Článek
Na podzim roku 1941 představoval Erwin Rommel pro Brity jednu z největších hrozeb celé války. Velitel Afrikakorpsu si během několika měsíců vysloužil pověst mimořádně schopného stratéga, který dokázal s omezenými silami opakovaně porážet početnější britské jednotky. Jeho odvážné manévry v libyjské poušti mu vynesly přezdívku „Pouštní lišák“ a v Londýně stále častěji zazníval názor, že odstranění jediného muže by mohlo výrazně změnit situaci na severoafrické frontě.
Operace Flipper
V té době se britská 8. armáda připravovala na rozsáhlou Operaci Crusader, jejímž cílem bylo prolomit obležení Tobruku a zatlačit síly Osy zpět do západní Libye. Úspěch celé ofenzivy závisel nejen na síle tanků a dělostřelectva, ale také na schopnosti narušit německé velení. Zrodila se proto mimořádně odvážná myšlenka, vyslat komando hluboko do týlu nepřítele a zaútočit přímo na Rommelovo velitelství.
Operace dostala krycí název Flipper. Oficiální rozkazy hovořily o útoku na předpokládané velitelství Panzergruppe Afrika, přerušení spojení a likvidaci několika důležitých štábů. Ačkoli se v některých dochovaných dokumentech Rommelovo jméno výslovně neobjevuje, účastníci operace později shodně uvedli, že skutečným cílem bylo právě jeho zabití nebo zajetí. Britové věřili, že bez svého nejúspěšnějšího velitele se německé síly dostanou do zmatku právě ve chvíli, kdy začne velká spojenecká ofenziva.
Erwin Rommel byl v době útoku úplně jinde
Plán byl jasný
Přípravy byly mimořádně náročné. Do akce byli vybráni příslušníci No. 11 (Scottish) Commando pod velením podplukovníka Roberta Laycocka. Nejnebezpečnější úkol na sebe dobrovolně převzal mladý podplukovník Geoffrey Keyes. Jeho skupina měla proniknout přímo do budovy, kde se údajně nacházel Rommel, a během několika minut rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu celé mise. Průzkum oblasti provedl kapitán John Haselden, který se mezi místními obyvateli pohyboval převlečený za Araba. Na základě jeho pozorování Britové usoudili, že Rommel využívá jako štáb bývalou prefekturu v Beda Littoria.
Plán byl od začátku mimořádně riskantní. Komandos se měli k libyjskému pobřeží přiblížit na ponorkách HMS Torbay a HMS Talisman. V noci přestoupili do malých skládacích člunů, přistáli na pobřeží ovládaném nepřítelem a poté absolvovali dlouhý pochod hornatým terénem. Po útoku se měli stejnou cestou vrátit zpět na pobřeží, kde by je vyzvedly ponorky. Celá operace byla závislá na přesném načasování, dobrém počasí i naprostém utajení.
Komando se dostalo do budovy
Jenže téměř od prvních hodin se začalo všechno komplikovat. Silný vítr a vysoké vlny ztížily vylodění natolik, že část mužů se vůbec nedostala na břeh. Laycock tak místo plánovaných téměř šedesáti vojáků disponoval jen něco přes třicet muži. To znamenalo, že některé dílčí úkoly musely být zrušeny a útočné skupiny byly výrazně oslabené. Přesto padlo rozhodnutí pokračovat. Velení se obávalo, že odklad by mohl prozradit celou operaci a druhou šanci už Britové nedostanou.
Po několikadenním pochodu dorazili Keyesovi muži k budově, kterou považovali za Rommelovo velitelství. Venku panovala tma a prudký déšť tlumil zvuky jejich pohybu. Podle plánu zaklepali na dveře a po jejich otevření se pokusili proniknout dovnitř. Následovala krátká přestřelka, během níž byl Geoffrey Keyes smrtelně zasažen. Přesto se komandos dostali do budovy a začali prohledávat jednotlivé místnosti.
Měli zastaralé informace, Rommel tam nebyl
Brzy zjistili šokující skutečnost, Erwin Rommel tam vůbec nebyl. Britská rozvědka pracovala se zastaralými informacemi, Rommel přestěhoval totiž své velitelství už několik týdnů před útokem blíž k frontě u Tobruku. V době, kdy komandos útočili na opuštěnou budovu, se navíc vůbec nenacházel v severní Africe. Od 1. listopadu byl služebně v Římě, kde jednal s italským velením o katastrofální situaci zásobování Afrikakorpsu. Informace o jeho odjezdu sice britská rozvědka získala díky dešifrování komunikace Enigmou, zpráva se ale k jednotce připravující operaci dostala příliš pozdě.
Erwin Rommel patřil k nejlepším nacistickým velitelům
Komandos tak zaútočili na cíl, v němž jejich hlavní protivník už dávno nebyl. Ve chvíli, kdy si Britové uvědomili, že Rommel na místě není, bylo už pozdě na změnu plánu. Přestřelka upozornila okolní německé a italské jednotky a celé okolí se během několika minut proměnilo v nebezpečnou oblast. Útočníci se sice pokusili z budovy stáhnout, ale jejich původní výhoda překvapení byla nenávratně pryč.
Rozsah způsobených škod byl minimální
Smrt Geoffreyho Keyese představovala pro celou operaci těžkou ránu. Mladý důstojník patřil k nejnadějnějším velitelům britských komand a jeho odvaha později vedla k udělení Viktoriina kříže, nejvyššího britského vojenského vyznamenání. Ocenění však získal až posmrtně. Jeho muži se mezitím snažili splnit alespoň část původního úkolu. Napadli několik spojovacích zařízení a pokusili se narušit činnost německého štábu, rozsah škod byl ale ve srovnání s původními plány minimální.
Nyní začala druhá, možná ještě obtížnější část celé mise – ústup. Komandos se museli vrátit desítky kilometrů zpět k pobřeží, aniž by měli jistotu, že je tam skutečně čekají ponorky. Německé hlídky mezitím pročesávaly okolí a uzavíraly pravděpodobné únikové trasy. Britové se rozdělili do menších skupin v naději, že alespoň některým se podaří uniknout.
Příroda se však ukázala jako stejně nebezpečný protivník jako nepřátelská armáda. Prudké deště rozvodnily vádí, jinak vyschlá řečiště, která se během několika hodin změnila v dravé proudy vody. Pohyb terénem byl mimořádně obtížný, vojáci byli vyčerpaní, promrzlí a často několik dní bez dostatečného množství jídla. Některé skupiny ztratily orientaci a nedokázaly najít místo plánovaného vyzvednutí.
Ponorky nemohly čekat neomezeně dlouho
Když se zbytky výsadku konečně dostaly k pobřeží, čekalo je další zklamání. Kvůli špatnému počasí a zpoždění nemohly ponorky na místě zůstat neomezeně dlouho. Velitelé museli počítat s rizikem, že by je objevil nepřítel. Část mužů tak dorazila příliš pozdě a možnost evakuace byla pryč.
Následovalo několik dnů zoufalého skrývání. Někteří vojáci se pokoušeli proniknout k britským liniím pěšky, jiní hledali pomoc u místních obyvatel. Jen malé části výsadku se podařilo uniknout. Většina byla postupně dopadena italskými nebo německými jednotkami a skončila v zajetí. Z přibližně šestatřiceti mužů, kteří se skutečně dostali na břeh, se ke Spojencům vrátila jen hrstka.
Na první pohled se Operace Flipper jeví jako naprosté fiasko. Hlavní cíl – odstranění Erwina Rommela – splněn nebyl. Britové přišli o velitele útočné skupiny, utrpěli vysoké ztráty a většina účastníků padla do zajetí. Ani škody způsobené německému velení neměly významnější vliv na průběh bojů v severní Africe.
Ukázalo se, jak složité podobné akce jsou
Je však třeba upozornit na to, že hodnocení celé operace není úplně jednoznačné. Především ukázala, jak mimořádně obtížné bylo provádět speciální operace hluboko v týlu nepřítele v době, kdy ještě neexistovaly satelitní snímky, drony ani moderní prostředky spojení. Britská rozvědka pracovala s informacemi, které byly v okamžiku plánování přesné. Jenže během několika týdnů se situace změnila a Rommel své velitelství přesunul. Válečné zpravodajství tehdy jednoduše nedokázalo reagovat dostatečně rychle.
Operace Flipper zároveň významně ovlivnila další vývoj britských speciálních jednotek. Velení si uvědomilo, že podobně složité mise vyžadují lepší koordinaci mezi zpravodajskými službami, námořnictvem, letectvem i pozemními komandos. Zkušenosti z neúspěchu byly později využity při plánování mnohem úspěšnějších akcí jednotek SAS a SBS, které se v severní Africe zaměřily spíše na ničení letišť, zásobovacích kolon a infrastruktury než na atentáty na jednotlivé velitele.
Němci zpřísnili bezpečnostní opatření
Zajímavé je, že ani samotný Rommel se o britském útoku dlouho nedozvěděl v plném rozsahu. Teprve později zjistil, jak blízko se britské komando dostalo k jeho údajnému velitelství. Přestože se v době útoku nacházel v Itálii, událost přispěla ke zpřísnění bezpečnostních opatření kolem jeho štábu. Německé velení si uvědomilo, že Spojenci jsou ochotni podniknout i mimořádně riskantní operace s cílem odstranit klíčové velitele.
Dnes je Operace Flipper připomínána především jako příklad odvahy britských komand a zároveň jako varování před tím, jak jediná chybná zpravodajská informace může zmařit i dokonale připravenou misi. Muži, kteří se vydali stovky kilometrů do nepřátelského území s úkolem zabít jednoho z nejslavnějších německých generálů, svůj cíl nesplnili. Přesto jejich příběh dodnes patří k nejodvážnějším kapitolám války v severní Africe.
Časová osa události
- Podzim 1941 – Britové připravují Operaci Flipper jako podporu Operace Crusader.
- 10.–14. listopadu 1941 – Komandos se nalodí na ponorky HMS Torbay a HMS Talisman.
- 14./15. listopadu 1941 – Vylodění na libyjském pobřeží, část mužů se kvůli počasí nedostane na břeh.
- 17./18. listopadu 1941 – Útok na budovu považovanou za Rommelovo velitelství.
- 18. listopadu 1941 – Padne Geoffrey Keyes, Rommel se v objektu nenachází.
- 19.–21. listopadu 1941 – Pokusy o ústup, většina výsadku je zajata.
- 1942 – Geoffrey Keyes posmrtně získává Viktoriin kříž.
Zdroje: autorský článek s využitím
