Článek
V inzerátu zveřejněném zoo se píše o záchraně ohrožených a vymírajících plemen koz, konkrétně hnědou a bílou krátkosrstou kozu. Bílé kozy chováme a že by to bylo zas tak vzácné plemeno. Podle statistik SCHOKu (svaz chovatelů ovcí a koz) bylo na konci prosince v Česku 423 plemenných bílých kozlů a 234 hnědých plemeníků. V kontrole užitkovosti bylo v roce 2023 1368 bílých koz a podobné množství hnědých. K tomu spousta chovů má čistokrevné kozy, ale nejsou zapojení v kontrole užitkovosti.
Tím že zoo zachraňuje kozlíky těmto plemenům paradoxně dost škodí. Aby se kozlík mohl stát plemenným kozlem, musí splňovat přísná kritéria. Oba rodiče musí být plemenní (a stejného plemene). Matka musí být zařazená v kontrole užitkovosti přičemž ještě musí mít vydojenou minimálně elitní třídu. Kozlíky předběžně předvybere chovatel spolu se šlechtitelem. Na podzim probíhají bonitace, kdy jsou kozlíci zváženi, posoudí se exteriér a původ a podle toho je nebo není kozel zařazen do chovu. Pokud je, je mu přidělená třída (elita rekord, Elita A nebo elita B) a přidělen státní registr. Nově se u budoucích plemeníků dělá genetický test na ověření původu. Podle plemenářského zákona smějí být v chovu použiti pouze plemenní kozlové (ale i berani, hřebci, býci,…) s takto přiděleným registrem a povinnými zdravotními zkouškami, cokoliv jiného je černá plemenitba (a při kontrole z plemenářské inspekce se na ní nepohlíží zrovna dobře). Kozlíci zachránění zoo už z podstaty nemůžou splňovat už tu nejzákladnější podmínku - známý původ. Nemají ušní známky, tedy jejich rodiče jsou nedohledatelní. Pokud se jich v zoo míchá více od více chovatelů, nemáte šanci zjistit od koho ten kozlík je. V tu chvíli je jeho případná příslušnost k plemeni naprosto zbytečná. Takový kozlík nemůže být použitý v chovu. Bohužel spousta lidí toho nedbá a i s takovými kozly připouští. Pak je to stejné jako u psů -„čistokrevný“ bez PP. Pro chov nejsou absolutně žádným přínosem. Takoví kozlíci se odjakživa vykrmovali a končili na talíři. V dnešní době, kdy zájem o kůzlečí maso není tak velký a výkrm kozlíků je zvlášť pro větší chovy ekonomická sebevražda, jsou často nabízení právě zoologickým zahradám jako krmení pro šelmy. Pochybuju, že zmíněná zoo krmí tygry kapustou a tofu. Kafilérie je až nejkrajnější řešení, opět to není levná záležitost. My si těch našich pár kozlíků (každý rok jich máme tak 10 - 15) v pohodě vykrmíme, někteří půjdou do chovu, ostatní na talíř. Ale nás kozy neživí, v případě že by kozí mléko byl hlavní zdroj našich příjmů, tak by taky byla snaha je dát co nejdříve pryč. Nedávno to jeden známý propočítával, že když prodává mléko za 35 Kč za litr a kůzle 2 měsíce vypije každý den 2 litry (většinou víc), tak je to prakticky nejdražší maso, co může mít.
Jednoho krásného dne se u nás objevila neznámá paní, že na nás má kontakt, že máme kozy. A že by asi možná potřebovala poradit. Ve zkratce - podlehla příspěvku jedné zoo a rozhodla se zachránit nevinný život. Což je jistě chvályhodná činnost, ale jen když onen zachránce alespoň tuší, co dělá. Paní si domů (do bytu) dovezla dvoutýdenního kozlíka. Byl malý, krásný a na zádech měl puntík. Krása. Akorát se jaksi zapomněla zeptat, jak se takové kůzle krmí. Že mu vystlali bedýnku hoblinami, dali tam seno a vodu a on si ani jednoho nevšímá. Místo toho lítá po celém bytě, všude čůrá a má asi průjem. Druhý den už prý tak nelítal, dneska od rána jen leží a naříká. A že tedy co s ním. Veterináře? Nebo vrátit?
Uf. Pomalu počítám do deseti. Kolik že mu je? Dva týdny? To je ještě mimino. Potřebuje mléko. Nutně, včera bylo pozdě. Vylovím poslední rezervní sáček sušeného mléka pro kůzlata a vysvětluji paní, jak mléko připravit. Kolik, teplotu. A nezapomeňte, je malej, alespoň 6× denně. Kojeneckou lahvičku doma máte? Ne? Tak to vezměte cestou domů rovnou přes lékárnu nebo drogerii. Co nejdelší kulatý cucák, ty anatomické se kuzlatům většinou moc nelíbí. Ano, 6× denně. Teplé, 38 °C ideálně. Bedýnka? Hm, dobrá zábava. V té dobrovolně nebude. Pokud nechcete mít z bytu stáj tak velkou psí klec a kozlíka pravidelně brát ven, aby se proběhl. Mléko nejlíp sušené pro kůzlata, mají v každých zemědělských potřebách. Ale dá se odchovat i na kravském, ale čerstvé plnotučné. A mléko alespoň dva měsíce.
Paní na mě koukala čím dál zoufaleji. A pak tak potichu špitla: „ale já chodím do práce, ráno v osm odejdu, večer se tak v 6 vrátím. To já nezvládnu ho takhle často krmit…“ Marně přemýšlím, jak si to tedy paní představovala, když si kůzle brala. Že bude jako roztomilý plyšák, co na ní bude 10 hodin denně čekat, až přijde z práce a pak se pomazlí? „A víte co? Vždyť vy máte taky kozy, tak nechcete si ho vzít?“ To tedy rozhodně nechci. Kozy máme v kontrole užitkovosti, každoročně provádíme zdravotní zkoušky. Vzít si mezi ně zvíře z neznámého chovu rozhodně nechci. Kozy mají rodit nejdříve za měsíc. Nemá ušní známky, musela bych ho dohlašovat zvlášť. Děkuji, kontrolu od plemenářské inspekce už jsem tu měla. Za ten měsíc by se mi odchov kůzlete, o které jaksi nestojím, dost prodražil. Nemám na něj prostor ani čas. Mezi kozy ho dát nemůžu, cizí kůzle by klidně utloukly. A co já s ním? Nene, milá paní, vy jste si ho adoptovala, vy se o něj postarejte. Ještě dodám, že bude potřebovat kamaráda, protože koza je stádové zvíře a sama trpí. Na závěr jí ukazuju našeho plemeníka Ferdu. Dobrých sto kilo živé váhy, od podzimu se ještě úplně nezbavil svého typického odéru, zato ta roztomilost kůzlátka je ta tam. Paní vytřeštila oči a pomalu couvala ze stáje. Ještě jsem jí vysvětlila, že minimálně dnes musí s mlékem opatrně, častěji a po malých dávkách, malý bude asi dost vyhladovělý a kdyby se teď rychle přepil, nemuselo by to dopadnout dobře.
Pomalu jsme se loučili, s paní jsem se domluvila, že kdyby něco potřebovala, tak zavolá (ale ne, opravdu si ho nevezmu). Kozlík to asi nakonec zvládnul, ale hned druhý den se objevil v inzerci a hledal nový domov.
