Článek
Za vznikem jednoho z nejznámějších českých televizních seriálů stála scenáristka Fan Vavřincová a režisér Jaroslav Dudek. Původně přitom nikdo neplánoval dlouhý seriál. Okolnosti jeho vzniku i předčasného konce jsou možná stejně zajímavé jako samotné rodinné historky.
Začalo to Ženichem na želvách
Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Němotová, měla k humoru blízko už dávno před Takovou normální rodinkou. Už před válkou se podílela na scénáři slavné komedie Eva tropí hlouposti a spolupracovala také na filmu Hotel Modrá hvězda. Později psala humoristické a detektivní povídky a právě spojení těchto dvou žánrů se výrazně promítlo i do její nejslavnější televizní rodiny.
Námět s názvem Ženich na želvách přinesla do Československé televize v roce 1968. Zpočátku šlo pouze o samostatnou televizní komedii. Úspěch u diváků ale tvůrce překvapil natolik, že Vavřincová začala psát další příběhy. O několik let později z nich Jaroslav Dudek vytvořil osmidílný seriál.
Dnes je přitom Taková normální rodinka běžně označována za první československý sitcom. Její princip byl jednoduchý: téměř všechno se odehrávalo v jednom domě a humor vznikal především ze střetu povah jednotlivých členů rodiny. V tom je její největší kouzlo. Seriál nepotřeboval složité zápletky ani velké kulisy, stačilo dát několik výrazných osobností pod jednu střechu a nechat je reagovat na každodenní situace.
Rodina, ve které nebyl normální snad nikdo
Hanákovi byli normální především podle názvu. Ve skutečnosti měl téměř každý člen domácnosti nějakou zvláštnost. Babička v podání Marie Rosůlkové se zabývala detektivními příběhy a neustále přemýšlela o nejrůznějších způsobech vraždy. Maminka Cilka, kterou hrála Dana Medřická, milovala operní zpěv a neváhala si zazpívat ani během obyčejného rozhovoru. Její manžel Oldřich, kterého ztvárnil Zdeněk Řehoř, měl zase mnohem větší zájem o želvy a další zvířata než o běžné rodinné starosti.
Jejich starší dcera Pavla v podání Jany Štěpánkové propadla józe, její manžel Petr, kterého hrál Eduard Cupák, zase působil jako člověk, který by nejraději celý den jedl, spal a četl noviny. Dvojčata Petr a Pavel, známá jako Raubíři, pak zajišťovala domácnosti dostatek chaosu. Mladší dcera Káča, kterou hrála Daniela Kolářová, přivedla do rodiny svého nastávajícího Zdeňka v podání Jaromíra Hanzlíka. Jeho pohled na poněkud svéráznou domácnost je jedním z motorů prvních epizod. Zapomenout ale nesmíme ani na Jiřinu Šejbalovou jako tetičku nebo Jiřinu Bohdalovou v roli sousedky.
Oldřich Nový dostal roli napsanou s ohledem na sebe
Jedním z nejzajímavějších obsazení byl Oldřich Nový. Herec, který byl už dávno spojený s noblesními prvorepublikovými rolemi, se objevil jako účetní Jan Koníček. Jeho účast je ale pozoruhodná i z jiného důvodu. Nový měl po únoru 1948 výrazně méně prostoru než za první republiky. Jeho styl a představa kultivovaného gentlemana se do tehdejšího oficiálního kulturního obrazu příliš nehodily. V Takové normální rodince se ale právě jeho přirozená elegance stala výhodou. Je proto příznačné, že účetní Koníček působí v jinak poněkud bláznivé domácnosti jako muž z úplně jiného světa.
Velkou devizou seriálu byla sestava herců. Jaroslav Dudek pracoval s lidmi, kteří měli výrazný komediální cit, ale zároveň dokázali své postavy zahrát civilně. Atmosféra na place navíc umožňovala určitou míru improvizace. Některé drobnosti, které v seriálu působí jako spontánní reakce, právě díky tomu získaly přirozenost. U sitcomu je přitom podobný způsob práce poměrně zásadní – humor často nevzniká jen ze scénáře, ale také z načasování, pauzy nebo reakce kolegy. Proto seriál ani po více než padesáti letech nepůsobí jako přehlídka pečlivě naaranžovaných gagů. Herci spolu jednoduše fungovali.
Raubíři nebyli jen seriálová rekvizita
Dvojčata Jiří a Václav Hybšovi dostala v seriálu přezdívku Raubíři a jejich dětské lumpárny patří k nejvýraznějším prvkům rodinného humoru. Oba chlapci byli skutečná dvojčata a seriál díky tomu získal další zajímavý detail. Děti zároveň dobře ukazují, proč seriál fungoval. Každá generace v domácnosti měla vlastní představu o tom, co je normální. A když se tyto představy střetly, vznikala komedie.
Dnes se o tom mluví méně než o samotných postavách, ale Taková normální rodinka má také jednu výraznou stopu tehdejší politické reality. V jedné z epizod měl malíře původně hrát Pavel Landovský. Jeho scény ale byly odstraněny a roli nakonec převzal Jaroslav Moučka. Landovský byl kvůli tehdejší politické situaci přeobsazen a původní pohyblivý záznam s jeho účinkováním byl později smazán.
Landovského osud přitom dobře ukazuje, jak se kulturní prostředí začátku 70. let měnilo. Od počátku 70. let se dostával stále častěji do konfliktu s normalizačním režimem a jeho oficiální umělecká činnost byla postupně znemožňována. Taková normální rodinka přitom na první pohled působila jako naprosto nepolitická zábava, proto je tento zásah tak výmluvný.
Proč seriál skončil právě po osmi dílech?
N další podobu seriálu začal tlačit požadavek většího ideologického ukotvení. Soudruzi zkrátka měli pocit, že úspěch Takové normální rodinky je třeba využít k pořádné propagandy strany a vůbec celé ideologie. Tvůrci tak čelili představám, že by se postavy mohly více zapojit do dobového společenského dění. Z dětí se měli stát například pionýři. Takové zásahy ale byly v přímém rozporu s principem seriálu, který stál na obyčejných rodinných situacích a lehce absurdním humoru.
Fan Vavřincová podobné změny odmítala a po osmi epizodách se tak seriál uzavřel. Ale seriálu to možná trochu paradoxně pomohlo. Kdyby pokračoval dalšími desítkami epizod a postupně se přizpůsoboval dobovým požadavkům, dnes bychom se na něj pravděpodobně dívali úplně jinak. Příběhy Hanákových ovšem nezůstaly pouze na obrazovce. Fan Vavřincová využila popularitu seriálu také při knižním zpracování.
Rodinka se vrátila, ale už bez původního kouzla
Popularita původního seriálu byla taková, že se k němu tvůrci později několikrát pokusili vrátit. V roce 2008 vznikl stejnojmenný celovečerní film režiséra Patrika Hartla. „Pamatoval jsem si hlavně to hřejivé teplo a pospolitost té rodiny – to jsem chtěl zachovat i ve svém filmu,“ říkal Hartl. Nešlo ale o prosté pokračování. Hartl vzal známé postavy a principy původní předlohy a přenesl je do současnosti. Ve filmu si zahráli například Eva Holubová, Jaromír Dulava, Monika Zoubková, Jiří Mádl, Vanda Hybnerová, Ivana Chýlková nebo Marián Labuda.
Snímek se snažil zachovat původní rodinný humor, ale už přirozeně nemohl mít stejnou atmosféru jako televizní komedie z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Nové obsazení sice nabízelo vlastní energii, zároveň však bylo těžké konkurovat původní sestavě. O dva roky později přišla ještě Rodinka, volné pokračování pod režijním vedením Dušana Kleina. Tentokrát se do svých známých postav vrátili například Jana Štěpánková, Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík. Příběh už se odehrával o více než třicet let později a rodinný klan se mezitím rozrostl. Ani jeden z těchto návratů ale nedokázal zopakovat status původního seriálu.
Zdroje: autorský článek s využitím
