Článek
Ne všichni herci mají to štěstí, že jsou zrozeni pro postavy krásných princů a neohrožených hrdinů. Přesně to byl případ Václava Sloupa (†78), kterého si režiséři zaškatulkovali jako představitele trochu prostoduchých a bodrých chlapíků. On se ale se svým osudem se smířil a do každé rázovité postavičky dával veškeré své mistrovství, které bylo nemalé.
Za svou dlouholetou kariéru se objevil v mnoha divácky oblíbených seriálech, ať už to byla Arabela, Chalupáři, nebo později Hospoda a Ulice. Ale především na divadelních prknech, zvláště v pražském Divadle Na Vinohradech, mnohokrát dokázal, že jeho talent je mnohem širší a vynikající dokázal být i ve vážných polohách.
Maminka se za něj styděla
Za to, že Václav Sloup skončil jako představitel někdy až přihlouplých mužů, může paradoxně jeho největší filmová role v uznávaném snímku Blbec z Xeenemünde podle povídkové předlohy klasika české sci-fi Josefa Nesvadby. Režisér Jaroslav Balík si ho tehdy vybral pro postavu šestnáctiletého chlapce Bruna, který byl mentálně poznamenaný, přitom geniální.
Herec na plátně odevzdal excelentní výkon, který mu udělal v hereckém světě okamžitě dobré jméno, ale nevědomky se tak navždy zařadil do trochu nelichotivé škatulky. A bohužel také zarmoutil svou maminku, která když viděla svého syna na plátně, upřímně se styděla. Několik dní pak prý nevytáhla paty z domu, aby se nemusela potkat se sousedy a vysvětlovat jim, jaký že je to jejich Vašík hrozný komediant. Ostatně jeho rodiče si mysleli, že bude pokračovat v rodinné tradici a stane se tesařem. Nic nenasvědčovalo tomu, že si zvolí hereckou profesi, dokud nenastoupil základní vojenskou službu.
Víceméně z nudy, a aby se mohl zúčastnit jakési recitační soutěže, se naučil krásnou a těžkou Baladu o námořníkovi od Jiřího Wolkera. Setkání s poezií v něm probudilo chuť zkusit herectví a přihlásil se na DAMU. Jeho svérázný a nesporný talent nenechal zkušební komisi chladnou a přijali ho hned napoprvé. Nastoupil do neobyčejně silného ročníku, protože mezi jeho spolužáky byli třeba Josef Abrhám, Ladislav Mrkvička nebo Jiří Krampol, s nímž se Sloup kamarádil po celý život.
Svatby vnučky už se nedočkal
Krásný vztah měl se svou dcerou Věrou, jež se narodila v jeho jediném manželství s paní Alenou, které ale skončilo po více než dvacetiletém soužití rozvodem. Od té doby žil sám ve svém bytě na pražském Žižkově, kde ho bylo možné často potkat v přátelském rozhovoru se sousedy a obyvateli této čtvrti.
Ale po sedmdesátce ho začaly trápit vážné zdravotní problémy, které ale Václav Sloup podceňoval, léčbu odmítal. „Nikdo neví proč, nikomu to neřekl. Podepsal si tím svůj ortel. Vašek žil na Žižkově, s dcerou byl pořád v kontaktu. Vzala si ho na Vánoce domů. Byl už na tom hodně bídně, padaly mu zuby, byl vyzáblý. Najednou zkolaboval. Dcera ho okamžitě převezla do mělnické nemocnice. Už se o sebe nemohl starat sám, a tak mu pak dcera zajistila dům seniorů v Libochovicích,“ řekla po jeho smrti hercova exmanželka Alena.
V Libochovicích na chvíli pookřál. Kolegové na něj ale postupně zapomínali, s výjimkou kamaráda Jiřího Krampola, který se ho snažil povzbuzovat, a dokonce se snažil mu najít ještě nějakou malou roličku. Na to už ale nedošlo, protože po vážných komplikacích způsobených v podstatě neléčenou mrtvicí zemřel 20. července 2014 v Praze. Nedočkal se tak ani plánované svatby své vnučky, na kterou se dlouho připravoval a moc se těšil.
Prvě Krampol to byl, kdo prozradil, že Sloup byl na sklonku svého života chudým člověkem. „Vašek byl bezvadný kluk. Trochu jsem mu pomohl i finančně. V té době jsme točili na televizi Prima pořad Prostřeno a honorář jsme každý posílali na dobročinné účely. Já tu částku poslal do domova seniorů, kde Vašek byl. Říkal jsem si, že mu těch pár tisícovek může přijít vhod. Že bude mít trochu na přilepšení, na cigára a na víno.“
Zdroje: zeny.iprima.cz, dotyk.cz, blesk.cz, lifee.cz
