Článek
První manželství Ivy Janžurové (84) vzniklo spíš z pocitu, že „už by se mělo“. Bylo jí šestadvacet, měla za sebou úspěchy, slávu i pocit, že vlak jménem rodinný život by jí mohl ujet. Kameraman Jan Eisner působil jako správná volba. Byl starší a zkušený. Veselka byla velkolepá, ale samotné manželství už tolik ne. Brzy se ukázalo, že se k sobě nehodí. „Svatba byla z našeho krátkého manželství to nejhezčí. Bylo mi tehdy sedmadvacet, měla jsem pocit, že mám nejvyšší čas se usadit. Jan mi imponoval svojí přímočarostí,“ konstatovala později herečka.
Muž, který ji okouzlil
Rozvod, který následoval, byl pro Janžurovou silně nepříjemnou zkušeností. Zdlouhavé dokazování, že se dva lidé opravdu „nemohou vystát“, v ní zanechalo odpor k instituci manželství jako takové. Tehdy se rozhodla, že už nikdy nic podobného absolvovat nechce. A to rozhodnutí už nikdy nezměnila. Ani kvůli Stanislavu Remundovi.
S Remundou se potkali ve Vinohradském divadle. On byl respektovaný divadelník, náročný na sebe i na ostatní, ona herečka s obrovským talentem a energií. Nebyl to vztah, který by vznikl z okouzlení na první pohled, spíš postupně dozrával. Remunda ji obdivoval dlouho předtím, než se skutečně sblížili, a podle Janžurové měl dokonce odvahu objevit se jako „nezvaný host“ na její svatbě s Eisnerem. Z dnešního pohledu skoro filmová scéna.
Začali spolu žít a oba věděli, co chtějí. Tedy, spíš co nechtějí. Remunda se netajil tím, že by se klidně oženil, ale respektoval Janžurové postoj. Pro ni bylo důležité, že spolu mohou být svobodně, bez tlaku, bez úředních závazků. A fungovalo to. Více než čtyřicet let. „U nás vždy hrálo velkou roli to, že když došlo k roztržce, nikdo z nás nechtěl utéct za někým jiným. To je základ pevného vztahu,“ popsala herečka recept na spokojený vztah.
Iva Janžurová s dcerou Theodorou Remundovou
Remunda trpěl možná víc než ona
Narodily se jim dvě dcery, Sabina a Theodora, obě dnes známé herečky. Rodina pro Janžurovou vždy byla základ, i když nikdy nehrála roli „klasické domácí paní“. Práce pro ni byla důležitá. Děti vyrůstaly v prostředí, kde bylo normální mluvit o divadle, filmech, zkouškách i o únavě z práce. „Maminka žije bohatým, akčním životem, který se snaží pořád občerstvovat,“ popsala to Theodora Remundová před časem.
Remunda měl na Janžurovou obrovský vliv i profesně. Učil ji přemýšlet o herectví hlouběji, kritičtěji. Zároveň ji chránil v době, kdy se kvůli politickým postojům dostala do nemilosti komunistického režimu. V 70. letech byla prakticky vytlačena do komediálních rolí, ačkoli její dramatický potenciál byl obrovský. Remunda tím trpěl možná víc než ona sama. Vadilo mu, když brala příliš laciné nebo přehnaně komické role. Dokonce se říká, že některé nabídky přijímala téměř „tajně“, jen aby nemusel protestovat.
Není rozmazlovací babička
Když Remunda onemocněl, starala se o něj Janžurová spolu s dcerami až do jeho smrti v roce 2012. Od té doby žádný jiný muž do jejího života nevstoupil. Ne proto, že by zavřela dveře světu, ale proto, že to, co prožila, považuje za uzavřený a naplněný příběh.
Dnes žije Iva Janžurová ve společném domě se svými dcerami, jejich partnery a vnoučaty. „Vnoučata jsem si nerozmazlila a nejsem hlídací babička,“ říká však naprosto jasně. Má ráda svůj klid, respektuje prostor ostatních a nezasahuje do výchovy, pokud není požádána. Snad i díky tomu mohou žít všichni pohromadě.
Zdroje: vlasta.cz, zeny.iprima.cz, blesk.cz, dvojka.rozhlas.cz, cnn.iprima.cz, idnes.cz
