Článek
Vím to, protože žiju s exempláři druhu Homo sapiens průměrný a sleduju jejich každoroční rituál sebeklamu v přímém přenosu.
Akt první: Vánoční hroší fáze
Po vánočním obžerství, kdy se moje Lidská obsluha snažila v objemu konkurovat průměrnému hrochovi, přišel náhlý zvrat. Dvounožci tomu říkají „novoroční předsevzetí“.
Téma číslo jedna: ODTEĎ ŽÁDNÉ SACHARIDY!
V ledničce se objevil řapíkatý celer. Viděl jsem ho u nás doma poprvé. Myslel jsem, že je to nějaká dekorace nebo že Obsluha konečně ztratila rozum úplně. Ale ne - měli to SNÍST. Dobrovolně.
Moje lednička, dříve chrám mých zásob a příležitostného lidského hříchu, byla najednou nacpaná různými rádoby zdravými potravinami, co hrály všemi barvami přírody. Vypadalo to jak terárium pro želvy.
Invaze do mého teritoria
Ale to nejhorší teprve přišlo: Obsluha se rozhodla, že bude jíst i to, co já.
Ano, čtete správně.
Zatímco jsem vždycky měl římský salát jen pro sebe - jako jediné světlé místo v tomto domě plném karnismu - teď se o něj musím dělit s někým, kdo má 90 kilo a ruce jako lopaty. Někdo, kdo ještě před týdnem polykal vepřo-knedlo-zelo jako vysavač a teď mi krade MOU ZELENINU, protože „je v detoxu“.
Na kuchyňské lince navíc vyrostlo příšerné plastové monstrum, ve kterém začali pěstovat klíčky. Prý superpotravina. Chutná to jako mokrá hlína s ambicemi, ale budiž. Aspoň se mi zatím nepustili do sena. Zatím…
Asketické šílenství
Lednice, která dřív přetékala majonézovým salátem, najednou vypadala jako ohrada pro býložravce. Žrali klíčky. Pili zelenou břečku, co smrděla jako posekaný trávník za veřejnými záchodky. A tvářili se u toho, že prožívají osvícení.
„Cítím se tak lehce!“ „Mám tolik energie!“ „Tohle je přesně to, co moje tělo potřebovalo!“
Jo, jasně. Vaše tělo potřebovalo trpět. To je vidět na vašich zoufalých tvářích, když v plastové krabici běží reklama na pizzu.
Běžecká katastrofa: 4 minuty slávy
Největší sranda ale nastala, když se Lidská obsluha rozhodla začít běhat.
Fascinující.
Sledoval jsem je z klece, jak si v 6:30 natahují ty kompresní legíny. Vypadají v tom jako rodinka špatně zabalených debrecínských párků. Čtyři kusy, různé velikosti, všechny stejně nešťastné.
Pak vyšli ven. Zjistili, že mrzne. A za 4 minuty byli zpět se slovy: „Asfalt je moc tvrdý na naše klouby.“
ČTYŘI MINUTY!
Myslím, že běhání vzalo za své. Hlavně, že mají boty za tisíce s karbonovou podrážkou. Ty se na vynášení koše šiknou! A taky na to, aby smutně stály v koutě a připomínaly vám vaše selhání pokaždé, když jdete kolem.
Foodora strikes back
A dneska?
Dneska, milí přátelé, je 6. ledna. Den Tří králů. A taky den, kdy v našem koši leží účtenka z Foodory.
Karbonové podrážky smutně stojí v koutě. Klíčky pomalu plesnivějí v tom plastovém monstru. A Lidská obsluha se sice snaží tvářit nenápadně, ale vůni kuřecích nugetek z jejich dechu ty klíčky prostě nepřebijí.
Rekordní výkon: šest dní. Gratuluju! To je skoro celý týden!
Řapíkatý celer stále leží v lednici. Nevím, jestli čeká na zázrak, nebo jestli tam prostě zůstane až do příštího ledna, kdy ho objeví při dalším záchvatu „nového já“.
Králičí moudro na závěr
Takže, drazí dvounožci, až si dneska večer půjdete zase stoupnout na váhu a ona vám za vaše „snažení“ ukáže prostředníček, vzpomeňte si na mě.
Taky se nesnažím být gepardem.
Jsem králík. Žeru zeleninu, protože jsem k tomu evolučně stavěný, ne protože jsem si to předsevzal po třech lahvích prosecca na Silvestra. Neskáču si v šest ráno do legín, které mi přiškrtí přívod veškerého kyslíku. A hlavně - nekecám si do kapsy, že „tentokrát to bude jinak“.
Víte, co je na vás lidech nejzábavnější? Že tohle všechno zopakujete přesně za rok. Se stejným nadšením. Se stejným řapíkatým celerem. A se stejným výsledkem.
Já budu sedět ve své kleci, žrát svůj římský salát (pokud mi ho zase někdo neukradne) a sledovat vaše každoroční představení s názvem „Tentokrát to myslím vážně“.
Spoiler alert: Nemyslíte.
A víte co? Je mi to úplně jedno. Protože až za týden zase otevřete tu pizzu, aspoň mi spadne kousek na zem.
Váš cynický pozorovatel lidské slabosti, Hopík
P.S.: Ten řapíkatý celer fakt vyhoďte. Začíná smrdět.
