Článek
Můj člověk mi včera řekl, že jsem prý v mých textech křečovitě vtipný a moc tlačím na pilu. Jen jsem povýšeně zastříhal ušima.
Chápu, že pro někoho, kdo bere lidskou existenci jako smrtelně vážnou disciplínu, může být pohled králíka na svět trochu úsměvný. Ale zatímco já se „křečovitě“ snažím jen o to, aby mi podestýlka ladila s náladou, lidstvo se křečovitě snaží vypadat šťastně na fotkách, které si nemůže dovolit.
Pozoroval jsem tu agonii při balení na jarní prázdniny. Narvat do kufru pět párů lyžáků a helmy, ve kterých pak na svahu vypadáte jako mouchy s hydrocefalem, vyžaduje speciální druh diagnózy.
Moje Lidská obsluha se balila s výrazem odsouzence k smrti. Nechápu proč?
Já mám v kleci stabilních 20 °C a seno v ceně ubytování, ale tito dvounožci se rozhodli vysázet pěticifernou sumu za proleželou postel v jakémsi „horském resortu“. To všechno jen proto, aby mohli v blátivé břečce stát frontu na přecpaný vlek s dalšími zoufalci, co si přijeli „užít přírodu“.
Ale to ještě není nic proti těm odvážnějším jedincům. Někteří lidé jsou totiž schopní podepsat smlouvu s ďáblem (nebo alespoň s poskytovatelem rychlých půjček), aby mohli na internet fláknout fotku z Dubaje.
Luxus za cizí peníze.
Brát si na týden v resortu lichvářskou půjčku, to už je jiný level králičí nory. Vidíte mě na té fotce? Sluneční brýle, drink, pyramidy. Rozdíl mezi mnou a průměrným dovolenkářem je ten, že já na tenhle výlet nečerpám kontokorent.
Častou výmluvou bývá: „Chceme vzít k moři rodinu, ať mají děti zážitek.“ Přitom těm prckům je úplně jedno, jestli staví bábovky v Hurghadě nebo v pískovišti za barákem. Jediný rozdíl je v tom, že tuhle dovolenou si budou pamatovat hlavně díky tomu, že ji rodiče budou splácet až do jejich maturity a každá další rodinná večeře bude chutnat jako instantní polévka s příchutí zoufalství.
Zatímco mně stačí bio salát a svatý klid, Homo sapiens se ve své „vyspělosti“ raději zadluží až po uši. Jen proto, aby se týden mohl mačkat u přecpaného hotelového bazénu a na fotkách vypadat jako vládce světa. Nikdo už si ale nevšimne těch smutných úsměvů mimo záběr objektivu, když pípne SMS o blížící se splátce.
A tak se ptám: Proč se vy, lidé, snažíte tuhle zimu přeznačkovat falešným luxusem nebo ji přečůrat v blátě na horách? Stojí ty lajky za ten průvan v peněžence? Nebo jsem jen zase „přehnaně afektovaný“, když mi přijde divné platit za týdenní břečku víc než než za slušně zajetou audinu v kůži?
