Sestry Jana a Hana Brejchovy byly krásné, muže spolu ale sdílet nedokázaly. Nikdy se neusmířily

Na první pohled si byly podobné jako dvě strany jedné mince. Obě krásné, talentované, obě spojené s českým filmem. Přesto se jejich životní cesty rozevřely do zcela odlišných oblouků. Jana Brejchová (85) a její sestra Hana Brejchová (†77) stále patří k nejslavnějším hereckým sourozeneckým dvojicím u nás, ale také k těm nejsmutnějším. Ne proto, že by jim chyběl úspěch, nýbrž proto, že ho nikdy neuměly sdílet spolu.

Jana Brejchová byla hereckým zjevením s přirozenou autoritou. Kamera ji milovala stejně jako režiséři a publikum. Působila jako žena, která má věci pod kontrolou. Kariéra, vztahy, vlastní hranice, to všechno dokázala ovládat s obdivuhodnou grácií. Hana oproti tomu připomínala otevřené okno: spontánní, citlivá, někdy až zranitelná. Když vstoupila do filmu Lásky jedné plavovlásky, nebyla to herečka v pravém slova smyslu, ale spíš otisk jedné generace. Miloš Forman v ní našel autenticitu, kterou žádná herecká škola nenaučí.

A právě tady se mezi sestrami objevila trhlina. Forman, Janin tehdejší partner, se stal důvěrníkem mladší Hany. „V neděli jsem za nimi vždycky chodila s borůvkami, a když se potom rozvedli, tak jsem za ním stejně chodila furt dál,“ svěřila se. Sdílela s ním své radosti i zmatky dávno předtím, než stála před kamerou. Z jejího života se stala filmová látka a z filmu světový úspěch. „Miloš začal psát scénář k Láskám. A potřeboval látku, potřeboval realitu. A já jsem se svěřovala se svými rodinnými problémy,“ řekla Hana. Výsledkem byla její postava Anduly. Sbírala za ni potlesk, Jana v tom ale cítila bolest, kterou už nikdy nepřetavila v odpuštění. Nedokázala se svou sestrou sdílet jednoho muže. Byť už netvořili pár. Mezi sestrami vyrostla zeď, tichá a pevná jako kulisy barrandovských ateliérů.

Hanin soukromý život byl mozaikou hledání. Toužila po rodině, po jistotě, po někom, kdo by zůstal. Měla manžele, snoubence i návraty, které připomínaly uzavřené kruhy. Až pozdě přišla láska, která jí dala klid, o to krutější byl však její konec. Jana naproti tomu působila ukotveněji, i když ani její život nebyl bez dramat. Možná právě rozdílný vztah k emocím způsobil, že si sestry přestaly rozumět.

Brejchovy nejsou jediným příkladem slavných sourozenců, které rozdělil osud. Stačí vzpomenout na Olivii a Joan de Havilland, jejichž rivalita byla pověstná, nebo na sestry Redgraveovy, jež si dokázaly udržet respekt i přes rozdílné cesty. Každý takový příběh ukazuje, že talent v rodině může být darem i zkouškou.

Příběh Jany a Hany Brejchových není o skandálu. Je o tichu, které se časem stane hlasitějším než hádka. O tom, že blízkost není samozřejmost a že někdy ani sláva nedokáže zacelit rány, které vznikly doma. Dvě sestry, jeden svět reflektorů a přesto samota, kterou každá nesla po svém. „Vím, že sestru už nikdy v životě neuvidím… Když zemře, bude mi to snad i jedno,“ uvedla kdysi Hana. Pár slov, která ale říkají vše. Sestry se usmířit nikdy nestihly.

Zdroje: cnn.iprima.cz, vlasta.cz, blesk.cz, zeny.iprima.cz