Článek
Když se řekne Kleopatra, většina lidí si vybaví oslnivou krásku s výraznými očními linkami, která jediným pohledem okouzlovala nejmocnější muže své doby. Tento obraz vytvořily především filmy, romány a obrazy z 19. a 20. století. Historická skutečnost je ale podstatně složitější. Nejpodrobnější antický životopis Kleopatry napsal řecký historik Plútarchos více než sto let po její smrti. Právě on uvedl něco, co je v přímém rozporu s představou o nepřekonatelné krásce.
Kleopatra nebyla pasivní figurkou v rukách mužů
Plútarchos totiž tvrdil, že její půvab „nebyl sám o sobě neodolatelný“, ale že její největší zbraní byl hlas, inteligence, pohotový úsudek a mimořádně přitažlivá osobnost. Jinými slovy si lidi nezískávala tím, jak vypadala, ale tím, jak na ně působila. To potvrzují i současní historici. Římská propaganda po její smrti snažila vytvořit obraz svůdnice, která pomocí sexuality zmanipulovala Julia Caesara i Marka Antonia. Octavianus, pozdější císař Augustus, totiž potřeboval své vítězství vysvětlit jako porážku nebezpečné cizí královny, nikoli občanskou válku mezi Římany.
Busta Kleopatry je vystavena v Berlíně a dokazuje, že nešlo o prvoplánovou krásku
Kleopatra přitom rozhodně nebyla prvoplánovou kráskou ani pasivní figurkou v rukou mocných mužů. Byla poslední panovnicí dynastie Ptolemaiovců, která vládla Egyptu téměř tři století po Alexandru Velikém. Rodina byla řeckého původu a většina jejích předků se ani nenaučila egyptsky. Kleopatra představovala výjimku. Vedle řečtiny údajně ovládala egyptštinu i několik dalších jazyků, což jí umožňovalo jednat s vyslanci bez tlumočníků. Antické prameny jí připisují znalost až devíti jazyků, některé pozdější zdroje uvádějí dokonce dvanáct. Přesný počet není jistý, její mimořádné jazykové schopnosti ale potvrzuje většina historiků.
Caesar a Markus Antonius
V době, kdy nastoupila na trůn, byl Egypt stále bohatou zemí, ale politicky závisel na Římu. Každé rozhodnutí mohlo znamenat rozdíl mezi zachováním samostatnosti a přímým ovládnutím země. Kleopatra si tuto skutečnost dobře uvědomovala a hrála mimořádně riskantní diplomatickou hru.
Nejznámější epizodou jejího života je setkání s Juliem Caesarem. Podle tradice se nechala tajně propašovat do jeho komnat zabalená v koberci nebo lněném vaku. Ať už se tato historka odehrála přesně takto, nebo byla později přikrášlena, výsledek je známý. Caesar se postavil na její stranu v občanské válce proti jejímu bratru Ptolemaiovi XIII. Kleopatra znovu získala trůn a jejich vztah později zpečetilo narození syna Ptolemaia XV., známého jako Caesarion.
Po Caesarově zavraždění v roce 44 př. n. l. se musela znovu rozhodnout, na koho vsadí budoucnost Egypta. Volba padla na Marka Antonia. Jejich první setkání u města Tarsos se stalo jednou z nejslavnějších scén starověkých dějin. Kleopatra připlula na nádherně vyzdobené lodi, obklopená luxusem a bohatstvím, které mělo demonstrovat sílu Egypta. Nebyla to jen romantická podívaná. Šlo o pečlivě připravené politické divadlo, jehož cílem bylo zapůsobit na jednoho z nejmocnějších mužů římského světa.
Obraz Kleopatry z roku 1637 od italského malíře Pietra da Cortony
Její smrt je dodnes záhadou
Antonius i Kleopatra věděli, že jejich spojenectví je výhodné pro obě strany. Egypt poskytoval obrovské finanční zdroje a obilí, Antonius na oplátku zajišťoval vojenskou ochranu. Jejich vztah postupně přerostl v partnerství, z něhož vzešly tři děti. Ale tehdy se proti nim postavil Octavianus. Budoucí první římský císař vedl promyšlenou propagandistickou kampaň, když tvrdil, že Antonius přestal být skutečným Římanem a stal se loutkou orientální královny. Tento obraz byl natolik účinný, že přetrval více než dva tisíce let.
Rozhodnutí padlo roku 31 př. n. l. v námořní bitvě u Actia. Flotila Octaviana zvítězila a Antonius s Kleopatrou uprchli zpět do Egypta. O rok později římská vojska obsadila Alexandrii. Antonius, mylně přesvědčený, že Kleopatra zemřela, spáchal sebevraždu.
Krátce nato se ke stejnému kroku odhodlala i sama královna. Tradiční verze vypráví, že se nechala uštknout kobrou egyptskou. Nutno ale říct, že přímý důkaz neexistuje a stejně pravděpodobná mohla být otrava připravenou směsí jedů. Přesný způsob její smrti tak zůstává jednou z velkých záhad starověku.
Odkaz Kleopatry je mnohem vznešenější
Smrtí Kleopatry skončila nejen vláda dynastie Ptolemaiovců, ale také nezávislost starověkého Egypta. Země se stala římskou provincií a Octavianus získal obrovské bohatství, které mu pomohlo vybudovat Římské císařství.
Kleopatřin odkaz ale přežil mnohem déle než její království. Dodnes fascinuje historiky právě proto, že skutečnost je mnohem zajímavější než legenda. Nebyla však krásnou ženou po boku mocných mužů, byla vzdělanou panovnicí, schopnou diplomatkou a političkou, která dokázala téměř dvacet let udržet nezávislost své země tváří v tvář nejmocnější velmoci tehdejšího světa.
Časová osa života a smrti Kleopatry
- 69 př. n. l. – narození Kleopatry VII. v Alexandrii.
- 51 př. n. l. – po smrti otce se stává egyptskou královnou společně s bratrem Ptolemaiem XIII.
- 48 př. n. l. – seznamuje se s Juliem Caesarem a získává zpět moc v Egyptě.
- 47 př. n. l. – rodí se Caesarion, syn Kleopatry a Julia Caesara.
- 44 př. n. l. – zavraždění Julia Caesara v Římě.
- 41 př. n. l. – první setkání s Markem Antoniem v Tarsu.
- 40 př. n. l. – narození dvojčat Alexandra Hélia a Kleopatry Seléné.
- 36 př. n. l. – narození syna Ptolemaia Filadelfa.
- 34 př. n. l. – slavné Alexandrijské donace, při nichž Antonius rozdělil východní území mezi děti s Kleopatrou.
- 31 př. n. l. – porážka u Actia.
- 30 př. n. l. – sebevražda Marka Antonia a následně i Kleopatry. Egypt se stává římskou provincií.
Zdroje: autorský článek s využitím
