Článek
Od dětství byla živá a hyperaktivní, dneska by Šárce Ulrichové (51) nejspíš diagnostikovali ADHD. Její temperament a šarm se jí v herecké profesi určitě hodí, ale mnohokrát ji přivedly i na scestí.
Smrt otce ji poznamenala
Podle svých vlastních slov byla vždycky to, čemu se říká zlobivé dítě, takže rodiče se jí snažili zaměstnat alespoň tak, že každý den chodila na nějaký kroužek, aby přemíru energie někde vybila. Už v deseti letech se objevila před kamerou ve filmu Nefňukej, veverko. Ve stejnou dobu ji zemřel milovaný tatínek, s jehož smrtí se nedokázala smířit. Od té chvíle se k její hyperaktivitě přidala ještě citová nevyrovnanost, s kterou si občas nevěděla rady a pocit, že před sebou musí neustále někam utíkat.
Maminka si po čase našla přítele, který do nové rodiny přivedl další děti, takže jich doma bylo pět a Šárka z nich byla nejstarší. Dnes přiznává, že je ráda, že máma získala novou životní oporu, pro ni to ale bylo nesnesitelné. „Od smrti táty jsem, pokud jsem se svobodně nerozhodla, nerespektovala žádnou autoritu. A tam to s našima začalo logicky dost skřípat, takže jsem doma moc nepobyla. Necítila jsem domov, necítila jsem, že mě tam chtějí, necítila jsem se nikde doma. Tak jsem si ty náhradní domovy začala vytvářet jinde,“ přiznala se v jednom rozhovoru.
Závislosti a bulimie ji ničily
Protože už od malička tancovala, sportovala a také hrála v ochotnickém souboru, který vedla známá režisérka Věra Plívová-Šimková, rozhodla se pro hereckou kariéru a na pražskou DAMU se také bez obtíží dostala. Právě v tomto období začaly její problémy s pitím a posléze drogami, které byly vlastně náhražkou za alkohol, který ji nechutnal. Pak se přidaly anorexie a bulimie, které byly podle lékařů hlavně reakcí na brzkou tatínkovu smrt, protože některé dívky v takové situaci chtějí zůstat v dětském těle, tedy přeneseně v době, kdy ještě byly šťastné.
Spadla na dno, naštěstí si ale v jednu chvíli uvědomila, že pokud nezmění přístup k sobě a k životu, skončí špatně. Rozhodla se proto se svými démony bojovat a začala se léčit z alkoholové i drogové závislosti. Shodou okolností se tak dělo v době, kdy nastoupila do populárního seriálu Ulice, ve kterém si zahrála pekařku Zuzanu Hrubou, která se pere s podobnými problémy. Podle herečky to nebylo vždycky dobře, když na place prožívala to samé, co ve svém reálném životě, ale tato „terapie“ byla nejspíš úspěšná, protože Šárka svůj boj zvládla.
Člověk má žít v páru
Několik měsíců prožila i v léčebně Červený dvůr, v níž prý lezla na nervy ostatním klientům: „Byla jsem hrozně akční, pořád jsem se hlásila a dělala ostatním takové to zrcadlo. Pořád jsem na skupinových terapiích něco měla, pořád jsem argumentovala. Byla jsem prostě úplně nesnesitelná. Ale zase jsem byla za tři a půl měsíce venku,“ vzpomíná dnes s úsměvem. Léčebna jí opravdu pomohla, protože například poprvé v životě začala žít sama, z čehož měla vždycky strach.
Stalo se tak poté, co se rozešla s přítelem Chrisem. „Poprvé jsem ale za vztahem nespálila most. Teď je mi samotné se sebou dobře, ale vím, že se člověk narodil proto, aby žil v páru,“ je přesvědčená sympatická herečka. Tvrdila, že netlačí na pilu, protože ví, že ten pravý jednou přijde. Možná už se tak stalo. „Jsem šťastná. Na partnera se zeptat můžete, ale neodpovím vám,“ tvrdila před nějakou dobou. Je tedy možné, že je zamilovaná, jen si chce střežit soukromí.
Zdroje: denik.cz, super.cz, lifee.cz, blesk.cz, zeny.iprima.cz
