Článek
V devadesátkách patřila k výrazným tvářím české televize. Pavlína Wolfová (54) na sebe upozornila jako reportérka pořadu Na vlastní oči a později i jako moderátorka talkshow Áčko. Pak ale přišel střih, dlouhá pauza, která by pro mnoho lidí znamenala konec kariéry. V jejím případě spíš restart.
Lékařka zanedbala její stav, šlo o život
Zmizet z obrazovek na sedmnáct let není jen tak. Wolfová ale tenhle čas neproseděla „mimo hru“. Naopak. Pracovala v médiích z jiné strany. Psala, působila v rozhlase a vyzkoušela si i roli produktové manažerky ve vydavatelství. Z dnešního pohledu to působí jako přirozená profesní evoluce. Tehdy to ale nebyla úplně dobrovolná změna tempa. Mediální prostředí se proměňovalo a spolu s ním i prostor pro formáty, ve kterých dřív vynikala.
Do toho přišla zkušenost, která jí zásadně změnila perspektivu. Těžká forma klíšťové encefalitidy ji na čas úplně vyřadila z běžného života. Hospitalizace, týdny bez vědomí a dlouhá rekonvalescence, to nejsou momenty, které by člověk plánoval, ale často právě ony přehodnotí priority. „Nemohla jsem chodit a jenom jsem ležela. Chtělo se mi umřít,“ vzpomínala po čase.
Přitom ke své praktické lékařce přišla několikrát, říkala jí o svých potížích. „K lékařce jsem chodila furt. Říkala jsem, že mi je špatně. Paní doktorka mi ale odpovídala, že jsem asi stopadesátá, komu je dnes špatně. Ukazovala jsem jí také na fotografii, že jsem měla klíště. Jako odpověď se mi však dostalo, že jsem tento týden byla třístá, kdo jí hlásil stejnou věc.“ Když ji po pár měsících narychlo vezli na Bulovku, šlo o život. Naštěstí tam už lékaři nic nezanedbali a Wolfová se ze všeho nakonec dostala.
O Pavlíně Wolfové se dá říct, že se s mikrofonem téměř narodila
Návrat byl velká „masírka“
Návrat přišel v roce 2020, kdy přijala nabídku televize CNN Prima News. Moderování pořadu 360° jí sedlo překvapivě rychle. Nešlo o nostalgický návrat „staré známé tváře“, ale o posun. Tvrdší témata, analytický formát, důraz na kontext. V prostředí, kde se často jede na rychlost a emoce, působí její styl spíš jako protiváha, klidnější, věcnější, ale pořád osobní.
Zajímavé je, že sama vnímá návrat po padesátce jako větší výzvu než samotné zmizení z obrazovky. Mediální svět totiž není úplně vlídný k věku ani k pauzám. O to víc její comeback rezonoval. „Když zmizíte a je vám třicet a pak se objevíte a je vám za pár měsíců padesát, je to velká masírka,“ tvrdila v pořadu Blízká setkání.
Rodina, která se rozutekla do světa
Vedle kariéry řešila i věci, které zná spousta rodičů, jen se o nich tolik nemluví. Dvě manželství, dvě děti a pak moment, kdy obě „vyletí z hnízda“. Dcera Matilda odešla studovat do Španělska, syn Matouš žije v USA, kde se věnuje baseballu na profesionální úrovni. Globalizovaný životní styl, který je dnes běžný, ale pro rodiče znamená úplně novou disciplínu: naučit se pustit.
Wolfová otevřeně mluví o tom, že odchod dětí vnímala skoro jako formu ztráty. „Četla jsem, že když děti odejdou z domu, rodič se dostává do stavu truchlení. V psychologické literatuře je popsáno, že truchlení musí v jeden moment skončit. Brzy uplynou tři roky, co truchlím a stále to není za mnou. Odchod dětí z domova je pro mě asi největší životní zátěž,“ říkala před časem. Zároveň si uvědomuje, že právě tohle „pouštění“ je důležitá součást rodičovství. Ne nutně příjemná, ale zásadní.
Dnes Wolfová žije spíš klidněji. Sport, hory, lyže, kolo, žádné extrémy, spíš udržitelný rytmus. Po zkušenostech v osobním životě už netlačí na další formální závazky, i když podle dostupných informací má partnera. Zkrátka dnes nepůsobí jako někdo, kdo se snaží dohnat ztracený čas. Spíš jako člověk, který si ho přerovnal podle sebe.
Zdroje: cnn.iprima.cz, vlasta.cz, denik.cz, blesk.cz, idnes.cz
