Článek
Pro Martina Šotolu nebyla jeho role rošťáka ve Slunce, seno… jen filmová postava. Byla to etapa života, která mu hodně dala, ale i vzala. Většina lidí nemá takové vzpomínky na dětství. Ovšem on se rozhodl, že tuto kapitolu uzavře. Přitom před kameru se dostal prakticky dřív, než začal chodit. Jako miminko se objevil v Nemocnici na kraji města a postupně se z něj stal jeden z nejobsazovanějších dětských herců své doby. Hrál v pohádkách, seriálech i filmech, objevoval se v Arabele, Chobotnicích z II. patra nebo v Botě jménem Melichar. Všechno směřovalo k tomu, že z něj vyroste hvězda. Osud to ale zařídil jinak.
Herectví byla krásná kapitola
Zlom přišel se Slunce, seno…. Role Jirky Škopka z něj udělala hvězdu. Nejen mezi dětmi, ale i mezi dospělými. Byl vtipný, drzý, ale zároveň sympatický. Diváci ho brali jako někoho „svého“, kluka z vesnice, který má odvahu dělat věci po svém. Natáčení ale nebylo vždy tak bezstarostné, jak se může zdát. Legendární jsou historky o Heleně Růžičkové, která své facky nehrála. Martin to tehdy bral jako součást práce. Dostal jich od legendární herečky opravdu hodně. Nechtěl si stěžovat, protože měl pocit, že herec má vydržet všechno. Dnes se nad tím spíš pousměje, ale tehdy to byla realita filmového světa. Od herectví se distancoval a tuto kapitolu svého života považuje za uzavřenou.
Přestože měl před sebou otevřené dveře k herecké kariéře, cítil, že to není cesta, po které by chtěl jít celý život. Jeho poslední velká role přišla se Záhadou hlavolamu. Bylo mu sedmnáct a v tu chvíli už věděl, že film není jeho budoucnost. Prostě se v tom světě neviděl dlouhodobě. „Když jsem ho naposledy potkal, bylo mu kolem šestnácti. Šel jsem po Václavském náměstí a najednou mě zdraví vysoký kluk… a on říká: ‚Víte, kdo já jsem? Já jsem Martin Šotola,“ vzpomínal režisér Zdeněk Troška.
Vrátil se zpět k přírodě
Pak přišlo období hledání. Vyučil se hodinářem, pracoval jako číšník i barman, chvíli se pohyboval v hudbě jako bubeník. Nebylo to bloudění bez cíle, spíš sbírání zkušeností. Postupně se víc a víc vracel k tématu, které ho zajímalo už od dětství, tedy k přírodě, ekologii a způsobu, jak lidé žijí ve městech.
Dnes stojí úplně jinde než před kamerou. Je výkonným ředitelem spolku AutoMat, který se dlouhodobě věnuje udržitelné dopravě a kvalitě veřejného prostoru. Jeho práce už není vidět v kinech ani v televizi, ale v ulicích měst. „V rámci AutoMatu se snažíme, aby veřejný prostor a doprava ve městech byly příjemnější pro život. Podporujeme pěší i cyklistickou dopravu a přemýšlíme, jak učinit ulice pro lidi zajímavějšími a bezpečnějšími,“ najděte na stránkách spolku. A to je přesně to, kde se Šotola našel.
Na svoje filmy se nedivá
Projekt Do práce na kole je pro něj srdeční záležitostí. Sám je vášnivý cyklista a věří, že změna se nedělá zákazy, ale příkladem a pozitivní motivací. Nechce lidem brát pohodlí, chce jim ukázat, že existuje jiný způsob, který může být zdravější, levnější a často i příjemnější.
Když se ho někdo zeptá, jestli nelituje, že se nestal hercem? Už to dávno neřeší. Vlastně, on to neřešil nikdy. Našel si jinou cestu, po které se vydal. Ani na své filmy se moc nedívá. Zkrátka proto, že nemá důvod.
Zdroje: dotyk.cz, readzone.cz, auto-mat.cz, marianne.cz, vlasta.cz
