Článek
Patřila k našim největším filmovým hvězdám, jenže její sláva neměla dlouhého trvání. Když Věra Ferbasová (†62) o mnoho let později zemřela, její sousedé si toho ani nevšimli. Za jejím trápením stála lidská zloba a závist.
Když ještě jako studentka vyhrála v Plzni soutěž krásy, vozili ji po městě v ozdobeném kočáře. Jenže Ferbasová byla stejná, jako její pozdější filmové hrdinky. Měla v očích neustále veselé ohníčky a tak se stala oblíbeným třídním klaunem. Když jí hrozil vyhazov z gymnázia, narychlo přestoupila na obchodní akademii, kde se naučila psát na stroji a stenografovat.
Švadlenka i Uličnice
To se jí hodilo, když se po maturitě ucházela o místo sekretářky ve slavném Divadle Vlasty Buriana (†70). Právě on ji také přijímal a také v ní okamžitě objevil velký potenciál. Rovnou se jí zeptal, zda by to nechtěla zkusit raději na jevišti. Právě tehdy se zrodil typ potřeštěné komičky, který u nás před světla ramp přivedla půvabná Věra Ferbasová. Ta brzy získala i první roli ve filmu. Kritika na ní sice nenechala nit suchou, jenže jí a nadšeným fanouškům to bylo úplně fuk. Ferbasová excelovala v komediích Mravnost nade vše, Švadlenka a Uličnice a mnoha dalších, které si byly podobné jako vejce vejci.
Přišla o střechu nad hlavou
Jenže divákům to bylo fuk a popularita mladé herečky strmě stoupala. Pak se vdala, což jí ochránilo od mnoha nepříjemných potíží. Němci totiž během druhé světové války chtěli, aby účinkovala i v jejich filmech, jenže ona pochopitelně nechtěla. Vymluvila se na to, že je vdaná a poněkud předčasně ukončila svou kariéru. Po válce sice vstoupila do jedné politické strany, jenže se nejednalo o tu komunistickou. Trest na sebe nenechal dlouho čekat.
„Nějaký čas po válce za mnou přišli, že prý bych měla být někde organizovaná. Já politice nikdy nerozuměla. Protože jsem bydlela na Václavském náměstí, šla jsem se přihlásit tam, kam jsem to měla nejblíž – do strany národně sociální. Brzy nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl miliónu pokuty,“ vzpomínala herečka. Její manžel skončil ve vězení na čtyři roky a celá jejich rodina přišla o veškerý majetek, včetně střechy nad hlavou. O filmových rolích si mohla jen nechat zdát a když se v šedesátých letech konečně ledy trochu hnuly, byla vděčná za angažmá v divadle a malé štěky v televizi.
Nevycházela z bytu
Její poslední rolí byla roztomilá tetička v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, pak už nebylo dočista nic. Když se herečka podruhé provdala za architekta Josefa Pálku, bydlela s ním od poloviny 50. let v Ládví u Prahy, tedy dnešní části hlavního města. Po jeho smrti však Ferbasová přišla o dům i veškeré cennosti. Naletěla lidem, kteří jí slibovali modré z nebe. Stála za tím ale jen čistá lidská závist a zloba těch méně úspěšných. Herečka se tedy přestěhovala do garsonky, kde však musela být bez svých zvířecích mazlíčků. A postupně scházela stále víc.
Zřejmě se s nikým nestýkala a nevycházela z bytu, protože trvalo několik dnů, než si sousedé uvědomili, že už nějaký čas nevyšla z bytu. V té chvíli už ale bylo na záchranu herečky pozdě. Bylo to velice smutné odcházení ženy, o které se v roce 1938 psalo jako o „nejoblíbenější hvězdě českého filmu.“
Zdroje videa: Picryl/Public domain/Kinorevue 1937, Profimedia (koupená licence) - 2x, Wikimedia Commons/CC-BY-3.0, vytvořeno za pomocí AI nástrojů
