Je vám líto bezdomovců? Mně tedy ne - a nestydím se za to

Setkání s nimi začíná (téměř) vždycky stejně. Na ulici vás zastaví zanedbaně vyhlížející člověk a zeptá se: „Nemáš nějaký drobný?“

Bývaly časy, kdy jsem byl schopen nějaký ten drobák obětovat. Dokud jsem nepřišel na to, že je všechno přece jen trochu jinak.

Chápu, že dneska se na ulici může ocitnout prakticky každý. Nemoc, rozvod, série špatných rozhodnutí - a je to. Vím však, že se odtud dá i odejít - stačí jen chtít.

Nesčetněkrát jsem si ověřil, že člověk, který opravdu chce, na ulici rozhodně neskončí. Existují různá centra a ubytovny, kam se lidé bez domova mohou uchýlit. Podmínkou většinou je, že nesmí být pod vlivem alkoholu nebo jiným návykových látek.

K dispozici jsou poradci, kteří se snaží tyto klienty co nejlépe nasměrovat a pomoci jim se uplatnit. A právě tady nastává první problém. Klient se na domluvenou schůzku nedostaví. Proč by měl?

Mnohem jednodušší je najít si klidné místečko na Karlově mostě, položit před sebe čepici nebo klobouk, sklonit čelo až k zemi a čekat na milodary. Ne všichni kolemjdoucí jsou soucitní lidé, ale za den jich projde tolik, že si dotyčný bezdomovec „přijde na své“.

Vždycky, když jsem nějakému bezdomovci něco dal, vyprávěl mi o tom, jak se na ulici dostal. Společným jmenovatelem bylo, že on sám nikdy za nic nemohl. A  protože bylo těžké ověřit pravdu, nezbylo mi než těm vymyšleným historkám věřit.

V roce 2017 provedli sociologové unikátní průzkum. Ten, přestože již nepatří mezi nejaktuálnější, určitým způsobem přibližuje styl života lidí bez domova.

Dle tohoto průzkumu mělo 40 % respondentů bez domova dluh vyšší než 100 000 Kč a zhruba 70 % nařízenou exekuci.

Dluhy se týkají všech věkových kategorií, nejvíce však figurují u osob mladších 35 let. Jde především o nesplacené spotřebitelské úvěry, dluhy u dopravního podniku nebo na zdravotním pojištění.

Nesplacené pohledávky samozřejmě narůstají a vytváří tak efekt sněhové koule. To ostatně potvrzuje i Josef Bernard ze Sociologického ústavu AV ČR,v.v.i.

Jakkoli se nám to nelíbí, náš systém je na bezdomovce jednoduše krátký. Neexistuje žádný způsob, jak od nich nesplacené pohledávky vymáhat.

Navíc nikdo není schopen přesně zjistit, na kolik peněz si opravdu přijdou. Nechci být jako známá „bába miliónová“ z Nerudova díla a tvrdit, že jsou milionáři a mají za řekou dvě vily. Rozhodně ne.

Ale když si uvědomím, kolik peněz jsou někteří schopni vyžebrat a neodvést z toho na daních ani korunu, tak mě to úplně v klidu nenechává. Připojme k tomu skutečnost, že jsou v tomto ohledu téměř nepostižitelní.

Někdo by mohl navrhnout, že řešením by mohlo být bezdomovce jednoduše zavřít do vězení.

Paradoxem je, že právě to je pro ně největší pomoc, a proto mnozí z nich záměrně páchají trestnou činnost - kradou v obchodech, vykrádají chaty nebo opakovaně narušují veřejný pořádek.

Za pravidelnou stravu a střechu nad hlavou jim to stojí. Prakticky nic neriskují.

Za mě je odpověď jednoznačná - ne. Řídím se úplně jednoduchým a stále platným heslem: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

Pokud by někdo chtěl namítnout, že nemám žádné sociální cítění, pak bych mu odpověděl tak, že je potřeba neplést si sociální cítění s bezdůvodným plněním bezedných jam.

Nebo bych ho odkázal na článek níže. Rád pomůžu tam, kde to má smysl. O tom článek pojednává.

Nevidím však jediný důvod k tomu, abych zrovna já zachraňoval život někomu, kdo si ho zpackal sám. A co hůř, nechce s tím vůbec nic dělat. To po mně nikdo nemůže chtít.

Jeden takový příklad za všechny: v našem městě se již několik let potuluje bezdomovec, který obchází velká parkoviště před nákupními centry. Každému, koho osloví, tvrdí, že ho vyhodil tchán a chybí mu 20 Kč na vlak.

Takhle to dělá už dlouho - je známý jako falešný pětník a stejně se najdou tací, kteří mu to věří. Chodí totiž upravený, čistě oblečený a přes rameno má značkovou cestovní tašku.

Nedávno jsem ho potkal na parkovišti u Penny Marketu. Samozřejmě na mě zkoušel svou ohranou písničku. Namísto dvacetikoruny ode mě dostal nabídku na práci. A víte co? Odmítl ji s tím, že ve jmenované firmě už se zeptat byl a prý nepřibírají.

Tehdy jsem si jméno firmy záměrně vymyslel, abych si ověřil jeho zájem. Výsledek dopadl dle očekávání. Nutno dodat, že kdyby býval chtěl, o všem bych mu řekl a dohodl bych mu zaměstnání u nás. Bohužel, nestalo se.

Jaký názor máte na bezdomovce Vy? Hlasujte v anketě nebo napište do komentářů.

Zdroje:

Sociologický ústav AV ČR, projekt HOBOhemia, 2017 https://www.soc.cas.cz/cz/aktuality/tiskove-zpravy/aktualita-jak-se-zije-lidem-na-ulici

Osobní zkušenosti autora