Článek
Na první pohled to mohlo vypadat, že o jeho budoucnosti je jasno. Vyrůstal totiž v rodině spojené se sportem. Jenže u Jakuba Špalka (57) to dopadlo jinak. Už jako kluk se zamiloval do herectví a tenhle zájem ho nepustil. Zatímco jiní hledají směr dlouhé roky, on měl poměrně brzy jasno, že chce stát na jevišti. Dnes si ho spousta lidí vybaví jako Edu ze Šakalích let, ale jeho skutečný příběh se odehrává hlavně v divadle.
Divadlo jako životní projekt
Po studiích na DAMU stál u zrodu Divadelního spolku Kašpar, který se postupně stal jednou z výrazných scén pražského nezávislého divadla. Od poloviny 90. let je navíc spojený s Divadlem v Celetné, kde působí nejen jako herec, ale i režisér a producent.
Jenže budovat divadlo mimo hlavní proud není romantická disciplína. Znamená to neustálé shánění peněz, kompromisy i období, kdy není jisté, jestli projekt vůbec přežije. Špalek o tom mluvil otevřeně, dluhy a existenční tlak byly dlouho součástí každodenní reality. „Než mi bude sedmdesát, možná Kašpar konečně oddlužím a budu moci všeho nechat,“ konstatoval s hořkým úsměvem před lety. Tenhle typ vytrvalosti ale zároveň dobře vystihuje jeho povahu, když se totiž pro něco rozhodne, jen tak to nevzdá.
Pro Jakuba Špalka je divadlo vše
Workoholismus jako daň za vášeň
Silné pracovní nasazení má i svou stinnou stránku. Špalek bývá označován za člověka, který práci podřizuje téměř všechno, a to se promítlo i do jeho osobního života. Vztahy pro něj nebyly jednoduché téma. Krátké manželství z dob studií se Sabinou Královou i dlouholetý vztah se sympatickou Kateřinou, ze kterého má dvě dcery, skončily mimo jiné kvůli tomu, že divadlo pro něj vždy stálo na prvním místě.
Do toho se přidaly i problémy s alkoholem, které sám zpětně spojoval právě s pracovním tlakem a životním stylem. Je to poměrně častý příběh lidí, kteří pracují v kreativních oborech, hranice mezi prací a osobním životem se snadno rozostří.
Měl strach, co by bylo s divadlem
I když se Špalek několikrát zařekl, že s herečkou už si nic nezačne, tak se stal pravý opak. Zkrátka člověk míní, ale osud si stejně rozehraje svoji vlastní partii. Nutno říct, že po boku Evy Elsnerové, která působí ve stejném divadelním prostředí, se našel. „Moje první a poslední manželka Sabina je dnes herečkou Národního divadla. Poznali jsme se během studií na divadelní fakultě a vzali jsme se. Pak jsem tvrdil, že bych nikdy nechtěl žít s herečkou. A nakonec žiju s Evou, která je nejen herečkou, ale i členkou mého vlastního souboru,“ vysvětloval.
Jejich společný život ale prošel i velmi těžkou zkouškou. Komplikace v pokročilém stádiu těhotenství vedly k vážným zdravotním problémům a ztrátě dítěte. Následně herečka prošla transplantací ledviny. Zajímavé je, že Špalek má stejnou vzácnou krevní skupinu nula tak, jako jeho partnerka. Přesto jí po dlouhém váhání odmítl orgán darovat. Prý se bál, jak to bude s divadlem, kdyby se mu při operaci něco stalo. Partneři spolu přesto zůstali, o pár let později se jim narodil syn Vojta.
V posledních letech je na něm znát určitý posun. Neznamená to, že by opustil práci, pořád je aktivní a divadlo zůstává jeho hlavní doménou. Spíš jde o to, že už se nesnaží jet neustále na maximum. Část života přesunul z Prahy na venkov, konkrétně do Kochánek u Benátek nad Jizerou. Tam tráví čas úplně jinak než dřív: procházky, psi, zahrada. V kontrastu s hektickým divadelním provozem to působí skoro jako jiný svět.
Zdroje: lidovky.cz, krajskelisty.cz, vlasta.cz, vltava.rozhlas.cz, novinky.cz
