obrovské slepé střevo). Ti jsou však závislí na stálém prostředí. V případě překrmení nezvyklým krmivem může dojít k nadmutí - bachořci si s ním dostatečně rychle neporadí, krmivo začne kvasit a vzniká velké množství plynu nebo pěny. Ta nemůže odcházet ven a brzy bachor vypadá jako obrovský nafouknutý balon. I v tomto případě je nutné co nejrychlejší řešení - bachor může prasknout, může utlačovat plíce takovým způsobem, že se zvíře udusí nebo se otráví vlastními zplodinami. V případě trávicích problémů je třeba přísná dieta a postupné nastolení rovnováhy v trávicím traktu - což u zvířete tak velkého jako je kráva není jednoduchý ani rychlý proces. Některých rostlin stačí i relativně malé množství - pro koně je například silně jedovatý akát, kozy a krávy vám zase rozhodně nepoděkují za šeřík. Hojně rostoucí třezalka zase způsobuje fotodermatitidu - nepříjemné a bolestivé onemocnění kůže. Běžně známé jedovaté rostliny snad ani zmiňovat nemusím…
3) Riziko zranění - vás i zvířat. Zvířata se o mňamku klidně poperou. A opravdu nefunguje - ty už jsi měl, nech taky ostatním. Zpravidla nakonec všechno sní dominantní jedinec stáda - většinou s následky popsanými výše. Kůň i kráva mají velkou sílu a neváhají jí použít i proti sobě navzájem. Kozy - obzvlášť ty vybavené rohy dokážou taky napáchat pořádnou škodu. Bez problémů si dokážou navzájem zlámat žebra, koně a krávy se dokážou i zabít (to jsou samozřejmě výjimečné případy, ale může se stát že po sobě kopnou a špatně se trefí. A když velký kůň kopne poníka nebo hříbě do hlavy…). Zároveň hrozí riziko úrazu i vám. Zvíře vám může chňapnout po ruce (protože se třeba od jiných lidí naučilo, že ucukávají rukou a tedy musí být rychlé) a omylem vás kousnout. Některá zvířata mají s lidmi špatné zkušenosti a koušou i bez důvodu.
4) Chodíte také takhle krmit třeba psy sousedům na zahradu? Nebo třeba na dětském hřišti dáváte jen tak cizím dětem bonbóny? Nebo byste jen tak na ulici sedli do cizího auta? Zdá se vám to zvláštní? Přesto je to odpovídající přirovnání. Každé zvíře (nebo alespoň naprosto drtivá většina, pokud se bavíme o domácích zvířatech) má svého majitele. Ti se o ně zpravidla starají (pokud ne, je to zase jiná kapitola, ale i pro ty případy platí vše výše napsané), vědí co mohou a nemohou. Ale zkrátka ta zvířata někomu patří a bez dovolení majitele se zkrátka nekrmí.
5) Nikdy nevíte, jaké má konkrétní zvíře zdravotní omezení a případně dietu. Třeba se jedná o zvíře v rekonvalescenci, u kterého i malou dobrotou můžete opět rozjet trávicí problémy. I zvířata mohou mít cukrovku nebo jiné chronické zdravotní potíže, které vyžadují specifické diety. Koně s inzulinovou rezistencí může ohrozit na životě i jediná mrkev. Když si koza nebo kráva po nadmutí dá jeden rohlík, jsme zase tam, kde jsme byli - a do pár hodin také může být po smrti. Nikdy nevíte, co ten den už zvířata snědla a co jim kdo dal. Můžete si říct - je to jen jedna mrkev/jablko/rohlík… dosaďte si cokoli. A teď si představte, že kolem prošlo už dvacet lidí, kteří si řekli to samé. Z jedné mrkve je jich najednou dvacet…
6) Častý argument je, že zvířata nejsou hloupá a nesežrala by něco, co jim škodí, případně že vědí, kdy mají dost a nesežerou toho tolik. Prosím, takhle ne. To je hodně nebezpečný mýtus. Podívejme se jen na nás na lidi, co všechno nám škodí a přesto to konzumujeme. A rostoucí procento obezity hovoří o tom, že taky asi vždycky nevíme, kdy máme dost. Opravdu vážně - zvíře si opravdu neřekne - už jsem dneska čtyři mrkve měl, další si nechám na zítra. Zvíře je v tomhle řízeno instinktem - sežer co můžeš, zítra to být nemusí. A věřte, že nechceme mít naše zvířata tlustá a už vůbec ne mrtvá.
7) V krajním případě může být krmení zvířat posuzováno jako týrání zvířat - zvláště v případech, kdy jsou opakovaně a přes upozornění krmena nevhodným krmivem za účelem ublížit. A věřte, že není výjimkou, že kolem ohrad sbírám plesnivé pečivo, knedlíky, nahnilá jablka…
Toto vše platí prakticky pro všechna zvířata. Jak ta domácí a hospodářská (samozřejmě nepočítám přikrmování polodivokých toulavých koček), tak pro zvířata v zoologických zahradách a zookoutcích. Tam jsou za jejich krmení zodpovědní jejich ošetřovatelé. U volně žijících zvířat v lese jsou za případné přikrmování (hlavně v zimě) zodpovědní myslivci. O cukroví, měkkém pečivu a nahnilých zbytcích ovoce a zeleniny v krmelcích by zase sáhodlouze mohli vyprávět oni.
