Článek
Hned na úvod bych chtěl říct, že rozhodně neházím všechny cyklisty do jednoho pytle. Žel - těch slušných bych letos napočítal skutečně poskrovnu.
Nevím, jestli jde jen o můj pocit, ale v poslední době mi připadá, že vidím čím dál více cyklistů, kteří mají při jízdě na vodítku psa.
Možná bych jakžtakž pochopil u velkého psa, který potřebuje hodně pohybu - i tak se mi to ale příčí.
Pro rohlíky s jezevčíkem
Každou sobotu chodím do malého krámku kousek od mého bydliště pro čerstvé rohlíky. Většinu nakupujících znám; stejně jako já chodí pravidelně.
Když tedy dneska ráno zastavil před vchodem cyklista s jezevčíkem na vodítku, bylo hned jasné, že sem zabloudil spíše náhodou. Já byl v tu chvíli jen pár metrů od dveří do obchodu.
Zatímco „páníček“ vcházel dovnitř, ubohá jezevčice oddechovala jako parní lokomotiva. Rozhodl jsem se, že si na toho hulváta počkám…
Prý se mám starat o sebe
Dlouho jsem čekat nemusel. Za pár minut se objevil venku i s nákupní taškou, kterou se jal hbitě vkládat do košíčku na svém kole. Do toho samého košíčku, kam by se bývala pohodlně vešla jeho jezevčice.
„Promiňte, pane,“ oslovil jsem muže. „Vy necháte toho psa běžet vedle vás?“
„A co jako? Starejte se o sebe, člověče!“ odsekl mi cyklista.
„Týrání je trestné, pane! Možná jste si toho ještě nevšiml, ale ten pes na to nemá! Není to německý ovčák, chápeme se? Buď toho psa dejte do košíku a nebo jděte pěšky!“
„Tss,“ zasyčel muž. „Jedeme, Megí!“
Nevadilo by mi, že mě ten člověk totálně ignoroval, ale dopálilo mě, že vůbec nepomyslel na to, že může psovi ublížit. Nebo někomu jinému. Přitom to bylo přímo do očí bijící!
„Pane, přestaňte týrat to zvíře! Policie,“ zařval jsem náhle a sáhl jsem do kapsy pro telefon.
„Co blbnete, chlape,“ hlesl trochu vyděšeně cyklista a během okamžiku se v košíku kola namísto tašky objevila jezevčice. Rozhlédl se kolem sebe a spěšným krokem se vzdaloval pryč.
Ohrožení pro všechny
Je mi jasné, že se podobných případů stanou denně stovky. Možná tisíce. Znamená to ale ohrožení pro každého z nás. Copak opravdu někdo může jezdit na kole se psem na vodítku a považovat to za normální?
Přemýšlí vůbec někdo nad tím, co všechno se může stát? Pes se například může něčeho leknout - a strhnout cyklistu z kola. Nebo ho může zranit řidič auta - třeba nedodrží předepsaný odstup…
Dle mého názoru by hodně pomohlo, kdyby se někteří cyklisté přestali chovat tak, jako by byli nedotknutelní. Nejsou a dříve nebo později to poznají. Problém ale je, že to může být už pozdě.
Existuje vůbec nějaké přijatelné řešení pro všechny? Dejte vědět do komentářů.
Zdroj: Autorský text
