Článek
S kouřením cigaret jsem začal, když mi bylo 17 let. Tenkrát v tom nebylo nic jiného, než prachobyčejná frajeřina. Jako mnozí ostatní jsem si i já myslel, že to všechno mám plně pod kontrolou. A jako mnozí ostatní jsem po letech dospěl k závěru, že je to úplně naopak.
Lékařská moudra mě přiváděla do varu
Každá pravidelná prohlídka u mé praktické lékařky znamenala mimo jiné i obligátní otázku: „Kouříte?“
A když jsem odpověděl ano, následovala půlhodinová přednáška o tom, jak je kouření špatné, drahé a ničí to zdraví.
Vždycky jsem předstíral, že ji poslouchám, ale myslel jsem si své. Mě žádný nekuřák nebude poučovat o tom, jak mám přestat. Navíc, kouřím „za svoje a na svoje“, takže…
Tělo mě varovalo, já to ignoroval
První náznaky toho, že bych měl něco změnit přišly po 30. roce života. Tehdy jsem s několika kamarády právě dohrával florbalový zápas. Hvizd píšťalky oznámil konec utkání a zatímco se moji spoluhráči přátelsky plácali po ramenou, já začal kašlat.
Kašel byl silný a vůbec nešel zastavit - nic takového se mi nikdy předtím nestalo. Když jsem po několika desítkách vteřin začal opět normálně dýchat, rychle jsem na celou záležitost zapomněl.
Jenže aniž bych si toho všiml, začal jsem se každé ráno probouzet s tímto kuřáckým kašlem. Zkrátka, dokud jsem se pořádně „nevychrchlal“, tak se mnou nic nebylo. Jinak vše fungovalo tak, jak mělo. Bral jsem to jako takovou „zdravotní daň“.
Zkoušel jsem přestat. Bez úspěchu
Lékaři mě sice otravovali, ale naštěstí mě nemohli nijak donutit, abych se svou neřestí přestal. Něco jiného to však bylo přímo v rodině. Ačkoliv na mě nikdo nevyvíjel žádný nátlak, bylo mi jasné, že by mě v případném odvykání podpořili.
Cigarety už v té době stály dost peněz a přestože jsem si je vždycky mohl dovolit, napadlo mě, že třeba mají moji nejbližší pravdu. Tak já tedy přestanu, řekl jsem si jednoho dne.
Samozřejmě, že jsem si všechny potřebné informace dohledával na internetu. Tam jsem se - mimo jiné - dozvěděl, jaké abstinenční příznaky mám očekávat.
Ty se dostavily poměrně záhy. Nesoustředěnost, podrážděnost, pocení a nezvladatelná chuť na cigaretu.
Byl bych schopný klidně ve dvě hodiny ráno sednout do auta a dojet si na benzínku koupit krabičku. To se asi po čtyřech dnech doopravdy stalo a byl jsem v tom znovu. Pokus selhal.
Zkoušel jsem to pak ještě několikrát - výsledek byl pokaždé stejný.
Je to jen v hlavě!
Před několika měsíci jsem se odhodlal k dalšímu pokusu, ale tentokrát jsem na to šel úplně jinak. Žádné osvědčené metody z internetu, žádné rady. Jen já a moje vůle.
Motivaci jsem měl (a mám) hodně silnou. Nejdůležitější je samozřejmě zdraví - o tom není pochyb. Předchozí selhání mi dala cenné zkušenosti, které se jinde nedaly získat.
Uvědomil jsem si, že i když jsou abstinenční příznaky skutečné a velice silné, dokáží útočit jen po krátkou dobu. Pokud člověk tuto dobu (ne víc než 10 minut) přečká a dál se nezamýšlí nad tím, že by mu cigareta přece jen ulevila, pak je hravě porazí.
Díky předchozím nezdarům jsem na ně byl připravený. A odhodlaný je odrazit kdykoli a kdekoli.
Je dobré upozornit své okolí (rodinu, přátele, kolegy) upozornit na to, že jste ve fázi odvykání. Nic víc nevysvětlujte. Mně to fungovalo. Chuť na cigaretu téměř úplně vymizela. Někdy mám pocit jako by mi něco chybělo.
V tu chvíli si vždycky vzpomenu na konec toho florbalového zápasu a na úporný, neutuchající kašel.
Teprve před několika měsíci jsem se v duchu i osobně své paní doktorce omluvil a řekl jí, že měla pravdu. A ona mi na to řekla: „Přestat se vždycky vyplatí.“
Až tehdy jsem byl schopen uznat, že je to pravda. Přestal jsem a ochránil tak svůj organismus před dalšími zbytečnými toxiny. Zároveň jsem ušetřil dost peněz. Když to spočítám, tak 1 krabička denně = 150 Kč. Za měsíc to dělá krásných 4 500 Kč.
Zlí jazykové sice tvrdí, že člověk neušetří nic, ale není to pravda. Stačí si každý den odkládat peníze, které byste jinak utratili za cigarety, stranou. A dělat, že nejsou. Snažím se toho držet.
Nevím přesně, kolik jsem už odložil, ale přes 25 000 Kč to bude. Zanedlouho si za ušetřené peníze budu moci konečně koupit vysněnou CB900F Hornet. Sice si tím vytvořím novou závislost, ale tu budu moci opravdu plně kontrolovat.
A dost možná, že za dalších 15 let nekouření budu téměř stejně zdráv, jako bych nekouřil nikdy. Samozřejmě, že moje zdraví už nikdy nebude stoprocentní. Ale mohu jej do značné míry obnovit. A to se vyplatí!
Co říct závěrem?
Nebudu nikomu spílat za to, že kouří. Ani nebudu nikomu tvrdit, že je srab, když s tím nedokáže skončit. Sám jsem musel několikrát selhat, než se mi podařilo doopravdy přestat. Jisté ale je, že člověk musí opravdu chtít. A pokud chce, nic ho nezastaví.
Síla vůle totiž naprosto hravě porazí jakýkoli abstinenční příznak.
Zdroj: Autorský text na základě vlastních zkušeností
