Rennerovy sady ve Strakonicích: krása a hrůza v jednom balení

Jejich příběh se začíná psát v roce 1837. Tehdy byl ve Strakonicích na okraji města v místech bývalého hradního příkopu vybudován městský park.

Díky činnosti spolku na ochranu zvířat a zeleně se mohl dále rozšiřovat a v roce 1934 byl přejmenován na Rennerovy sady k poctě významného měšťana Antonína Rennera, který odkázal část svého majetku právě tomuto spolku.

Téhož roku byl odhalen památník Antonína Rennera u kamenné kašny.

Sady se postupně rozrůstaly až na dnešní rozlohu, která činí zhruba 2,5 ha. Podle některých místních se během své existence rozdělily na dvě poloviny. První, která je takřka zakonzervovaná v čase, a druhá, která je pravidelně upravovaná a udržovaná.

Jakožto strakonický rodák mohu potvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Sady dříve sloužily především k procházkám se psem, chvilkovému posezení na lavičce a nebo jako obří plocha pro děti, které pobíhaly mezi stromy a na trávníku válely sudy.

Zhruba před 30 lety začala jejich proměna v nebezpečné místo, kam není radno chodit po setmění.

Ačkoliv se s největší pravděpodobností jedná spíše o městskou legendu než o potvrzenou skutečnost, nelze popřít, že po setmění zde žádného příslušníka státní ani městské policie neuvidíte.

Kolem roku 2011 se po Strakonicích začalo šířit „zaručené vysvětlení“, které objasňovalo, proč tomu tak je.

Podle této legendy se prý jednoho mrazivého večera procházela parkem dvoučlenná hlídka. Příslušníci náhle v altánu zahlédli několik motajících se siluet a rozhodli se vše důkladně prozkoumat.

Bohužel se jednalo o skupinku podnapilých mladistvých, kteří si hlídku „poradili po svém“ a z altánu ji doslova vyhodili. O parku se brzy začalo říkat, že „tam policajti dostali přes hubu“ - a proto tam raději nechodí.

Navzdory všem fámám a domněnkám se město Strakonice snaží Rennerovy sady průběžně udržovat a modernizovat. Bohužel tato snaha často přijde vniveč. Například veřejné záchodky vydržely fungovat jen několik měsíců.

Poté byly střídavě uzavírány a zase nepravidelně otevírány. Brzy staly terčem vandalů.

Stejný osud brzy potká i dětské hřiště. Ačkoliv se na něm vandalové zatím podepisují „pouze“ sprejem a lihovkou, je neustále obsazováno adolescenty z blízkých středních škol. Ti přirozeně nejednají s vybavením v rukavičkách.

Problémem může být i vrstva štěrku, který je rozesetý po celém hřišti - snadno se pod ním schová použitá jehla od narkomanů, kterých je ve Strakonicích skutečně hodně.

Ještě vcelku nedávno se město snažilo situaci řešit hlídkami pro prevenci kriminality. Poskytlo k tomu prostor bývalého stánku s občerstvením. Bylo to ideální řešení, leč opět pouze chvilkové.

Dnes je zamřížovaný, posprejovaný a téměř opuštěný. Slouží jako odkladiště odpadků.

Rennerovy sady jsou za bílého dne krásné, ale v noci se mění v místo, odkud se nemusíte vrátit zdraví a bez škrábnutí. Můžete namítnout, že takových míst je v naší republice mnoho.

Určitě ano, to nemohu a ani nechci rozporovat. Vždycky mi ale právě tento park přišel až extrémně nebezpečný. Hlavně proto, že tady opravdu nevíte, odkud vás někdo pozoruje nebo kde se zrovna schovává.

Nejsem paranoik (i když to, že zrovna nikoho nevidím, ještě neznamená, že tam nebyl a nepozoroval mě) a jen tak něčeho se nezaleknu. Navíc jsem bývalý kickboxer s mnohaletou praxí, takže se v případě nouze dokážu efektivně bránit.

Přesto mohu s klidem prohlásit, že v těchto sadech by byl obezřetný i Terminátor. Například u pomníku Jana Husa - tady se v noci dá vidět a slyšet dost na to, aby se člověk příští návštěvě parku v nočních hodinách obloukem vyhnul.

Zbývá tak jedině pomodlit se u kaple Jana Nepomuckého a doufat, že vyváznete živí a zdraví

Jestli někdy zavítáte do Strakonic, nechce si návštěvu našeho parku na nějaký slunečný den. Pokud to není možné, doporučuji opravdu nejvyšší opatrnost.

Nechci nikoho strašit a tvrdit, že se odtud nikdy nikdo nevrátí. Rennerovy sady jsou jednou ze zajímavostí našeho města, kterou stojí za to navštívit. Jen si myslím, že taková návštěva by měla být přece jenom více poznávací než působit jako stezka odvahy.

Místní toho moc neřeknou - park je totiž v obležení problémových lokalit a kdybyste začali volat o pomoc, pravděpodobně na sebe přivoláte další potíže, které číhají kousek dál v nitru parku.

Zdroje:

https://pamatkovykatalog.cz/rennerovy-sady-kaplicka-altan-kasna-sloup-19425054

https://www.strakonice.eu/content/rennerovy-sady-0

https://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/st_20100806_rennerovy_sady_hodina.html

Osobní zkušenosti autora - rodáka