Článek
Nikdo nepochybuje o tom, že byl Josef Abrhám (†82) geniální herec a že když sudičky rozdávaly talent, na něj se dostalo hned několikrát. Jeho rodina vlastnila cihelnu. Svého času šlo o velice dobře prosperující podnik, který také svým způsobem mohl za to, že z Josefa Abrháma vyrostl herec.
„Ruku k dílu“ přiložili také soudruzi, kteří rodinu budoucí hvězdy filmového nebe prohlásili za kapitalistickou a tudíž také totalitnímu režimu nebezpečnou. „Dědeček koupil v Kunovicích krachující cihelnu, dal ji do pořádku a prosperoval. Obchodoval s Baťou, jeho domky se často stavěly z našich cihel. Otec se stal jeho následníkem, cihlářem, což trvalo až do roku 1948, kdy došlo k znárodnění,“ vysvětloval sám Abrhám.
Zdevastovaný podnik za mnoho milionů
Když tedy Abrhám nemohl po komunistickém převratu po úspěšné složené maturitní zkoušce dál studovat, tak se rozhodl pro uměleckou školu. Tam totiž kádrový profil téměř nehrál roli. Budoucí herec propadal čirému zoufalství, když netušil, co s ním dál bude. Proto se přihlásil na divadelní fakultu v Bratislavě a zkoušky udělal. Když pak po revoluci v roce 1989 dostal možnost získat zpět cihelnu, prakticky neváhal. Jako vnuk zakladatele kdysi vyhlášené podniku cítil jako svou povinnost pokusit se o jeho záchranu. Tím spíš, že tam kdysi sám pracoval.
Možná ale ani on sám netušil, do čeho se pouští. Spolu se sestrou se tedy stal jedním z majitelů cihelny, ovšem restituce nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Zcela zničený podnik dostali do rukou definitivně až v roce 1993. „Museli jsme se zavázat k zaplacení mnohamilionových částek za takzvané investice státu. Dlouho jsme zvažovali, jestli to má vůbec smysl. Jestli jsme schopni oživit výrobu tak, abychom takový závazek mohli splnit,“ vzpomínal herec. Nakonec se rozhodli, že to za pokus stojí. Těžko říct, jestli by stejné rozhodnutí učinili i podruhé, pokud by věděli, co se na ně sesype.
Vyčerpal všechny možnosti
Z Abrháma se nakonec podnikatel opravdu stal, protože se mu podařilo najít společnost, která s ním byla ochotna všechna rizika nést. Tři miliony korun investoval do nových technologií přesto, že o tom věděl jen málo. Každopádně firma se opět rozjela a chvíli se zdálo, že by to mohlo vyjít. „Čím dál víc mi není jedno, co s cihelnou bude. To nejde, jen tak to vzdát. Ze starých fotografií vidím dědečka, pak otce… My jsme samozřejmě v příšerné nevýhodě, ale prohrát se nám to nechce. Alespoň vyčerpat všechny možnosti. A pak už - poručeno Pánu Bohu,“ byl odhodlaný udělat pro záchranu rodinného klenotu prakticky cokoli.
Ani to ale nakonec nestačilo. Trh neměl slitování, konkurence byla obrovská a s giganty i produkty ze zahraničí za zlomek ceny zkrátka nešlo držet krok. V roce 2002 byl na cihelnu vyhlášen konkurz, který byl ale následně zrušen, protože majetek podniku nestačil ani na náklady konkurzního řízení. Abrhám tak prodělal miliony korun, ale svědomí měl čisté. Pro záchranu cihelny udělal opravdu vše.
Měl sice velký sen, předat cihelnu svému synovi. Tentokrát bez restitucí a ve stavu, za kterého by Josef Abrhám mladší mohl v podnikání pokračovat. Tomuto cíli byl ale herec v konečném důsledku velice vzdálený. Doba byla rychlá, až hektická. A naprostý laik zkrátka neměl šanci zachytit moderní trendy a hlavně do podniku nalévat nové a nové finanční injekce. Jestli se ale měl Josef Abrhám za něco stydět? Tak to určitě ne. Právě naopak, klobouk dolů před tím, o co se pokusil.
Zdroje: zeny.iprima.cz, idnes.cz, denik.cz, blesk.cz
