Článek
Když jsem poznal tvoji maminku, bylo ti devět let - a už tenkrát jsi mě překvapil způsobem, jaký bych od devítiletého kloučka nečekal. Představil ses mi, jako bys byl dospělý chlap. Přitom jsi neměřil více než 150 centimetrů…
Za těch sedm let jsme toho prožili opravdu hodně - někdy víc, než by bylo zapotřebí. Ale ty ses s tím vším popral jako skutečný dospělák.
Ve škole jsi exceloval, nikdy jsme neslyšeli ani jedinou stížnost. Byli jsme na tebe hrdí už tenkrát. Nevěděli jsme, že překvapíš mnohem víc.
Zachránil jsi život
Vzpomínáš na tu chvíli? Bylo ti jedenáct a jen úplnou náhodou jsi nebyl ve škole. Tvému malému bráškovi byl necelý rok. Asi v 9:00 mi od tebe přistála zpráva na Messenger. Psal jsi mi, že mamka v koupelně dostala epileptický záchvat.
Já tehdy pracoval 20 km od domova, ale vyrazil jsem hned domů. Ty jsi mezitím zavolal záchranku, všechno do detailu popsal a postaral ses o malého. Většina dětí by to v tak vypjaté situaci nezvládla.
Ty jsi to bral jako samozřejmost - odměnu bys za to nepřijal. Tak by to mělo být. Už tehdy jsem si byl naprosto jistý, že z tebe vyroste dobrý chlap.
Čas utekl tak rychle…
Nenapadlo by mě, že sedm let uteče tak rychle, že se ani nestihneme ohlédnout. Známe se, víme o sobě všechno. Přesto se ale vždycky najde něco, co nám trochu unikne a nevidíme to hned.
Půjdeš do druhého ročníku na střední škole. Nevím, jak se to mohlo stát tak rychle. Ani si nevzpomínám, kde ses všemu stihl naučit. Třeba slušnosti, věrnosti, dodržování pravidel, přirozenému citu pro spravedlnost…
S maminkou jsme ti nemuseli připomínat, jak se máš chovat - vždycky to vyplynulo samo a my jen zírali. A teď, když jsem šel nakoupit do malého krámku kousek od tvé bývalé školy, mě tamní prodavačky doslova odzbrojily.
Právě tam jsi byl na povinné 14denní praxi. Z hecu jsem se zeptal, jestli jim s tebou nepřibyly vrásky. Ony mi s vážnou tváří sdělily, že jsi byl hodně dobrý. U práce umíš přemýšlet, věci musí mít logiku a smysl. Nevěděl jsem, co říct.
Jestli ti můžu radit…
Oba víme, že spíše než otcem jsem ti kamarádem. Jednoho tátu už máš a navzdory tomu, jak to někdy může vypadat, nic není černobílé. Nechci zaujmout jeho místo. To si jednou budete muset vyříkat sami.
Mohu ti ale poradit. Já vím - už jsi mi říkal, že ti nikdo, kdo ještě kolaudoval pyramidy, radit nemá.
Jenže právě proto, že je mi o trochu víc, dohlédnu o malinko dále. A navíc, jsou to jen rady. Ne příkazy.
Zůstaň takový, jaký jsi. Ať budeš kdekoliv, slušnost a poctivost se vždy vyplatí. Možná nebudeš mít miliony na účtu, ale nebudeš se stydět sám na sebe pohlédnout do zrcadla. Nikdy nezapomeň, kdo měl na tvé výchově lví podíl - tvoje maminka.
To ona s tebou byla vždycky a všude. Nedovolila, aby ti kdokoliv ublížil. Vychovávala a vedla tě bez fyzických trestů a zbytečně zastaralých metod.
Nepustila do svého života nikoho, kdo by se ti nelíbil. Někdy se jí na to zeptej - určitě ráda zavzpomíná. I mně připravila tento test. Prošel jsem. Všichni jsme si hned tak nějak „sedli“ a společně se vydali na další cestu životem.
To, co ti teď řeknu, opravdu funguje. Sám jsem si tím prošel.
Nikdy a od nikoho si nenech nakukat, že něco nejde! Vždycky bude záležet jen na tvých schopnostech a disciplíně. Když něco chceš, musíš za tím jít. Nečekej, že ti někdo kromě rodiny bude pomáhat.
Už teď jsi dobrý chlap - a za dva roky budeš oficiálně dospělý. Věřím, že se budeš umět správně rozhodnout.
Když si nebudeš vědět rady, můžeš kdykoliv přijít. Jsme tu pro tebe. A já doufám, že ještě dlouho budeme.
Jen tak dál, synu!
