Článek
Sáhla si na úplné dno. Helena Harabinová přiznala závislost na alkoholu a otevřela svoji třináctou komnatu. Na druhou stranu je třeba říct, že tchyně Leoše Mareše se k problému nakonec postavila čelem, byť léčba alkoholika v podstatě nikdy nekončí. Přitom problémy se začaly projevovat pomalu, plíživě. Rozhodně to nebylo tak, že by se sympatická dáma „zbořila“ šestkrát do týdne. Všechno vlastně začalo v době, kdy se odstěhovala do Anglie, cítila se sama, protože její tehdejší manžel pracoval a neměl na ni moc času.
Nový partner ji stáhl na dno
Pravdou je, že Harabinová měla k alkoholu blízko už jako studentka vysoké školy. „Tehdy jsem byla kvartální alkoholičkou, stačilo mi pořádně se napít a zbořit jednou za týden nebo i za měsíc. Problém jsem si tedy nepřipouštěla,“ vzpomínala na divoká léta, kterými však prochází řada lidí, u kterých nakonec závislost na alkoholu vůbec nepropukne. Takže je jasné, že z toho, že někdo na vysoké sem tam pije, se nedá usuzovat vůbec nic. V osmdesátých letech se však Harabinová přestěhovala do Anglie, její partner tam začal pracovat v podniku zahraničního obchodu.
A v té době se už začalo naplno projevovat, že se z „víkendového“ potí alkoholu stává něco mnohem démoničtějšího. Harabinová byla sama, občas to řešila alkoholem. Ale věci pořád držela na uzdě. To se však změnilo po návratu do rodné vlasti. Rozvedla se, sama se pustila do podnikání v módní branži. A také si našla nového přítele, který se nakonec ukázal jako pomyslným jazýčkem na vahách při její cestě na dno. „Byl zvyklý konzumovat hodně alkoholu, často tvrdého, a já se s ním snažila držet krok,“ vzpomínala tchyně Leoše Mareše.
Dcera je na ni pyšná
Když s podnikáním skončila, realizovala se v nadnárodní reklamní společnosti, kde vypracovala až na post ředitelky. Stres její závislosti na alkoholu rozhodně nepomáhal a Harabinová si placatku začala nosit i do práce. „Fungovala jsem, ale když pro mě začala být větší prioritou než práce či rodina starost, kde sehnat alkohol a kde se co nejdřív napít, pochopila jsem, že už to dál nejde.“ Nastoupila tedy na svoji první léčbu, ambulantně docházela k Apolináři. Dva a půl roku se snažila závislost zkrotit.
Bohužel měla smůlu na životní partnery. Po čase se totiž opět vdala za muže, který byl stejně jako ona abstinující alkoholik. Jenže místo podpory došlo k pravému opaku, on totiž začal znovu pít. Harabinová se „svezla“ s ním. „Jednou jsem dojela opilá autem z Prahy až do Písku a řekla jsem si – dost!“ Dobrovolně vyhledala léčebnu, kde se nechala na čtvrt roku zavřít. Vyšlo to. Přesto si uvědomuje, že alkoholik není vyléčen nikdy, léčí se dodnes. Jednou za rok jezdí na opakovací kúru do jihočeské Albeře.
Harabinová svůj příběh medializovala proto, aby ukázala na problém, kterým závislost na alkoholu bezesporu je. „Není jednoduché se k tomu příběhu vracet, ale věřím, že třeba někomu může pomoct,“ napsala si na Instagramu. Zvedla se obrovská vlna podpory. Mezi těmi, kdo oceili její snahu, byla i její dcera Monika Marešová, dříve Koblížková. „Jsem na tebe pyšná, mami.“
Zdroje: kafe.cz, blesk.cz, extra.cz, zeny.iprima.cz
