Článek
Ačkoliv si pro něj osud přichystal už v útlém dětství jednu velkou ránu, na raná léta svého života vzpomínal Zdeněk Dítě (†81) s velkou láskou. Na pražském Smíchově se s radostí oddával všem chlapeckým vášním plných her a dobrodružství. Doma to sice bylo o poznání horší, ale nestěžoval si. Jako malý přišel o tatínka a maminka se na něho možná až přespříliš upnula.
Zpočátku na to ale možná ani nebral zřetel, ten pravý problém se ukázal až o mnoho let později. Budoucí herec se stal nejprve účetním, vždy ho ale lákalo hlavně fotografování. A od něho už to byl jenom krůček na prkna, která znamenají svět. Jednoho dne si prý od maminky půjčil rtěnku a zjistil, že vydávat se za něho jiného je vlastně to, po čem tam touží.
Matka mu dělala ze života peklo
Po studiích na konzervatoři a brněnské JAMU sbíral první zkušenosti v menších divadlech a ve filmu se zprvu objevoval jen jako komparzista. Pak se ale dostal do Divadla na Vinohradech a s tím přišly i větší role ve filmu. A rozhodně bylo o co stát. Dítě byl totiž dokonalým uhlazeným elegánem a ženy z něho byly úplně vedle. V rolích milovníků se proto více než vyjímal. Avšak zatímco na filmovém plátně zářil, v soukromí už to byla poněkud jiná káva.
O ctitelky rozhodně nouzi neměl, avšak pořád tu byla jeho maminka, která ho prý tak trochu pasovala i na svého životního partnera a nesnesla pomyšlení, že by si její jediný syn našel nějakou ženu, která by ji mohla nahradit. Když se zamiloval do Zdeňky Grossové, nastalo učiněné peklo. Nedovolila, aby si lásku svého života vzal za ženu a vyhrožovala mu dokonce sebevraždou. Svou vyvolenou tak mohl pojmout za manželku a po její smrti. Manželského štěstí si ale moc neužil, jeho žena totiž jen pár let poté bohužel zemřela, což mu zlomilo srdce. Když v roce 1989 odešla na věčnost, herci se zhroutil celý svět. Snažil se dál žít, ale bez své milované se cítil jako tělo bez duše.
Ze svého bytu skoro nevycházel
Ačkoliv byl už nějaký ten pátek sice v důchodu, k herectví si sem tam přece jen odskočil. V roce 1993 se naposledy ukázal na veřejnosti, když přebíral cenu Senior Prix Nadace Život umělce. Od té doby už prakticky nevycházel ze svého bytu. Říká se, že dokonce trpěl finančními problémy a aby toho nebylo málo, ke všemu se ještě přidala Alzheimerova choroba. Trpěl bolestmi, zároveň se o něj prakticky nikdo nezajímal.
Dítě přesto pořád tajně doufat, že se to jednou přece jen změní. „Zdeněk poslední roky jenom dožíval, žil v otřesných podmínkách, pomalu neměl ani na chleba. Konec jeho života byl strašně smutný a nedůstojný. Přestal být soběstačný. To už nebyl život, ale utrpení. Vždycky jsem si říkal, hlavně takhle neskončit,“ tvrdil herec Jiří Krampol.
Dítě byl nakonec umístěn do léčebny dlouhodobě nemocných v Kralupech nad Vltavou, kde už jen čekal na smrt. „Je mi smutno. Všichni se na mě vykašlali,“ stěžoval si tehdy. Jeho smrt 11. prosince roku 2001 tak pro něho byla vlastně vysvobozením.
Zdroje: super.cz, zeny.iprima.cz, idnes.cz, blesk.cz, lifee.cz
