Článek
Do vypuknutí vánočního shonu zbývá už jen několik dní. Bohužel, Vánoce s sebou vedle radostí nesou i mnohá negativa, která ze známých, či neznámých důvodů přehlížíme.
Všechno musí vypadat perfektně, rozdáváme úsměvy číslo deset a nelibost z nucené návštěvy je nutno obratně skrýt. To je jen malý výtah z toho, co reálně opravdu může nastat, pokud vše nevyřešíme předem.
Svátky by neměly být vstupenkou
Stojím si za tím, že když někoho nevidím celý rok, pak nedává smysl, aby mě dotyčný navštěvoval o Vánocích. Může to udělat kdykoliv během roku.
Jinak to působí jako zneužití svátků k tomu, abych se někomu vetřel do domácnosti. Ruku na srdce - kolik těch návštěv je doopravdy nenucených?
Proč se mám dívat na lidi, o kterých vím, že pro ně nic neznamenám ani já ani moje rodina? Mnoho mých známých se potýká se stejným problémem - ví, že půjdou někam, kam rozhodně jít nechtějí, ale kvůli jakémusi falešnému pocitu slušnosti to podstoupí.
To, že někam nechci jít, je neslušné? A směl bych vědět, zda je to neslušné obecně, nebo to platí jen o Vánocích?
Tradice na ústupu, vedou dárky
Každá návštěva s sebou nese určitá rizika. Může se například stát, že se hostitel nepohodne s hosty a nemusí přitom jít o žádný větší problém. Slovo dá slovo a je vyřízeno.
Setkávám se s tím často, protože jsem huba nevymáchaná a vždycky říkám to, co si myslím. Bez ohledu na to, jestli je to žádoucí nebo ne.
Proč mám nahlas chválit a obdivovat dárky, které nám přišli ukázat, když vím, že si na ně museli vypůjčit a celé roky je budou splácet? Mám obdivovat, že někdo riskuje vlastní existenci kvůli několika vteřinám euforie?
Asi před deseti lety jsem se na to jedné návštěvy zeptal - odešla velice rychle. Na druhou stranu byl klid.
Ještě bych dokázal pochopit, že se někdo upíše ke splácení něčeho menšího kvůli dětem. Dobře, budiž. Jenže většinou to u jedné půjčky neskončí a ty se dále nabalují. O dárcích by ale svátky vánoční být neměly. Pro mnoho lidí jsou důležité úplně jiné hodnoty.
Neříkám, že u nás dodržujeme úplně všechno, ale bereme tento čas jako výjimečný, který je jenom náš a nechceme si ho kazit setkáváním s lidmi, kteří o nás nic nevědí.
Na Štědrý den zasedáme ke stolu s první večerní hvězdou, pod talířem máme každý jednu rybí šupinu a je prostřeno i pro nečekané hosty. Nezametáme, prádlo nepereme ani nevěšíme. Ctíme i zákaz vstávání od stolu během večeře.
Tradice jsou to velice staré a přesto v sobě mají své kouzlo, o které nechceme přijít. Čím jsme starší, tím více jsme přesvědčeni o tom, že nejvíce si Vánoc mají užít děti. Mají cítit pohodovou atmosféru v rodinném kruhu.
Ušetřeme děti i sebe toho divadla
Jsem přesvědčen, že bychom v dětech neměli vyvolávat falešné dojmy. Vánoční svátky s sebou nenesou žádnou povinnost mít někoho rád nebo se s ním stýkat. Nikdo to po nich nemůže chtít.
Není pro to důvod. Děti navíc vnímají okolní atmosféru mnohem citlivěji než my dospělí a nutit je prožívat napjaté okamžiky není úplně vhodné.
Nedávno jsem zaslechl rozhovor matky a dcery před obchodem. Potvrdilo se to, co je dávno známé, ale stejně to někteří z nás neustále dělají.
Dcerka (zhruba 5letá) se ptala maminky, jestli přijde i teta Ivana. Maminka si povzdechla a řekla, že určitě ano. Holčička se ptala proč bude chodit teta, když s maminkou moc nemluví? Maminka odpověděla jednoduše: „Aby se babička s dědečkem nezlobili.“
Fajn. Takže v dotyčné rodině se někdy něco stalo a dvě sestry spolu kvůli tomu nemluví. Nenavštěvují se, nevolají si a očividně na tom nechtějí nic měnit.
Avšak kvůli rodičům, kteří jsou patrně nefalšovaní staromilci, se sejdou u jednoho stolu a budou dělat, že se všechno spraví. Ne, nespraví a jednou se z toho může vyklubat taková hádka, že na ni žádný ze zúčastněných nezapomene.
Dříve jsem nechápal, proč je kolem Vánoc takový humbuk. Nyní už to vím a musím říct, že tak jako jindy v životě i zde platí jednoduché pravidlo: jaký si to uděláš, takový to máš!
Zdroj: Autorský text
