Hlavní obsah
Příběhy

Cizí dítě mi z vozíku sebralo bonbóny. Matka nezasáhla

Foto: Horneťák / Vlastní dílo

Cizí dítě mi bezostyšně sáhlo do vozíku pro bonbóny. Jeho matka stála opodál, bavila se s kamarádkou - jako by se vůbec nic nestalo. Kde jsme to jako společnost skončili?

Článek

Vyrazit do supermarketu s dětmi není pro každého. Zvlášť ne pro matky, kterým je úplně jedno, co jejich ratolesti mezi regály vyvádějí.

Překvapení u sýrů

Právě jsem procházel kolem chladících boxů a snažil se vybrat nějaký dobrý sýr. Najednou blízko mě něco zašustilo. Ohlédl jsem se a spatřil asi tak pětiletou holčičku, jak si úplně v klidu bere z mého vozíku balení bonbónů Schoko-Bons.

Než jsem se nadál, přistály moje bonbóny ve vozíčku maminky, která u boxu s jogurty právě řešila wellness pobyt se svou kamarádkou. Patrně si vůbec nevšimla, že jí tam dcera něco přiložila.

Holčička spustila jako siréna

Nepotrpím si na dlouhé řeči a rozhodl se jednat hned. Přijel jsem až k nim.

„Promiňte,“ utrousil jsem krátce a přemístil bonbóny zpět do svého košíku. V tu chvíli se maminka probudila: „Co si to dovolujete?“

Matčino zděšení nejspíš popíchlo i malou dceru, protože ta začala hystericky řvát a tloukla svou drobnou dlaní do matčina vozíku. Byl to takový ten nucený řev, který vás přiměje přemýšlet, zda máte seřezat to dítě a nebo jeho matku. Naštěstí zůstalo jen u myšlenek.

„Beru si zpátky to, co mi vaše dcera vzala. A jestli mi nevěříte, tak mi na vašem scanneru ukažte, kde je máte namarkované,“ odpověděl jsem klidně.

Tady jde o princip

Druhá žena se do toho hned vložila - nejspíš chtěla své kamarádce a plačící holčičce pomoci: „To si nemůžete vzít jiné a tyhle jí nechat?“

Když myslíš, řekl jsem si v duchu a začal si prohlížet její nákup. „Vida, zapomněl jsem koupit papriky. Beru je. Vy si vezmete jiné, že?“ optal jsem se a naznačil rukou, že si pro ně sáhnu.

Ucukla vozíkem zpět. Stejně bych si ty papriky nevzal, ale chtěl jsem jí ukázat, jak nesmyslné její doporučení opravdu je. Proč bych si měl chodit pro další stejné zboží, když už jsem si ho jednou vybral?

Otázka na závěr

Je mi jasné, že by se svět nezbořil. Ale tady nešlo jen o bonbóny. Jde o to, že někteří rodiče prostě nevidí, neslyší a hlavně – nenesou odpovědnost. Nebo ji nechtějí nést.

Tak či tak, brát si něco, co mi nepatří, je prostě krádež. Kam jsme to dopracovali, když rodiče neumí děti naučit naprostým základům?

Zdroj: Autorský článek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz