Článek
Aktuálně slaví 40 let své existence velkolepou koncertní šňůrou. Velké projekce, hydraulické rampy, které muzikanty vynesou nad posluchače, předsazené kruhové pódium, bicí vytahované do výšky, snášející se tažní ptáci, ohně a mnoho dalšího. Přesně to, co jsme si v tom roce 1995, kdy hráli před Rolling Stones dokázali představit jen u největších zahraničích rockových kapel.
Tento text ale nebude primárně o Lucii, ale o novinářském šlendriánu v článku Ondřeje Horáka na Seznam Zprávách. A i když běžně nekomentuji práci kolegů (myslím, že jsem to snad ještě nikdy neudělal), tady si nemůžu pomoct, i proto, že si autor do textu vložil video, které jsem v O2 Areně nahrál a vložil jej na YouTube.
Ale zpátky k vystoupení Lucie. Koncert není primárně o kulisách, v nichž se koná, ale především o hudbě. A já plně respektuju, že člověk, který je konzervativní a bojí se změn může být nepříjemně překvapen, když mu někdo vymění v kapele zpěváka. Zvlášť s tak charakteristickou barvou hlasu a frázováním, jako má David Koller. A je v pořádku i to, že to tak může mít hudební publicista, který prostě chtěl Kollera a nic jiného nepřijme. Pokud to dobře vyargumentuje je možné mít na jednu věc mnoho pohledů a každý ten pohled může mít něco do sebe. V tom je krásná barevná paleta hudebního vkusu a názorů. Přesně to je obohacující.
Když jsem letos poprvé Lucii viděl v pražském OXu, měl jsem strach, jak Viktor Dyk zvládne svou těžkou roli nového člena kapely. Náhradníka. A ukázalo se, že na to jde dobře. Ještě se tenkrát s Lucií a její hvězdnou slávou pomalu oťukával, držel se trochu zpátky, ale písničky zpíval po svém. Nesnažil se hrát si na Kollera, nesnažil se ho napodobovat - ono by to bylo směšné. Dyk to není Koller, říkal jsem si tenkrát, ale zároveň jsem měl radost, že mu některé písně sedly velmi dobře (některé ne, Oheň překřtěný na „Voheň“ bez Kollera skoro nehořel). Ale bylo podstatné, že kapela utáhla klubový koncert bez velkolepých efektů. Koncert postavený jen na té muzice fungoval.
Ještě líp to vyšlo v Londýně v klubu 229. Kapela změnila setlist, sporný Oheň vyřadila, a Dyk získal další sebevědomí. A následná tuzemská šňůra? Mezi muzikanty to na pódiu funguje, tak jako dlouho ne. Hraní si užívají, posluchači nadšeně reagují, doplňte si k tomu všechny ty hosty a projekce a ohně a máte tu koncert, který si nemůžete neužít.
Jenže když pak dostane znuděný pan Horák za úkol napsat recenzi a vypraví se na druhý pražský koncert, charitativní, který je koncipovaný jako na sezení (na stání byl ten, co se konal o den dřív), může se stát, že je nespokojený. Nebo že se mu to nelíbí. Nebo že tomu nerozumí. Ale nemůže napsat následující nesmysl.
Průběh večera ozvláštnili hosté jako Petr Janda, který se skupinou uvedl druhou novinku nazvanou Krása a zázrak a tajemství, zpěvačka Lenny, kytarista Michal Pavlíček nebo Michael Kocáb, jenž se blýsknul ve Šroubech do hlavy.
Proč to nemůže napsat? Jako profesionál (a nebo člověk, který byl na místě duchem přítomný) by si musel všimnout, že tu ten den Michael Kocáb vůbec nevystoupil, místo něj zpíval Petr Janda. A kdyby si toho náhodou nevšiml, stačilo dávat pozor a poslouchat, protože to Michal Dvořák po písni Šrouby do hlavy na pódiu vysvětlil. Michael Kocáb totiž ten den přebíral cenu za celoživotní dílo na jiném místě a tak nemohl do O2 Areny dorazit.
Ale to není všechnmo. Člověk, který na koncertě byl, nebo umí pojmenovat písničky kapely Lucie by nenapsal ani následující text.
V kruhu na pódiu, který se točí dokola, stojí pětice muzikantů. Pražskou O2 arenou právě zní loňská píseň Marie, první, kterou kapela Lucie vydala po odchodu frontmana Davida Kollera.
Proč by to zkušený publicista nenapsal? Protože kapela se na točně točila při písni Tereza a při písni Sen, autor si tady zřejmě Terezu spletl s Marií, skladbou z nejslavnějšího alba Lucie Černý kočky, mokrý žáby. To by ale měl znát i průměrný posluchač. Vždyť ta deska dostala Anděla za album dvacetiletí.
A jak pak můžete respektovat názor člověka, který si plete Jandu s Kocábem nebo Terezu s Marií. A nebo si je neplete a na koncert vůbec nedorazil a článek si prostě vymyslel.
Jak už jsem psal. Vůbec jsem nechtěl na kolegu Horáka reagovat, ale když si do článku vybral video, které jsem na YouTube umístil já sám (to video mimochodem dokládá ten omyl mezi Terezou a Marií), nedalo mi to a prostě jsem musel.
A tak nevěřte publicistům, kteří nepoznají rozdíl mezi Petrem Jandou a Michaelem Kocábem. Zajeďte se radši na vlastní oči přesvědčit do Plzně, jaké je to vystoupení k 40 letům Lucie doopravdy. A nebo si přečtěte mé reporty z obou pražských koncertů na musicserveru. Jo, můžeme mít jiný názor na to, jak to na člověka působilo. A jo, někomu se koncert nemusel líbit. Ale minimálně fakta v těch mých textem sedí. Tady je report z prvního koncertu, kde se stálo a tady z druhého, kde se sedělo.
