Článek
Z výšek 1 800 až 2 500 metrů nad mořskou hladinou přinášíme společně s mým synem pohled na svět horských květů, strmých skal a nekonečných panoramat. Přinášíme fotoblog z drsných míst, kde vládne příroda, kterou máme tolik rádi.
Fotografie nedoprovázejí žádná konkrétní slova. Nechci jako autorka blogu narušit jejich ticho ani krásu, kterou jsem společně se synem v horách prožívala. Procházejte jimi jako galerií obrazů. Zastavte se tam, kde vás něco osloví. Každý záběr může vyprávět jiný příběh – a ten váš bude stejně správný jako ten náš.
V těchto výškách alpská příroda ukazuje svou křehkost i sílu zároveň. Každý květ tu vypráví příběh o odvaze přežít, každá hora připomíná, jak malí jsme pod nekonečnou oblohou. I když se snažíme vystoupat co nejvýš…
Máte tu ode mne pozvánku k tiché procházce krajinou, kde není třeba spěchat. Stačí se zastavit, dívat se a nechat Dolomity promluvit svou vlastní řečí. Na tento přírodní obraz s kamennou řekou jsem se vydržela dívat téměř 2 hodiny bez hnutí.
Pod nekonečnou oblohou kamenné štíty mlčky vyprávějí svůj příběh. A když příroda vytvoří tak obrovský chrám, musíte jen tiše stát v úžasu a dívat se.
Stačí se opravdu jen dívat – příroda sama je tím nejkrásnějším umělcem.
Alpské louky plné květů, strmé stěny a ticho ukryté mezi vrcholy. Dolomity umí být divoké, něžné i velkolepé zároveň.
Tam, kde se zdá, že vládnou jen skály a vítr, žijí lidé své obyčejné životy. Jejich domovy splývají s krajinou tak přirozeně, jako by tam patřily odjakživa. Někteří jsou tam jen na skok jako já a jiní jsou s krajinou spjatí celý svůj život. Tak brzy zase na shledanou.
Pokud chcete dostávat upozornění na moje nové články, tak si zaklikněte +sledovat na začátku fotoblogu. Holka z divočiny je tu pro vás a brzy opět přinese nové příběhy a fotografie z přírody.
