Článek
Ach, ty začátky. Jan Dolanský se s Lenkou Vlasákovou poprvé viděli na kamerových zkouškách a vůbec to mezi nimi nezajiskřilo. Upřímně? Oba si o tom druhém mysleli, že je to taková obyčejná namyšlená hvězda. Konkurzem na televizní film Udělení milosti se zamítá ale prošli oba a najednou bylo všechno jinak.
Vůbec nevím, jak jsem si ji zasloužil
Na začátku to vypadalo nenápadně. Jen se během obědové pauzy jistě čistě náhodně potkávali u společného stolu ve filmovém cateringu. Jenže se ukázalo, že místo toho, aby baštili, volno v natáčení úplně obyčejně prokecali. Bylo jim při tom tenkrát tak hezky, že, jak připomíná mladá paní Dolanská–Vlasáková, spolu začali nepozorovaně chodit.
Jenže za nějakou dobu už nenápadní nebyli. Může za to těhotenské bříško pohledné herečky, které se nedalo přehlédnout. K dceři Sofii ze svého prvního vztahu postupem času s Janem přidali dceru Amélii a syny Maxmiliána a Johana. Herec, který obvykle před kamerou dostává role záporáků a září třeba i v seriálu Ulice, nikdy nešetřil na adresu matky svých dětí chválou. Říkal, že je to úplný anděl, krásná, chytrá a inteligentní žena. „Vůbec nevím, jak jsem si ji zasloužil,“ dodával romanticky.
Proč nedošlo na svatbu?
Za devatenáct let, co spolu žili na hromádce, ji o ruku požádal hned několikrát. Dalo by se říct, že i úspěšně. Proč se ale nakonec nevzali? Vždycky se něco vyskytlo. Buď se něco důležitého dělo s dětmi. Nebo jeden či druhý získal dobře placený kšeft, což samozřejmě představovalo velkou pracovní zátěž. A na svatbu nebyl čas a upřímně, ani myšlenky.
Společných chvil si uměli vždycky vážit. Třeba slavných rodinných dovolených. Z příhod rodiny, kterou paní Lenka označuje za značně chaotickou, by se prý dal napsat román. Stačilo prý nasednout do auta a karavanu a zvednout kotvy. Přiznejme si, že tu ale byl jeden člen rodiny, který při cestách po republice hodně trpěl. Ano, byla to hlava rodiny, Jan Dolanský.
Ty skipasy jsou i pro vás, pane Vlasáku
Ješitnost stranou, jeho žena je v místních luzích a hájích přece jenom výrazně známější. A taky patrně lepší na papírování, protože ubytování v hotelích či penzionech objednávala sama. Jednou takhle dorazili na lyžovačku na hory. Majitel zjevně Jana Dolanského neznal. To bylo samé, paní Vlasáková sem, paní Vlasáková tam. A když herečka „přiznala“ svého tehdy ještě druha, ozvalo se: „Ty skipasy jsou samozřejmě i pro vás, pane Vlasáku.“
Za to, že nakonec všechno dobře dopadlo a Lenka s Janem se vzali, může paradoxně covid. Byli se před ním schovat na chalupě a jelikož nebylo hraní, možná se trochu i nudili. Není důležité, kdo první přišel na to, že by se tedy mohli vzít. „V pondělí jsme se dohodli, v pátek jsme se brali,“ shodli se novomanželé.
Dolanská? To jsem přece já!
Takže fofr. Dát dohromady děti, zajistit, aby měli oddávající i matrikářka volno, zajistit svědky. Když volal Dolanský tomu svému, ozvalo se z druhé strany drátu: „Tys pil?“ Z Lenky se stala Dolanská-Vlasáková, ale… Pár týdnů se v čekárně u lékaře ozvalo „Dolanská“. Na první dobrou se nezvedla. „Teprve po chvíli mi došlo, že jsem to já,“ smála se oblíbená herečka.
Zdroje: novinky.cz, idnes.cz, iglanc.cz, ahaonline.cz, expres.cz, denik.cz, vlasta.cz
