Článek
Cynismus bez hranic
Sociální sítě jsou ideálním místem pro umístění odkazu na veřejnou sbírku. Na druhou stranu jsou také živnou půdou pro lidi, kteří si v komentářích ventilují vlastní frustraci či neúspěchy. Přitom si vůbec neuvědomují, jak tvrdý zásah mohou zoufalým rodičům nebo příbuzným uštědřit.
Když vidím komentáře od uživatelů, kteří se schovávají za domnělou anonymitu internetu, je mi z nich zle. Sám dobře vím, jak obtížné je sebrat sílu, odhodit hrdost a odhodlat se k takovému kroku, jakým je žádost o pomoc.
Jsem si jistý, že budu mluvit za všechny rodiče, kteří se ocitli v podobné situaci. My víme, že nemáme žádné právo na váš příspěvek. Nečekáme jistotu. Jen jsme poprosili – a teď necháváme věci plynout tak, jak přijdou.
Otevřeně popisujeme naše příběhy - nemáme co skrývat. Je to jako přijít na rušné náměstí bez oděvu. Jsme nazí a zranitelní. Každý na nás může plivnout, pohoršovat se nad námi, být znechucen. Nebo nám třeba přispět na nové šaty.
Tím, že nám budete psát, ať jdeme žebrat před Úřad vlády nebo ať si to vyřídíme s Ukrajinci, nám nepomáháte. Naopak. Sypete nám sůl do ran. Všimli jste si, že vám neodporujeme?
Nanejvýš se ozveme s tím, že pokud nechcete přispět, nemusíte. Ocenili bychom však, kdybyste svůj cynismus směřovali jinam. Jakou hodnotu pro vás má sdělení, že naše děti stejně umřou? Nebo třeba to, že si všechno vymýšlíme, abychom získali peníze?
Sbírky nejsou jen o penězích. Pomáhat můžete i jinak
Víme, že takoví podvodníci skutečně existují. A je jich čím dál víc. I z toho důvodu některým z nás trvalo několik dlouhých hodin, než jsme kliknutím odsouhlasili zveřejnění sbírky. Naštěstí se vynaložené prostředky ze sbírek musí evidovat a zpětně prokazovat pomocí dokladů přímo organizátorovi sbírky.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří pomáhají. Nejen penězi. Ale i tím, že napíšou lidsky pojatý komentář a popřejí hodně sil. Děkuji za to, že nám dáváte na srozuměnou, že v tom nejsme sami.
Že nám nabízíte své služby, které můžeme využít. Například hlídání dětí, ubytování na venkově za zvýhodněnou cenu, plavání, různé kontakty. Může to být skutečně cokoli. Každá pomoc má svou hodnotu, kterou vy sami třeba neznáte, ale pro nás znamená hodně.
Vláda nemůže pomoci všem. I kdyby chtěla
Často se objevují komentáře, které vytýkají nečinnost naší vládě. Téměř vždycky to strhne původní příspěvek k debatě o Ukrajině a ukradených miliardách. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak bohatý by musel náš stát být, aby dlouhodobě hradil péči každému nemocnému dítěti?
K naší vládě mám své výhrady - jako většina mých spoluobčanů. Ale uvědomuji si, že pokud by se mělo splnit zbožné přání všech těch haterů ze sociálních sítí, tak by stát prakticky přestal fungovat ze dne na den.
Co přesně by měli naši zákonodárci dělat? Když se na to přímo zeptáte, nikdo neodpoví. Nikdo nepřijde s konstruktivním návrhem. A pokud ano, velice rychle se ukáže, že řešení by bylo nefunkční.
Nemusíte přispívat - ani nenávistným komentářem
Věřte nebo ne, ale i tím nám pomůžete. Nebudeme se muset složitě prát s pocity viny, že jsme si dovolili poprosit o pomoc veřejnost.
Od nás (v drtivé většině) nebudete číst žádné tvrdé reakce. Jsme vděčni za každou korunu, kousek oblečení nebo hračku. Hledáme lidskost, ne cynismus. Toho si totiž užíváme plnými doušky. A někdy je třeba slyšet pouze ticho.
