Článek
Jen málo vojevůdců změnilo dějiny tak výrazně jako Publius Cornelius Scipio Africanus. Když se stal velitelem římských vojsk, zdálo se, že Řím už nemá šanci zvítězit. Hannibal Barca přechodem přes Alpy šokoval tehdejší svět, opakovaně porážel římské armády a po katastrofě u Kann v roce 216 př. n. l. se republika ocitla na pokraji zhroucení. V této beznadějné době se začal prosazovat mladý aristokrat, kterému tehdy nebylo ani třicet let.
Scipio pocházel z významného rodu Corneliů, ale ani urozený původ mu nezaručoval úspěch. Jeho otec i strýc padli během bojů s Kartágem ve Hispánii a římské postavení na Pyrenejském poloostrově se rychle hroutilo. Když se hledal nový velitel, většina zkušených politiků nabídku odmítla. Považovali ji za téměř sebevražednou misi. Scipio se přihlásil dobrovolně, tehdy mu bylo pouhých pětadvacet let.
Risk, který změnil válku
Po příjezdu do Hispánie rychle pochopil, že Hannibala nelze porazit stejným způsobem jako ostatní nepřátele Říma. Místo vyčerpávajících střetů začal útočit na slabá místa kartaginské moci. Největší mistrovský tah přišel roku 209 př. n. l., kdy překvapivým útokem dobyl Nové Kartágo (Cartagena), hlavní kartaginskou základnu na Pyrenejském poloostrově.
Busta identifikována jako Scipio Africanus, dříve připisovaná Sullovi
Útok patří dodnes mezi klasické ukázky vojenské strategie. Scipio využil informace místních rybářů o mělké laguně za městskými hradbami. V době odlivu tudy nechal projít část vojska, které napadlo obránce zezadu. Město padlo během jediného dne. Řím tím získal obrovské zásoby zbraní, peněz i rukojmích. Ještě důležitější ale bylo, že Kartágo přišlo o svou nejvýznamnější základnu v západním Středomoří.
Nebojoval jen mečem
Scipio se od většiny římských velitelů lišil i jinak. Nebyl pouze výborným vojevůdcem, ale také schopným diplomatem. Po vítězstvích často propouštěl zajatce, respektoval místní spojence a snažil se získat jejich důvěru. Antický historik Polybios popisuje, že právě tím si získal podporu mnoha hispánských kmenů.
Slavnou se stala také epizoda s mladou zajatkyni, známou jako „Scipiova zdrženlivost“. Když mu byla po dobytí Nového Kartága přivedena krásná dívka zasnoubená s keltoiberským náčelníkem Alluciem, Scipio nejenže ji nevyužil jako válečnou kořist, ale bez výkupného ji vrátil jejímu snoubenci. Tento čin udělal na místní spojence obrovský dojem a výrazně posílil římský vliv. Těžko říct, nakolik je příběh idealizovaný, nepochybně však přispěl k budování Scipiovy pověsti jako velkorysého velitele.
Přinutil Hannibala vrátit se domů
Po upevnění římské moci ve Hispánii přišel odvážný plán. Místo pronásledování Hannibala v Itálii navrhl Scipio zaútočit přímo na severní Afriku. Mnozí senátoři protestovali. Obávali se, že Hannibal mezitím znovu udeří na Řím. Scipio ale správně odhadl situaci. Pokud bude ohroženo samotné Kartágo, Hannibal nebude mít jinou možnost než opustit Itálii. Přesně to se stalo. Po šestnácti letech tažení musel Hannibal odvolat své vojsko domů, aby bránil vlastní vlast.
Rozhodující střet přišel roku 202 př. n. l. u Zamy. Bitva bývá označována za souboj dvou vojenských géniů. Hannibal měl stále k dispozici obávané válečné slony i zkušené veterány. Scipio však pečlivě prostudoval jeho způsob boje. Římské legie vytvořily mezi jednotkami široké koridory, kterými nechaly útočící slony proběhnout. Zvířata tak nezpůsobila očekávaný chaos. Poté rozhodla disciplína římské pěchoty a útok numidské jízdy vedené králem Masinissou.
Hannibal utrpěl první skutečně rozhodující porážku své vojenské kariéry. Kartágo bylo nuceno přijmout tvrdé mírové podmínky a druhá punská válka skončila římským vítězstvím. Scipio získal čestný přízvisko Africanus – „Africký“. Byl oslavován jako zachránce republiky, jenže právě tehdy začaly jeho skutečné problémy.
Takto římského vojevůdce viděli v patnáctém století
Hrdina, kterého Řím přestal potřebovat
Sláva ve starověkém Římě měla své hranice. Scipiova obrovská popularita začala znepokojovat jeho politické soupeře. Republika byla založena na rovnováze moci a příliš silní jednotlivci budili podezření. Nejvýraznějším protivníkem se stal Marcus Porcius Cato starší, známý svou neústupností.
Scipio a jeho bratr byli obviněni z finančních machinací během války proti Seleukovské říši. Přímé důkazy se nikdy neobjevily, přesto se proces stal mocným politickým nástrojem. Podle antických autorů Scipio při jednom jednání připomněl senátorům, že právě v ten den připadá výročí vítězství u Zamy. Místo další obhajoby odešel na Kapitol obětovat bohům a za ním odešla většina přítomných. Ani to ale nestačilo, útoky pokračovaly.
Dobrovolný odchod a smrt
Unavený nekončícími politickými spory se Scipio stáhl na své venkovské sídlo v Liternu nedaleko Neapole. Tam strávil poslední roky života. Dokonce se říká, že si přál nebýt pohřben v Římě, protože jeho vlast nebyla hodna jeho ostatků. Pravdivost této věty není jasná, dobře ale vystihuje pozdější představu o jeho osudu.
Scipio Africanus zemřel kolem roku 183 př. n. l. Ironií osudu ve stejném roce zemřel také jeho největší protivník Hannibal. Jeden skončil v exilu na východě, druhý v ústraní mimo Řím. Oba patřili k největším vojevůdcům starověku, oba se nakonec stali obětí politických poměrů své doby.
Dnes je Scipio Africanus považován za jednoho z nejvýznamnějších římských vojevůdců. Bez jeho vítězství u Zamy by se římské dějiny možná ubíraly úplně jiným směrem. Přesto jeho vlastní život připomíná, že ani největší vojenské triumfy nezaručují vděčnost současníků.
Časová osa život a smrti Scipiona Africana
- 236 př. n. l. – narození Publia Cornelia Scipiona.
- 218 př. n. l. – první bojové zkušenosti během druhé punské války.
- 211 př. n. l. – po smrti otce a strýce přebírá velení římských vojsk ve Hispánii.
- 209 př. n. l. – dobytí Nového Kartága.
- 206 př. n. l. – definitivní vytlačení Kartáginců z Hispánie.
- 204 př. n. l. – vylodění římských vojsk v severní Africe.
- 202 př. n. l. – vítězství nad Hannibalem v bitvě u Zamy, získává přízvisko Africanus.
- 197–190 př. n. l. – vrchol politické kariéry.
- 187 př. n. l. – obvinění v politickém procesu.
- kolem 185–184 př. n. l. – odchod do ústraní v Liternu.
- 183 př. n. l. – smrt Scipiona Africana.
Zdroje: autorský článek s využitím
