Článek
Při cestování letadlem mám vždy strach, že něco nebude tak, jak má. Nebojím se toho, že letadlo spadne. To vůbec ne. Spíš mě děsí, že přiletím na místo určení a zjistím, že můj kufr zůstal v Praze, nebo že ho poslali do jiné destinace, a já nemám prakticky nic na sebe, ani nabíječku na mobilní telefon či další nezbytnosti. Zatím se mi to naštěstí nestalo. Na poslední cestě mě ale potkala velká nepříjemnost. Naštěstí až na zpáteční cestě.
Když jsem na letišti Václava Havla v Praze čekal, až vyjede můj kufr, byl jsem bez obav. Zbýval už totiž jen poslední krůček. Sebrat ho, dostat se z letiště domů a dovolená zdárně skončila. Jenže když můj kufr vyjel na pojízdný pás, zhrozil jsem se. Byl celý mokrý a něčím nasáklý. Když jsem ho z pojízdného pásu stáhl, okamžitě jsem zjistil, že to, co z něj teče, je mastné.
Vždy jsem si chtěl z Itálie či jiné jihoevropské země přivést domů kvalitní olivový olej. Kupovat ho ale v místě pobytu jsem si nikdy netroufl. Strach z toho, že se po cestě láhev olivového oleje rozbije, nebo že se při překládce promáčkne jeho plechovkové balení, byl až příliš velký na to, abych si to troufl riskovat. Proto jsem vždy olivové oleje kupoval až na letišti po odbavení, takže jsem si je s sebou mohl vzít na palubu. Nehrozilo tam sice jejich rozbití, za to jsem si za ně často připlatil. Ale byl jsem spokojený a v klidu.
Někdo jiný to ale zřejmě viděl jinak. Můj kufr, který jsem stáhl z pojízdného pásu, byl promaštěný skrz na skrz a podle zápachu bylo jasné, že se jedná o olivový olej. Navíc jsem nebyl jediný, kdo takto dopadl. Jak jsem tak ale pozoroval ostatní kufry, můj na tom byl prakticky nejhůře. Zřejmě se tak musel nacházel v největší blízkosti „olivového epicentra“.
Hůř už na tom byl pouze jeden kufr. Ten, ve kterém se původně olivový olej nacházel. Manželé ho tam začali hned rozepínat, aby zjistili, zda olej skutečně teče z jejich kufru. Trvalo jim to pár vteřin, než se přes oblečení dostali na místo, kde ho zřejmě předtím ukryli, a začali vytahovat jeden skleněný střep za druhým. Šel jsem k nim a osobně jsem jim poděkoval. Byl jsem na ně docela ostrý a pak mě to mrzelo, protože vypadali velmi zkroušeně, omlouvali se a bylo jim to líto.
Doma jsme se snažili zachránit, co šlo. Většinu zbytných věcí jsme vyhodili, elektrické přístroje také dosloužily. Prádlo jsme zkusili vyprat, ale žlutozelený olivový olej prostě odmítal z oblečení zmizet. A tak i to mířilo ve většině případů do koše. Celkem nás tato čistka vyšla asi na patnáct tisíc, což nám opravdu nepřišlo málo.
A proto prosím ty, co cestují letadlem. Připlaťte si pár eur a kupte si olivový olej v bezcelní zóně. Neriskujete jen věci všech ostatních cestujících, ale i své vlastní. A za to vám to určitě nestojí. Tak nebuďte bezohlední.
Zpracováno na základě:
a na základě vlastního zážitku.
