Smrt Jiřího Schelingera je stále záhadou. Šlo vůbec o jeho tělo a proč ho nesměla vidět rodina?

Když se řekne český rock sedmdesátých let, jméno Jiřího Schelingera (†30) se vybaví skoro automaticky. Nejen kvůli hlasu, který byl na domácí scéně těžko zaměnitelný, ale i kvůli energii, s jakou se pohyboval mezi rockem a později i popem. Hudbu měl v krvi, jeho otec Josef Schelinger (†83) učil hudbu a vedl syny k muzice od malička. Talent se nevyhnul ani mladšímu bratrovi Milanu Schelingerovi (†70), který se později stal respektovaným kytaristou a skladatelem.

Jiří Schelinger ale nebyl typ, který by šel nalinkovanou cestou. Vyučení instalatérem nechal za sebou a místo jistoty si vybral pódium. A vyplatilo se, jeho písně jako „Holubí dům“, „Jsem prý blázen jen“ nebo „Jahody mražený“ patří dodnes k tomu, co se u nás označuje za zlatý fond pop-rocku. Přestože se postupně posouval od tvrdšího rocku k přístupnějšímu zvuku, neztratil nic ze své autenticity. Právě ta mu získala oddané fanoušky, ale zároveň i pověst rebela, který nezapadá do dobových představ.

Vedle hudby koketoval i s filmem, objevil se třeba ve snímcích Trhák nebo Romance za korunu. Nebyly to velké herecké role, ale dokreslovaly jeho tehdejší popularitu. Schelinger byl zkrátka vidět – a slyšet – všude. „Vnímal jsem bratrův úspěch jako jeho vysněnou cestu. Už v 15 letech chodil s kytarou po ulicích, hrál holkám v parku a říkal, že chce být slavným zpěvákem,“ vzpomínal jeho bratr Milan.

Na jaře 1981 byl Jiří Schelinger na vrcholu kariéry. Televizní natáčení ho tehdy zavedlo do Bratislavy, kde měl vystoupit v populárním pořadu Televizní klub mladých. Původně ho měla doprovázet manželka, ale kvůli nemoci zůstal na cestě sám. Možná i to sehrálo roli v tom, co následovalo.

Po natáčení zamířil večer do společnosti. Podle dostupných svědectví se jeho plánovaný návrat zkomplikoval poruchou auta, a tak skončil v restauraci déle, než původně zamýšlel. Právě tam se setkal s lidmi, které neznal, mezi nimi měl být i muž přezdívaný „Skokan do Dunaje“. Co přesně se odehrálo dál, zůstává dodnes zahaleno mlhou.

Jisté je jen to, že Schelinger skončil ve vodách Dunaje. Zatímco zmíněný muž byl nalezen živý, zpěvák zmizel. „Čekal jsem ho v neděli na pivo a nedočkal se. Dokonce jsem se šel v pondělí ráno ostříhat, jak jsem byl ve stresu. A teprve pak jsme se to dozvěděli. Bráchu člověk miluje. Zároveň na něj máme vztek. Od toho pondělí se všem úplně změnil život. Bylo to strašné období,“ uvedl Milan Schelinger. Tělo jeho bratra Dunaj vydal až po několika týdnech.

Oficiální verze mluvila o nešťastné náhodě, pravděpodobně pod vlivem alkoholu. Jenže detaily, které se objevily později, vyvolávají pochybnosti. Rodina nebyla přizvána k identifikaci těla a pitevní zpráva, zpřístupněná až po roce 1989, obsahovala nesrovnalosti, například v popisu fyzických znaků. „Po letech jsem získal pitevní zprávu popisující tělo Jiřího jinak, než ve skutečnosti byl, příčinou smrti měl být údajně infarkt. Totožnost těla nikdy nebyla určena žádným rodinným příslušníkem. Závěr, že se jedná o bratra, byl učiněn na základě zubařské karty. Ale jak to doopravdy bylo, tak to se nikdo nikdy nedoví. Nikdo u toho nebyl, nikdo to neviděl,“ doplnil Milan Schelinger.

To otevřelo prostor pro spekulace, které se drží dodnes. Jedna z nich naznačuje možnou roli tehdejší Státní bezpečnosti, jiná mluví spíš o tragické shodě okolností. Přímé důkazy ale chybí, a tak zůstává Schelingerův konec jedním z nevyjasněných příběhů české hudební historie. Ať už byla pravda jakákoli, jedno je jisté: hudba Jiřího Schelingera přežila dobu, ve které vznikla. Jeho písně se hrají dodnes, objevují se v nových aranžích a oslovují i generace, které jeho kariéru nezažily.

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, ahaonline.cz, cnn.iprima.cz, denik.cz, reflex.cz