Článek
Seriál Tři chlapi v chalupě se nesmazatelně zapsal do historie československé televizní tvorby. Příběhy tří generací mužů žijících pod jednou střechou si získaly miliony diváků a mnohé hlášky zlidověly. Dodnes je toto dílo považováno za jeden ze symbolů televizní zábavy šedesátých let. Méně známé jsou však okolnosti jeho vzniku a množství překážek, které museli herci i štáb během natáčení překonávat. Produkce byla proslulá především uvolněnou atmosférou a nechyběl alkohol, kvůli kterému některé scény působily mimořádně autenticky.
Měli toho až nad hlavu
Právě přátelská nálada mezi herci bývá jedním z důvodů, proč seriál působí přirozeně i po desítkách let. Hlavní představitelé spolu trávili mnoho času nejen před kamerou, ale také mimo ni. V době, kdy se natáčelo převážně na filmový materiál a většina scén se musela pečlivě připravovat, byla dobrá souhra mezi členy štábu klíčová.
Každé zdržení totiž znamenalo další náklady a komplikace. „Téměř měsíc jsme každý díl zkoušeli, odpoledne co odpoledne, což bylo při živém vysílání nutné. Po odvysílání jsme měli čtyři dny volno a následující pondělí to začalo znovu. Když si uvědomíte, že jsme souběžně s tím hráli v divadle a zároveň točili další filmy, měli jsme toho až nad hlavu. Ale vzpomínky na to máme stejně krásné,“ vzpomínal Jan Skopeček.
Věra Tichánková a Jan Skopeček
Natáčení provázely komplikace
Vedle veselých historek ale produkci provázely také méně příjemné problémy. Tvůrci například často bojovali s počasím. Exteriérové scény na venkově byly závislé na přírodních podmínkách a prudké deště dokázaly narušit harmonogram i na několik dní. Když se změnilo počasí během natáčení jedné scény, bylo nutné čekat na podobné světelné podmínky, aby výsledný obraz nepůsobil nesourodě. Dnes by si s mnoha nedostatky poradily digitální technologie, tehdy však byly možnosti výrazně omezenější.
Náročná byla i technická stránka výroby. Televizní technika šedesátých let byla rozměrná, těžká a mnohem méně spolehlivá než současné vybavení. Přesuny kamer, světel a dalšího zařízení zabíraly dlouhé hodiny. Jakákoliv porucha znamenala přerušení práce a někdy i nutnost opakovat již natočené záběry. Herci tak museli být připraveni znovu a znovu předvádět stejné výkony, což nebylo vždy jednoduché.
Další komplikací byla omezená možnost střihu. Moderní filmaři mají k dispozici téměř neomezené digitální úpravy, zatímco tehdejší tvůrci museli pracovat s mnohem větší přesností. Chyba v dialogu, špatně načasovaný vstup nebo nečekaný ruch v pozadí mohly znamenat opakování celé scény. To zvyšovalo tlak na všechny zúčastněné.
Lidé si přehazovali směny, aby mohli koukat
Specifickou kapitolou byly také logistické problémy. Část natáčení probíhala mimo televizní studia a přesun štábu na venkov nebyl jednoduchou záležitostí. Bylo nutné zajistit dopravu techniky, kostýmů i rekvizit. V některých případech se natáčení přizpůsobovalo běžnému životu místních obyvatel, kteří se nechtěli vzdát každodenních činností jen proto, že v jejich obci vzniká televizní seriál.
Když hrál Lubomír Lipský v seriálu dědečka, bylo mu čtyřicet let
Zajímavé jsou i vzpomínky na práci s komparzisty. Mnozí z nich nebyli profesionální herci a před kamerou stáli vůbec poprvé. Nervozita pak způsobovala řadu komických situací. Někteří zapomínali své pohyby, jiní se dívali přímo do objektivu nebo se začali smát v nevhodnou chvíli. Přesto právě jejich přirozenost přispěla k autentickému vyznění seriálu.
Nesmíme zapomenout ani na tlak, který byl v té době vyvíjen na televizní produkci obecně. Tvůrci museli splňovat přísné požadavky tehdejšího systému a zároveň vytvářet pořady, které budou bavit široké publikum. Hledání rovnováhy mezi očekáváním vedení televize a přáním diváků nebylo vždy snadné. Přesto se autorům podařilo vytvořit dílo, které přežilo několik generací. „Pamatuji se, že byly zaznamenány situace, kdy si lidé v podnicích za úplatu vyměňovali směny, aby Tři chlapi v chalupě stihli. Autobusy nedodržovaly jízdní řády, aby šoféři a cestující stihli večerní vysílání. Byly i podniky, kde během vysílání měli v práci pauzu,“ usmíval se Skopeček.
Kouzlo, které nikdy neskončí
Pověsti o alkoholu během natáčení se staly téměř součástí legendy seriálu. Některé scény prý díky tomu působily mimořádně věrohodně a přirozeně. Je však třeba dodat, že podobné historky bývají po letech často přikrášlené a není možné ověřit každý detail. Jisté ale je, že mezi herci panovala mimořádně dobrá nálada a vzájemná chemie, která se výrazně promítla i na obrazovku.
Kombinace kvalitního scénáře, silného hereckého obsazení a autentické atmosféry stojí za tím, že jsou Tři chlapi v chalupě dodnes považováni za jeden z nejvýznamnějších seriálů československé televize. Ačkoliv natáčení provázely technické potíže, nepřízeň počasí, organizační komplikace i řada nečekaných situací, výsledkem bylo dílo, které si získalo srdce diváků a stalo se trvalou součástí televizní historie. Mnohé zákulisní příběhy zůstávají zahaleny tajemstvím, ale právě ony dodávají legendárnímu seriálu další vrstvu kouzla, díky níž se o něm mluví i po více než půl století od jeho vzniku.
Zdroje: autorský článek s využitím
