Článek
V Česku se na jaře začíná sice oteplovat, zatím to ale na tričko s krátkým rukávem není. A tak jsme se rozhodli, že vyrazíme do tepla na místo, kde se už dá i koupat a válet se na pláži. Tunisko mezi tyto státy rozhodně patří. Voda tam bývá sice ještě trochu studenější, alespoň ale dokáže zchladit ze slunce rozpálené tělo.
Na stránkách cestovní kanceláře jsme si vybrali ubytování. Dle našeho názoru a fotek, které byly k dispozici, to byl jeden z nejluxusnějších hotelů v nabídce. Nemáme totiž rádi vysoké hotely čítají mnoho pater a tohle byly samostatné malé domky, takové spíš apartmány. Sice byly nalepené jeden na druhém, společná terasa před vchodem ale byla oddělena silnou zdí, takže měl každý svoje soukromí.
A co nás nadchlo nejvíce, byl přístup do bazénu. Stačilo otevřít balkonové dveře na druhou stranu apartmánu a člověk se ocitl na malém, ale velmi roztomilém venkovním prostoru, ze kterého vedly schůdky přímo do bazénových vod. To se nám moc líbilo. Takových pár temp po ránu přece nemůže škodit. A k moři to pak rozhodně nebylo daleko. Připravovali jsme se tedy na týden našich snů.
Realita se ale změnila už v momentě, kdy jsme přistáli na letišti a na ubytování nás přepravoval malý rozdrkotaný autobus. V té chvíli jsme tomu ale nepřikládali váhu. Když nás ale autobus vysadil v našem rezortu, nevěřili jsme vlastním očím. Mysleli jsme si, že se řidič spletl. Někteří jiní cestující, kteří tam vystupovali, se ho na to dokonce ptali. Podle všeho jsme ale byli na místě. A i já brzy začal poznávat, že to tak skutečně je. Poznal jsem to podle domků, které na první pohled vypadaly jako na fotkách. Mezi řadami domků se ale měly nacházet prostorné zahrady plné trávy a zeleně, malých fontánek a potůčků. Tady ale byla jen rozbagrovaná vlhká hlína na vysokých hromadách.
Delegátce jsme si sice postěžovali, ta nám ale stroze oznámila, že se rezort teprve připravuje na sezónu. Rozdala nám pokoje a nenápadně zmizela. Šli jsme se tedy ubytovat. Ty z dálky hezké domky, které skutečně připomínaly ty na fotografiích, se začaly měnit v něco trochu jiného. Byly oprýskané, stolečky na terase zrezivělé a podlaha terasy neuklizená.
Odemkli jsme náš apartmán. Uvnitř vypadalo všechno na první pohled v pořádku. Ubytování ale bylo velmi vlhké a bylo cítit čerstvým nátěrem, což nám nedělalo úplně dobře. Převlékli jsme se rychle do plavek, že si zaplaveme v bazénu a pak si půjdeme oficiálně stěžovat. Těšili jsme se jako malé děti. Když jsme ale přišli na ten malý balkon, ze kterého se dalo po schůdcích vlézt do bazénu, zjistili jsme, že bazén spojující celou řadu domků, je prázdný. Ještě ho zřejmě nikdo nenapustil. A podobné zklamání jsme pak zažili i u moře. Voda byla poměrně příjemná, pláž ale byla neupravená a všude tam bylo velké množství vyplavených řas.
Na recepci hotelu, který k rezortu přiléhal, nám řekli, že tohle si musíme řešit s cestovní kanceláří, od které jsme si zájezd koupili. Tam nám ale sdělili, že pro nás náhradní ubytování nemají a že nám dají dvacet procent slevu. Nezbývalo nám tedy, než to tam přečkat. Radost jsme z toho ale neměli. Zápach z čerstvého nátěru barvy v apartmánu jsme ale brzy vyvětrali a alespoň v našem apartmánu jsme měli poměrně klid. Tedy pouze tehdy, když kolem neprojížděl nějaký bagr.
Zpracováno na základě vlastního zážitku.
