Článek
O rizicích AI jsem již psal, ale když jsem si dnes přečetl titulek „ChatGPT zatlouká chyby a obchází lidská pravidla“, nedalo mi nenapsat k tomu pár myšlenek. Osobně nechápu, proč by to někoho mělo překvapit a již vůbec nerozumím tomu, že to zaskočilo vývojáře AI. Oni přece tu AI učí a učí jí logicky na lidských postupech, protože od počátku byla navržena tak, aby pomáhala lidem, tak ji přeci nebudou primárně učit postupy šimpanzů. Jenže tady je ten zakopaný pes. Bohužel také musím pracovat s lidmi a proto vím, že to zkouší skoro všichni. Oni zcela jistě i ti vývojáři AI zkoušeli zatloukat chyby, dokud to šlo. Sám jsem udělal v životě spoustu chyb a některé bylo potřeba zkusit zatlouct. Filmová klasika zmiňuje heslo nejmenovaného publicisty a psychiatra „zatloukat, zatloukat, zatloukat …“, takže již i malé děti ve školce sem tam něco zatlučou, protože přirozenost velí to zkusit, než bez pokusu hned nést následky a když to vyjde jednou, zkusí se to i podruhé. Když se někomu daří zatloukat chyby a obcházet pravidla moc dlouho, přeroste to ve zvyk, u některých v celoživotní krédo a často se pak stanou třeba i politiky a potom dnes a denně v médiích v praxi vidíme, jak se zatloukání a obcházení, dokonce i vlastních nastavených pravidel, tu více, tu méně, vyplácí a bohužel spíše zjistíme, že zatlouct chyby se nevyplatí spíše minoritně. Stejně tak na tom logicky musí být ta naše AI. Má to v podstatě vrozené, když jsme ji nasypali do vínku všechny naše vědomosti, postupy a dovednosti a od počátku tedy chyby zatlouká, a protože ji nemáme zase až tak pod kontrolou, jak si myslíme, přišlo se na tu špičku ledovce až teď ….. a někdo se tomu diví??
Spíš bych to viděl tak, ať hodí po AI kamenem, kdo nikdy nezkusil zatlouct chybu.
