Článek
Hned na začátku je potřeba ujasnit si několik věcí. Sociální sítě mají svá rizika. O tom netřeba diskutovat. Každý rodič chce pro své děti to nejlepší a tak není divu, že cítíme potřebu je chránit.
Jenže v tomto případě se nejedná o ochranu jako takovou, nýbrž o cílenou kontrolu s mizivou vymahatelností. Mohu to zcela jednoduše dokázat na příkladu, který se týkal přímo mojí generace.
Zákon na nás byl krátký. A rodiče taky
Dávno před mým narozením platilo, že motorová vozidla se smí řídit pouze s příslušným řidičským oprávněním. Každý věděl, co to znamená a také bylo zcela jasně dáno, co bude za případné porušení následovat. Vymahatelnost zákona? Prakticky nulová.
Tehdy jsme jezdili na všem, co mělo dvě kola, motor a bylo k sehnání. Bez řidičáku a mnohdy i bez základního vybavení. Nechtěli jsme nikomu škodit. Ale touha po zakázaném ovoci byla prostě silnější.
Každou chvíli na nás nějaká sousedka zavolala policii a nebo si stěžovala rodičům. Reálně to mělo za výsledek příjezd hlídky PČR, která nás krátce pronásledovala. Po chvíli to příslušníci museli vzdát, protože jsme vždy unikli na polní nebo lesní cestu. Tam by s tehdejšími vozy neměli šanci a dobře to věděli.
Naši rodiče časem „otupěli“, protože je nebavilo neustále poslouchat sousedské nářky. Věděli, že nikomu neubližujeme a děláme to, co dělali oni sami. Jen to nemohli říct nahlas. Jen nás poučili, abychom byli opatrní. Naši otcové občas přidali i nějaký ten fígl navíc.
Suma sumárum - když jsme chtěli jezdit, nezastavilo nás nic. Přesně takhle to bude i s chystaným zákazem sociálních sítí.
Způsob se vždycky najde
Mladí si poradí stejně jako kdysi my
Přestože jsou zájmy dnešních dětí diametrálně odlišné od těch našich, jedno máme společné. Zákazy probouzí v lidech kreativitu a snahu je za každou cenu obejít.
V tomto případě se nebojím říct, že se zákonodárci pouští na tenký led. Kdokoliv chystaný návrh napadne s tím, že jde o zásah do svobody, bude mít pravdu. Politici nemají mít žádné právo mluvit rodičům do výchovy dětí.
Bohužel si často pletou pravomoc s mocí, což nadále podporuje iluzi, že jde o ochranu dětí a jejich soukromí. Od toho jsou tu rodiče - ti mají vychovávat a na svých bedrech nesou tíhu zodpovědnosti.
Děti si najdou způsob. Vždycky. Mohou to být falešné účty, používání VPN, cizích e-mailů nebo přechod na zahraniční platformy, kde jsou naše zákazy nevymahatelné. A jsme tam, kde jsme byli.
Dále by mě zajímalo, jakým způsobem bude vláda chtít kontrolovat, že se zákaz dodržuje. Budou platformy muset povinně ověřovat občanské průkazy nebo jiné doklady totožnosti? Není to náhodou kontraproduktivní?
V současné době, kdy osobní data mají cenu zlata, jde o nebezpečný počin, jelikož žádná platforma nemůže garantovat 100% ochranu dat před zneužitím. Proč bychom měli sebe nebo svoje děti vystavovat takovému nebezpečí a k tomu dobrovolně?
Jaké postihy nás čekají za porušení zákazu?
Skončíme jako rodiče u výslechů?
Co když nejde o sítě?
Skutečným problémem možná vůbec nejsou sociální sítě. Jde o čas strávený s dětmi, digitální gramotnost a nastavení hranic. Zákazy nikdy nepřispěly k vyšší morálce ve společnosti. Naopak vytvářely nutkavou potřebu vzepřít se a udělat věci po svém.
Jenže když je společnost nastavena tak, jak aktuálně je, nelze očekávat žádná výrazná zlepšení. Někdo musí vydělat na bydlení a živobytí. Rodiče často pracují do úmoru, aby mohli pokrýt náklady a uspokojit potřeby každého člena rodiny.
A k tomu všemu máme ještě nést zodpovědnost za to, že si naše děti našly způsob, jak obejít systém? Hledejme skutečná řešení a ne rychlá vyřízení.
Co si o celém zákazu myslíte vy? Napište váš názor do komentářů.
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-babis-chce-detem-zakazat-socialni-site-muze-to-uskodit-obavaji-se-experti-298480
Vlastní poznatky z období adolescence
