Článek
Teta Karla byla opravdu výjimečná žena. Co si pamatuji, nikdy o nikom neřekla nic zlého. Byla to žena, pro kterou rodina znamenala všechno. Se svým manželem vychovala syna a dceru. Můj bratranec Igor nám nyní ukázal, jak moc pro něj vlastní maminka znamenala.
Nepřijdu, nehodí se to
Když mi Igor volal a sděloval, že teta Karla zemřela, zabolelo mě to opravdu hodně. Jenže on pak dodal, že sám se pohřbu nezúčastní. Prý se to nehodí a se svou maminkou se rozloučil ještě za života.
Nevěřil jsem tomu, co z telefonu znělo. Upozornil jsem ho, že si nevybral vhodnou příležitost na nejapné vtípky. Zajímalo mě, co přesně myslel tím, že se to nehodí. Odbyl mě tím, že už se rozhodl. A mám to respektovat.
V hlavě mi poletovaly tisíce myšlenek. Snažil jsem se přijít na to, jak se někdo může se svým blízkým „rozloučit ještě za života“.
Zavolal jsem jeho ženě
Myslel jsem si, že je to jakýsi obranný mechanismus - Igor měl svoji maminku velice rád, takže neměl ani jediný důvod odmítnout poslední rozloučení. Doufal jsem, že mi to vysvětlí jeho manželka Agáta.
Přestože jsme se konkrétně my dva nikdy moc nemuseli, říkal jsem si, že v tomto případě můžeme vzájemnou nevraživost alespoň na chvíli odložit. Vybral jsem ze seznamu její číslo, ťuknul na něj a čekal. Po chvíli vyzvánění Agáta zvedla telefon.
Ani jsem nestačil pozdravit. Stroze mi oznámila, že ani ona, ani Igor na pohřeb nejdou a že už jsem asi pátý člověk, který jí kvůli tomu volá. Potom hned zavěsila. Musela si mě zřejmě zablokovat, protože její číslo se od té doby neustále hlásí jako obsazené.
Spory o majetek
Rozhodl jsem se tedy zavolat sestřenici Radce. Na rozdíl od Agáty mě uvítala vstřícně a hned se ptala, co se děje. Vše jsem jí vysvětlil a pak nastalo ticho, které následně prolomilo krátké povzdechnutí. Za pár okamžiků jsme se dostali k jádru problému.
Podle všeho totiž teta Karla prokoukla Agátu už před lety. Do vztahu nicméně nijak nezasahovala a Igorovi novou přítelkyni nerozmlouvala.
Když se ti dva po roce vzali, zařídila vše po svém - s manželem přepsali celý dům na Radku, přičemž oba zůstali v domě jako věcná břemena. Igor měl v případě její smrti dostat více než štědrý finanční obnos.
Jenže Agátě se takové rozdělení majetku nelíbilo a několikrát se pokoušela Karlu přesvědčit, že oni také potřebují nějakou jistotu bydlení. Přece prý nepůjdou někam do nájmu, když můžou bydlet v jednom domě. Vždyť i dětem se tu líbí!
Karla se ovšem zviklat nedala a na svém rozhodnutí nezměnila vůbec nic. Řekla, že dědictví je rozděleno spravedlivě a víc o tom nemínila diskutovat.
Pomsta zhrzené snachy
Dílky skládačky do sebe začaly rychle zapadat. Samozřejmě, že Agáta svého manžela zpracovávala od chvíle, kdy byl odmítnut její návrh na přerozdělení majetku. A nutno říct, že úspěšně.
Pomalu, systematicky a hlavně nenápadně z něj udělala podpantofláka, který se bojí jít na pohřeb vlastní matce. Stále nad tím přemýšlím, ale podle mě jiné vysvětlení neexistuje.
Znám ho dlouho. Vždycky to byl rozhodný chlap, který se uměl za svůj názor postavit. Vše se ale začalo měnit, když se Agáta stala jeho manželkou.
Nejdřív to byly jen drobnosti, kvůli kterým jsme si občas z Igora dělali trochu legraci. Ale teď se ukázalo, jak dokonale ho zpracovala. Účast na pohřbu mu prostě zakázala a on neudělal vůbec nic. Přijal to. Bez vytáček.
Tohle se neodpouští
Na celou věc mám jasný názor, za kterým si stojím - já bych tohle neudělal a moje žena by se mohla klidně stavět na hlavu. Poslední rozloučení se členem rodiny považuji za naprosto samozřejmé a automatické. Obzvlášť když jde o matku.
Vím jediné - jestli se Igor neprobere a své matce na obřad nepůjde, bude toho jednou opravdu hodně litovat. Nesoudím ho - jen to nedokážu pochopit. A už teď vím, že bych mu to nedokázal odpustit.
Budu doufat, že zvítězí zdravý rozum. Ještě je čas.
Co si o tom myslíte vy? Nechali byste si zakázat účast na pohřbu? Dejte vědět v komentářích.
